|
| ||||
| ||||
|
celého světa, o slavnostech světských sjezd doprovázejících, o slavnostní schůzi a odborných jednáních v otázkách hudebních, stavovských a spolkových; z českých skladatelů přítomni Winter a Sychra, jejž si každý přál poznati osobně, ježto již předem znali jeho skladby; zvláště Švýcaři jsou ctiteli jeho mešních skladeb."10
Do tohoto oboru zpráv dobře by zapadal i referát ,Crrkeevní hudba pH eucharistíckém kongresu ve Wíenu". Byly tu provedeny: Palesfrinova mše ,Assumpta ~est", Brucknerova „Missa e m,ol”, Weirichova „Missa solemnis scti Josephi”, Springerova mše „Lauda Sion” — tři přednášky: Fr. Matthias ze Strassburgu: „O Eucharistii a hudebním uměaní”, P. Weinmann z Regensburgu: „O významu mešní a eucharistické písně v duchovní správě” a své zamilované písni: „Hier liegt vor deiner Majestát”, Dr Richard von Kralik: ,Instrum,entální hudba v bohoslužbě", P. Michael Horn: „O povznesení církevního zpěvu v Rakousku” a nyní: Dr Dobroslav Orel: „Eucharistie v české hudbé'.sl Prof. Orel byl s předáky hnutí ceciliánského v Německu v nejčilejším styku celý život. A jsem-1i už v tomto typu novinářské práce prof. Orla, kterým se nám zavděčil, poněvadž uchoval pro pamět svými zápisy tolik důležitého pro vývoj cecilského hnutí (německého) a cyrilského (našeho), nemohu nezmíniti se o jeho vý- stižné zprávě o „Prvním rakouském pedagogickém kongresu ve Wieinú' 20. a2 23. dubna 1911.E Bylo tu pino zajímavých zpráv, podávaných význačnými před-staviteli německého hnutí pro reformní hudbu církevní. Tak biskup Gross z Leitmeritz mluvil o výchově kněží a církevní hudbě; prof. K. Dietrich pojednával o hudebním vyučování a vzdělávání; Vinzenz Goller, skladatel u nás známý a ob-líbený, pojednal ;o reformě vyučovacích metod”; profesor Moisl o jednotném zpěvníku kostelním, náš prof. Kaan z Albestů o zřízení moderních konservatoří, Rudolf svob. pán Prochazka o státních zkouškách, a náš skvělý prof. Orel „O vyučování zpěvu v kněžských seminářích a na theologických fakultách” (víc o této Orlově přednášce napíši ve stati „Učitel"). Jiným kusem žurnalistické práce profesora Orla je článek: „Velikonoce v Pí-Mé- ;G3 popisuje tu vtipně a zajímavě náladu velikonočního Říma i ~obř,ady a úpravu v kostelích římských, pokud je od zvyklostí u nás odlišná. Zajímavé jsou poznámky,o chrámovém sboru, jeho složení a hodnotě. Milou formou jsou po-psány „Hry veliko,-toční",” kde autor rozebírá zejména scénické vyjádření staročeských dramatických her ze XIII. a XIV. století, hlavně podle slov evangelia sv. Marka vytvořených. Zdařilým feuilletonem je volným slohem psané po-jednání .Píseň z dob zašlých” (válečné náboženské písně)'” z Třebíče na Moravě, ze Sedlčan v Čechách a z Prahy (r. 1605, 1639 a 1648). Přísi.upně je rovněž podán výklad o -Pohořském chorálu”; je to v slovech zachycený obsah přednášky, kterou měl prof. Orel v bratislavském „Radiojournalu” 11. dubna 1937. Přednáška byla uveřejněna v „Cyrilu".';'~ Autor tu uvádí, že chorál přišel k nám s křesfanstvím. V Budči učil mu kněz Uce.no (sv. Václav a dvořan Podiven), u sv. Víta Kosmas, na Libici sv. Vojtěch. Od 12. století stopujeme chorálové melodie v notovaných knihách u sv. Jiří, v „Zlaté Koruně”, od 13: století v cenných rukopisech; záznamy chorálu v kancionálech hohenfurtském, jistebnickém, v antifonářích a graduálech. Josefinské reformy zatlačily chorál novými uměleckými proudy; jeho ctitelé však svolávají sjezdy, vydávají chorální knihy; papež Pius X. („Motu proprio” 1903) vymezil chorálu nové dráhy. Edice vatikánská stanoví normu chorálních melodií." Zajímavou myšlenkou zabírá se autor ve svém článku: „O řeči v mešní liturgii",'; v němž řeší otázku přípustnosti národního jazyka v chrámech. Končí tak-to: ,Neutrpí český národ uměly'mi skladbami latinskými při mši sv. zpívanými, co Cyril 1909, sír. 721—126. r;i Přednášku otiskl pražský „Čech”. c” Viz Cyril, roč. 1911, str. 65—70 a 8387• i3 Cyril 1909, str. 72—74. ck Cyril 1917, str. 58—60. Cyril 1918, str. 000. Cyril 1937, str. 51—55. ' Cyril 1917, str. 7—11. 77 | ||||
|