|
| ||||
| ||||
|
Předpisují nejen zpěvákovi zvýšení či snížení hlasu, ale omezují i verš a proto jsou nejen při analyse dynamiky tonického, ale i slovního rytmu nápomocna. Nad-to určují i stáří rukopisu a topografické zařazení. Notace může pomoci i tehdy, není-li text vysloveně rýmovaný, k určení verše nebo caesury. I melodické rýmy staré prosy pomáhají řešiti problém struktury textu. Je proto nutno v zájmu filologie i hudební vědy, aby jazykozpytci dbali pokroku nynějšího v hudební paleografii a hudební vědci našich nejstarších památek literatury. K závěru vytyčuje prof. Orel úkoly nynějších filologů: cheironomickým a ekphonetickým znaménkům v nejstarších rukopisech věnovati pozornost, sledovati melodický rým a tím formu verše ve sloze pevně stanoviti, délku slabik pomocí mensurální noty, která relativní (rvání tónu určuje, změřiti.
Z motivů, jež prof. Orel zpracoval obsahově, ale i ve vnějšku skvělým výrazem, je essay „O řači v mešní liturgií `.55 Je to odvážně vržená věc, je tu naléh,avosf myš-lenky (vystupující snahy zaceskou řeč při bohoslužbách a proti nim chvála latiny); je tu však také mistrné provedení motivu profo, že má náležitou šířku (po-ukazuje se k významu latinských textů pro práce skladebné, a to jak cizí, tak domácí, osvětluje se význam latiny se stanoviska psychologického, nepřehlíží ani důvodů hospodářských — zavedené knihy, misály, graduály); má pravdu prof. Orel, když dokazuje, že zapadly v zapomnění vokální skladby óeských skladatelů ze XVI. a XVII. století s českými texty, ale opět byly uplatněny skladby óeských skladatelů s texty latinskými; důvody psychologické rovněž mluví pro latinu: Řeč mrtvá tím, že jest něco jiného, než skýtá každodenní život, přec jen víc na sebe upozorňuje, zaujímá. Mezi díla prof. Orla většího rozsahu musím vřaditi i fragment „Katechismus církevního zpěvu”, který vyšel v edici „Cyril”; nedokončená práce vykazuje 48 stran. Stručný obsah: v úvodu probírá druhy zpěvu církevního, pojmy druhů církevního zpěvu a jejich oprávněnosti v liturgii církve katolické. V konci úvodu rozděluje si látku na: 1. část fheoretickou (škola církevního zpěvu), 2. část praktickou (liturgické formy církevního zpěvu) a 3. část o dějinách a estetice církevního zpěvu. Ve vydané části „Katechismu” najdeme jenom část prvou, f. j. theoretickou. V § 1, nesoucím název „Škola církevního zpěvu”, pojednává autor o tónu, čili zvěně a jejích vlastnostech, o intervalech, o pojmenování a soustavě tónů, to vše na necelých 13 stranách, odtud pak až do konce pojednává o notopisu, čili notaci, jíž je věnován obšírný výklad, velmi důkladný a instruktivní s přečetnými vyobrazeními jako vysvětlivkami a doklady. Dr Orel byl u nás iniciátorem a prvním, který ad r. 1929 používal důsledně při svých vědeckých studiích f otogra f ie. V klášterních, musejních, kapitulních, farních, městských, universitních knihovnách a archivech Čech, Moravy, Slezska, Slovenska, v Rakousku, Maďarsku, Rumunsku a podél celého Jadranu kůrem sv. Marka v Benátkách konče, bylo pořízeno mnoho tisíců snímků obětavou a od-danou spolupracovnicí univ. lektorkou Annou Dočkalovou. Tento způsob opatřování sEudijníh~o materiálu vzbudil podiv a při vědeckých pracech hojné následování, dnes již běžné. Kromě toho usnadnil tím vědecké studium mladým posluchačům v bratislavském semináři hudební vědy, jehož knihovna, dnes tak bohatá, ubyla vybudována Dr Orlem téměř z ničeho. Odkaz velké ceny zanechal Dr Orel v rukopise: přepis a vědecké zpracování jedné z nejvzácnějších hudebních památek českého středověku — Speciální královéhradecký. Dílo připraveno bylo v roce 1914 k vydání ve světové sbírce Denkmaler der TonkunsE, což však znemožnila tehdejší válka. Na základě této své vědecké práce byl jmenován Dr Orel činným členem instituce ,D,enkmaler der Tonkunst in Oesterreich”. Ve své závěti svěřil Dr Orel disposici s tímto jedinečně vzácným materiálem Anně Dočkalové. Její péčí, redakcí povolaných odborníků a za podpory České Akademie věd a umění dochází právě k vydání I. ukázkového sešitu. Tím se počíná óestně spláceti velký dluh vynikajícímu vědci. 6Š1 „Cyril”, roč. 1917, str. 7-11. 74 | ||||
|