|
| ||||
| ||||
|
ská, kterou rovněž jako redaktor řídil. A opět: za jeho redaktorství vyšlo v ,Cyrilu" poměrně nejvíc, ale také hodnotně nejlepších skladeb duchovních.
Chtěl jsem trochu soustavněji podat podstatu žurnalistické práce prof. Orla — nyní k těmto všeobecným větám připojím přímé doklady, aniž bych vyčerpá-val; jde mi o výběr, nikoli o piný výstih. Víme už, že prof. Orel byl člověkem plánu. Měl ho i v tomto prostředí. Napsal, když se ujímal funkce redaktora v r. 1909, do našeho listu51 plánové prohlášení úvodem k 35. ročníku: „Studie o chorálu, vícehlasu, písni lidové a hře na varhany střídati se budou se zákony lifurgicko-hudebními a s praktickými pokyny o naléhavých otázkách doby nynější, k nimž nutno čítati zakládání a činnost farních skupin cyrilských, hnutí stavovské ředitelů kůrů a varhaníků, odbor kondiční, katalogy doporučení hodných skladeb a vzdělávání hudebního dorostu. Nezanedbává redakce ani nových zjevů na poli skladby duchowlní a neuzavře se před zdravým pokrokem pěveckého umění, poněvadž podle výroku papeže Pia X. Církev uznává a podporuje vždy pokrok a umění, dovolujíc při bohoslužbách vše, co geniální duch lidský během století vynalezl dobrého a krásného, šetře při tom zákonů liturgických.” Toto svoje vyjádření o plánech pro práci žurnalistickou doplňuje na jiných místech v „Cyrilu”. Tak třeba v pojednání „Práce a snahy cyrilské”, (jež zachycuje přednášku na sjezdu cyrilském v Kutné Hoře 18. července 1911;57 vyzdvihuje se nutnost respektování zákoníka hudby papeže Pia X. v jeho ,Motu proprio" z 22. listopadu 1903; nebo poukazuje se k nezbytnosti spolupráce mezi žurnalistikou a odbornými kruhy; pak: ,, ... stále ještě v kostelích slyšíme ozvěnu hudby jevištní, světské vůbec..."; třeba tu nápravy: „Tu sekeru nutno přiložit ke kmenu. Časopis nic nezmůže, nebudou-li na stráži státi kněží a ředitelé kůrů. Časopis dává jen direktivu, poukazuje k ideálu, ke kterému podle daných okolností a poměrů se máme přiblížiti jako ke skutečnosti.” Ze žurnalistických prací prof. Orla zvlášt vynikají jeho zprávy o cyrilských a cecilských sjezdech doma i v cizině; kteří jsou zasvěceni do našeho hnutí, chápou význam těchto sjezdů, pro které nalezli jsme vzor z Německa. V „Cyrilu” byly zprávy v tomto ohledu velmi výstižné a byly doby, kdy časopis právě v nich nacházel hlavní předmět svého obsahu. Referáty prof. Orla bych řadil v nejzdařilejší; Takovou zprávu „První cyrilský sjezd diecése budějovické 23. a 24. července 1912” bych dával za příklad.J8 Sjezd podle referátu byl konán v době výstavy v Písku „Obecnou jednotou cyrilskou spolu s pěveckým sborem v Písku”. Předcházel koncert (Ševčíkův žák Sáša Colbertson a barytonista Schwane, pěvecký sbor písecký); druhý den ,Missa solemnis" od tehdejšího varhaníka píseckého Jaromíra Hrušky; pak přednášky, zejména kanovníka a rektora Msgre Bočka „O chorálu edice vatikánské”, pak Jindřich Jindřich s thematy: „Umění hudební”, „Hudební kritika” a nato Bohuslav Jeremiáš: „O F. Z. Skuherském”; pak J. B. Foerstera: ,Stabat Mater", jež provedl regenschori Alois Vymetal se svým sborem,. A v závěru zdůrazňuje pisatel: ,Posítivní prací sjezdovou zůstane založení diecésní jednoty Cyrilské." S velkou srdečností je psaný (a proto strhuje) referát o cyrilském sjezdu v Kutné Hoře,S' konaný 17. až 19. července 1911. Prof. Orel zejména velmi chválí zpěv domácího chrámového sboru, který provedl pozoruhodné věci, jako: Treglerovu „Jubilejní mši”, Díhovského motetto „In virtute fua”, Kubátovu mši „Solemnis”, Ríhovského „Ave verum”, Krištofa Haranta z Polžic „Sanctus” ze mše „Quinis vocibus”; píše dále o virtuosní hře Ledvinově (dával Guilmanta). Ze sjezdových zpráv pro jich zajímavost a jímavý způsob vylíčení průběhu upozorňují na sebe zejména referáty o cecilských sjezdech v Německu. Tak upozorňuji na zprávu o sjezdu konaném v Passau: „Festival chrámové hudby v Passau V. zgog'`, ve zprávě podává se výstižný přehled pořadu v přednáškách, hudebních produkcích, obřadech i zpěvech liturgických, hodnotí se provedení hudebních částí, referuje se o zápasu pěvců před kritikou hudebních skladatelů i dirigentů 56 Cyril 1909, str. 4. 57 Cyril 1911, str. 98-100. 58 Cyril 1912, str. 114-117. bs Cyril 1911, str. 81-82. 76 | ||||
|