|
| ||||
| ||||
|
Žurnalista.
V našem listu hned v jeho začátcích ozýval se žurnalistický tón. Byl to zakladatel jeho P. Ferdinand Lehner, jenž nešetřil tímto způsobem hovoru se svými čtenáři, kteří mu byli zaň vděčni — jistě že právě zpřísfupnělý způsob psaní i jasný výklad myšlenek v něm; které vždy šfastně byly voleny, získávaly přízeň u odběratelů listu zrovna jako u členstva Cecilské (potomní Cyrilské) jednoty. P. Lehnera v tomto oboru jiní vzorně následovali. V tomto směru psaní skoro výlučně vypracoval se P. R. Horský („Z mých pam~ěEí") — vedle něho P. Emilian Paukner a m. j., když také moravský vynikající pracovník P. Pavel Křížkovský ani žurnalistického pera nezanedbával. Bylo zajímavo, že vedle skladatele Křížkovského i jiní skladatelé církevní hudby dovedli uplatňovati se jako zajímaví žurnalisté: na josefa Nešveru vzp,ornínám a na Vojtěcha Říhovského. Á přece bych napsal z přesvědčení, že jako žurnalista nejvíce vynikl právě prof. Orel. Jeho žurnalistickou práci doporučuje k Tomuto zhodnocení jak vnějšek výrazu, tak Teho ,obsah. Ve vnějšku proráží celá osobnost prof. Orla; jeho projev je tu břitký, nesmlouvavý, stručný, ale také důrazný; přesvědčující a z většiny strhující; už vnějškem také tu prolíná hluboká láska k věci, spojená i s nadšením. Přesně uvažující jako všude jinde — nezanedbává prof. Orel .ani způsobu v užití slova a věty, vytváří i tu svůj osobitý sloh, který právě pro nás, kteří jsme profesora Orla znali, je proto tak milý, že je úpině věrným odrazem jeho osoby. Je sympatické i to, že prof. Orel v tomto prostředí správně chápe význam žurnalístiky v celé její podstatě. Předmětem jeho úvah žurnalistických jsou hlavně jevy, odpozorované v životě. Chápe se jich, vyrovnává se s nimi, upravuje, napravuje i odmítá je — je tu posuzovatelem s úsudkem soudce nejvýš spravedlivého. Jindy zase předmět své žurnalistické rozpravy si přináší sám, pro~ kreslí ho, zasadí v naše prostředí a hájí ho pravidelně dokonale; jindy zase při-jímá předmět úvahy již jinými provedený a hledá a nalézá stanoviska svá, uhajuje si je tvrdě, přímočaře — debatérem je někdy až prudkým (takovým byl i v soukromém životě), ale ví tu dobře, proč se bije, pro pravdu ve věci. Je tu důležito poukázati i k tomu, že žurnalistické snahy prof. Orla mají nejen ten účel, aby rychle seznamovaly s věcmi, aby stručně, ale výstižně je podávaly, nýbrž zhusta -- bud přímo nebo nepřímo — chtějí působit (což se jim zpravidla dařilo) na společenství zužitkování — vyhraněný smysl organisační nechyběl prof. Orlovi nikde a ani v tomto prostředí ne. Casto podává prof. Orel v žurnalir stickém vyjádření zprávy o sjezdech (doma i v cizině); z jeho popisu stále vyznívá usilování v jímavém výsfihu zaujmout čtenáře pro věc samotnou, donutit ho přímo, aby sám i vlastním činem následoval. Jako posuzovatel podniků, zapadajících do širokého rámce jednoty cyrilské, byl shovívavý, ale i věcně správný a také nabádavý; jako hudební kritik podivuhodný pro neobyčejnou znalost věci a iudicium naprosto spravedlivé, v důvodech přesvědčující. Nelze také pře-hlédnouti toho, jak si prof. Orel ze široka vyměřil pole své činnosti v tomto oboru, a to i tenkrát, když jako žurnalista bere na sebe odpa ědný úkol redaktora; zůstávám tu u našeho listu. (jejž redigoval ~od roku 1909 do roku 1919 s pře-stávkou pro nemoc v roce 1'914, kdy ho zastoupil katecheta P. Vojtěch Chyba). Převzav tuto úlohu na sebe, prof. Orel zřejmě vtiskl našemu „Cyrilu” nový, osobitý ráz v celku i v jednotlivostech (což je správné, chápe-li s.e redaktorství jako úkol tvořivý). List, zabírající se katolickou hudbou posvátnou, musívprvé řadě věnovati svou pozornost duchovní a církevní hudbě dneška, neboč ta je pro život v hudbě tohoto oboru největší naléhavostí; bezprostřední zachycení tvorby v této hudbě zůstane i důležitým podkladem pro budoucnost; myslím tu na tvorbu skladatelskou i reprodukční (jak právě v posledním případu se může žurnalistická práce uplatnit?). A za Orlova redaktorství hudbě přítomné věnováno bylo pino prostoru a jistě velmi účelně. Prof. Orel sám hodně k věci psal, vyplňuje pilně místa, jež by byla zůstala mezerou a sháněl úsilovně od jiných práce, které sem směřovaly. Z hísloríe církevní hudby podával nejvíc ze svého; byl tu ,Franusův kancionál" a jiné jeho práce, jak nahoře byly uvedeny. Prof. Orel všímal si velmi svědomitě i knižní produkce zase hlavně z ,oboru hudby duchovní a církevní. Zcela zvláštní zmínky zasluhuje tu Orlova čín'nost vydavatel~ 75 | ||||
|