|
| ||||
| ||||
|
z jehož výsledků dochází se k pevným úsudkovým závěrům; myšlena je tato kritika do řad odborných kruhů, předpokládá určité znalosti čtoucích; i vnější způsob projevu odpovídá závažnosti obsahu; kritika žurnalistická ve způsobu vnitřního provedení je vzdálena jemné a přesné vědecké práci rozborné, její průhled do díla je zběžnější a její projev navenek kryje se s obsahem; je volný, přístupný, snaží se býti vemlouvavý; je mířen na širší vrstvy čtenářů a podle toho i v tomto směru musí býti vypraven.
V obou případech kritiky mnoho záleží především na schopnosti usuzovati o zkoumané věci; jde tu o přirozenou vlohu, která může býti propěstována úporným poznáváním knižním i zkušeností. K posuzování vědních prací je věc celkem jasnou, v kritice vědecké dokonalé ovládání předmětu je zásadním předpokladem, v kritice žurnalistické je tato znalost jedinečnou předností; v h~odnooení uměleckých děl i reprodukce jich uplatňuje se vedle uvedeného ještě zdatnost, dokonale se vcítit v umělecké dílo (podle t. zv. Einfiihlungstheorie", jak ji učili Volkelt, Lipps, Dessoir a j.). Přistupuje způsobilost dokonale se vyiádřít o takcvém zážitku (do jisté míry je tu oprávněno stanovisko Croceho, že vtakovém případu jde také o umělecký výkon); nadto když jde o reprodukci uměleckého díla, praktická zkušenost (na př. sbormistrovská) za stejných předpokladů jistě velmi vydatně pomáhá prohlubovat úsudek a zaručovati jeho správnost: V žurnalistické kritice prof. Orla jsou napiněny všechny osobní požadavky ve zdatnosti posuzovací v nejvyšší míře. Proto jsou a zůstanou nám právě jeho kritické postřehy tak vzácnými; a zas jako tam nahoře jsem napsal o jeho práci vědecké, litujeme jen, že kritická činnost žurnalisty nebyla tu pině zapojena ze-jména pro novější duchovní a církevní hudbu a zas — musíme umět těžit z toho mála, co tu zůstává a snad i doplriovač podle možnosti. A abych tu promluvil ještě podle jedné zásady wi.enské školy hudebně-estetické: tolik tu právě záleží na tom, aby člověk se sžil s uměleckým slohem jednotlivých dob (případně se slo- hem určitého oboru hudebního). Prof. Orel, pokud se této věci týče, byl duchovní a církevní hudbě u nás jedním z mála těch, kteří znamenali dokonalost naprostou. — Přecházím k vlastním žurnalistickým kritikám prof. Orla; a jako jinde nemíním vyčerpávat, spíš příkladem uvádět, ne do celku shrnovat, ale výběrem před-vádět. Z posudků vědních prací zachycuje mne taková recense o Černušákově „Dějepisu hudby” (II. díl: Od polovice XVIII. stol. do nynější doby).-10 Chválí se novost, výraznost a plastika v líčení jednotlivých period tvorby komposiční i umění reprodukčního, využito nejnovější literatury (i citáty): „Autor neupadá v systém kronikáře, ale je jasný a pružný v slohu přesně vymezujícím linie období hudebních a výstižně charakterisuje přední zástupce. Není rozvláčný jako Stecker, maje na paměti, ze píše učebnici, překonává Branbergrovy dějiny korrekcemi v názorech a datech, v systém uvádí spoustu dat z dějin Boreckého a nebojí se posuzovat hudbu moderní.” —Škoda, že prof. Orel nevykročil aspoň při kritice tohoto díla ze své tradiční strohosti a stručnosti, že nerozvedl nám velmi hodnotné, samorostlé a přesvědčivé posudky prof. Černušáka právě z oboru hudby duchovní a církevní (na příklad správný výstih Beethovenovy mše „Salemnis” — její subjektivismus zejména v ,Credu", zjištění nejednotnosti hudby ve Dvořákově ,Requiem", nedostatek originality ve mši Zdenka Fibicha atd.; mně samotnému by vadila jenom spřízněnost dvojice Cainer-Sychra). Jiným zajímavým posudkem je kritický prozkum hodnotného díla Rudolfa barona Prochazky: ,Abriss der Musikgeschichte".71 Zejména si tu všiml kritik dějin chorálu, německé lidové písně v kostele, a vděčí za upozornění na našeho Jana Stamitze, reformátora polyfonie, a končí: „Nemůžeme než raditi čtenářům „Cyrila”: „Tolle, lege, studel” Docházím k žurnalístickým pracím o předsíavítelích hudby duchovní a cír- kevní. O našich je tu roztroušeno pino výborných postřehů, jež upoutávají originalitou myšlenek. Srovnat výroky, podstatu posudků, je tu velmi těžko; ze-jména za redaktorství prof. Orla v našem listu nacházíme pino článků a rece'nsí :o Viz ,Prúdy”, roč. 1926, sír. 50, článek: „Z české a polské literatury o hudbě.” 71 Cyril 1909, str. 28 a 74-75. 79 | ||||
|