|
| ||||
| ||||
|
15 --
Dop1~. Arcidiecése Olomú~. Z Olomouce. (Zpěv církevní v semináři.) Dne 5. záři 1878 otisknut byl v ,Cecilii" hlas bohoslovce volajícího po opravě u vyučování zpěvu v seminářích. Věru mluvil bohoslovec onen čirou pravdu vykladaje, jak macešsky nakládáno bylo do té doby se zpěvem ajak nepraktické bylo rozděleni zpěváků po ročnících. Navrhoval pak, by vy-učování nedělo se podle ročníků, ale podle znalosti a pokroku ve zpěvu. Tomu článku přizvukovali s horlivosti i bohoslovci olomučtí, kde rovněž tak dělo se. Avšak přišedše po prázdninách do ústavu, jak se potěšili, že starý neblahý řád přestává a nový, lepši za-vládá právě tak, jak v Cecilii" poraděno bylo. Utvořila se totiž 4 odděleni; prvé od-dělení navštěvuji chovanci přišli právě do bohosloví, by se naučili počátkům zpěvu, jakož by se též vycvičili v hymnech a žalmech církevních; v druhém oddělení opakuje se, čemu v prvém oddělent roku předešlého naučeno bylo a pokračuje se pak u vyučování dále. V třetím odděleni nalezaji se juž zpěvu vice znali, jižto pěstuji církevní zpěv, zpívajíce mše, motetta atd. Do čtvrtého odděleni chodí pak chovanci ročnika IV. učíce se zpěvům při obřadech bohoslužebných. Tot rozděleni nynější, jemuž, tuším, nikdo neupře ceny praktické. Zmíněno bylo, že ve třetím odděleni zpíváme mše, gradualia atd. a tu dlužno zmíniti se, že za řízeni dp. Jindř. Geislera, jehož ochotě budtež tu nejsrdečnějšf díky vysloveny, nacvičili jsme dosud: 1. Missa duarum votum aequalinm com, organo od Schallera; 2. Missa C dur pro čtyři mužské hlasy od J. Šchweitzera ; 3. Missa in honorem seti Stauislai od Singenbergera; 4. Missa pro 3 mužské hlasy com. Organo od Koenena; 5. Missa ,Cunibert" od Rampise; 6, Requiem ad 3 voces aegnales com. Organo oblig. od P. Křížkovského ; 7. Requiem aut. Ett. (Edidit F. Witt Ratisb. 1874 Nova Series Cantus s. N. LXV.") U ctih. 00. Dominikánů zkoušíme své sily, bývajíce jimi vyzýváni, bychom o větších slavnostech na kůře zpívali. Zpíváme přesně dle církevního předpisu, majíce stále před očima krásný zpěv vpd. P. Křížkovského na dómě. Hudbárna naše dosti bohata jestna díla přesně církevní, jež rozmnožují se stále obzvláště štědrosti vdp. superiora, jenž velikým jest příznivcam hudby posvátné. J. P. (Hudba na kathedrále v Olemonci.) Jakým způsobem provozuje se v arcib. chrámu olomouckém hudba církevní, vypravuje v ,Mus. sac." zpravodaj následovně: „Jako minulého roku naskytla se mi i letos milá příležitost dne 4. října 1879 na den jmenin J. V. císaře rakouského poslechnouti si sbor dómu řízený výtečným mistrem p. Pavlem Křížkovském. Přímo se vyznávám, že u nás v Rakousku nenf tak snadno přIIežitosti slyšeti cosi tak vznešeného a velebného, jako hudbo v olomouckém dómu. Pontifikální bohoslužba za nevšední oslavy, od uejd. p. preláta a kapitolního děkana hraběte Belrupta konaná, počala Te Denm komponovaným od kapelníka dómu p. Křížkovského. Načež zpíván jest Introitus, výtečná komposice téhož skladatele na základě chorálu volně rythmicky vzdělaná, žalm ve falso bordone. Gradnale bylo od Albingera, Ofiertorium od Mettenleitera. Při mši zpívala se „Missa in houor. S. Raphaelis Archangeli” od Witta. Provedeni do podrobna popisovati považuji při známém mistrovství Křížkovského za zbytečné. Pravím krátce, že bylo výtečné ve veškerých částkách. Porovnáme li sbor dómu v Olomouci, jaký nyní jest, s tfmže sborem před 10 roky, anebo přirovnáme-li jej se sbory u sv. Mauricia a sv. Michaela v Olomouci, jaký to rozdíl! — Tam protivný řev solový jednotlivých pěvců afiektovaných s nástrojným průvodem sentimentálním, zde vznešená, posvátná, vážná hudba. — Zdá se mi, že každý ředitel hudby chrámové, který na hudební vzdělání nároky činí, měl by předce rozuměti, co do kostela patří a co tam nenáleží a měl by vyklfzeti ten starý lascivnf šmejd! Veškeří kuěži a vzdělaní laikové diecése, jimž naskytla se příležitost slyšeti sbor dómu a ostatních sborů kostelních v Olomouci, nadšeně chválu vzdávali prvnějšímu, o poslednějších pak s pokrčením ramen rozmlouvali. Jest ale také křiklavá propast mezi sborem dómu a sbory ostatních kostelů 1 A komu máme co děkovati za tento výtečný sbor dómu olomouckého? P první řadě Jeho Eminenci nejdůst. kardinálovi a arcibiskupu olomouckému, pak nejdůst. kapitole, která povoluje z jmění zádušního potřebné vydaje na tuto hudbu, čehož by jistě nebylo, kdyby nejdůst. | ||||
|