|
| ||||
| ||||
|
otepadepsa;ných, pocházejících pravděpodobně od prof. Orla. S jistotou toho ,ovšem tvrditi nemohu. K jednomu, zvlášt zajímavému úkazu však poukázati musím. Jedná se tu o nekrolog „Prof. Karel Stecker” ; byl to prvý nekrolog o Karlu Steckerovi, uveřejněný v našem listě;72 druhý jsem psal já („Karel Stecker t");i3 třetí P. Emiiián Paukner („Karel Stecker j', vzpomínka 2ákovská").7 } Autorství Orlovo dokládá tu zejména: obvyklá u něho stručnost, jež není nijak na újmu úpinosti, kterou tu dílo i život prof. Karla Steckera byl zachycen; téměř úpiný výčet jeho skladeb, které dodnes jsou málo známé; údaje o pozůstalých skladbách Steckerových, které se nekryjí se Steckerovým dopisem, uveřejněným krátce po jeho smrti v „Cyril.u” prof. Orlem,75 ale jsou právě v souladu s tím, co mi prof. Orel o této části pozůstalosti uváděl; tvrzená skutečnost, že prof. Stecker na popud redakce (i. e. prof. Orla) dal se po delší době do komponování; tvrzení, že prof. Stecker pro nedostatek času musil skládat za nočních hodin; obě uvedené skutečnosti mi prof. Orel několikrát uváděl; kritika mše ,Solemnis" je lobsahavě totožná s kritikou, kterou napsal prof. Orel o této mši ke Steckerově padesátce;-16 nekrolog je psán slohem, ukazujícím všechny znaky žurnalistického slohu prof. Orla.
O tomto nekrologu proto se šíreji zmiňuji, poněvadž prof. Orel byl jeden z má-Ia těch, kdo na význam tohoto své doby největšího našeho církevního skladatele upozorňovali. Správně uváděl prof. Orel ve zmíněné skrovné, ale výstižně psané vzpomínce k Steckerově padesátce, že razí cesty v skladbě církevní; když kmému podnětu prof. Karel Douša se svým chrámovým sborem uspořádal 18. března 1912 v Obecním domě koncert ze skladeb Steckerových, psal Orel ,o něm referát v našem listě," chválil skladby i provedení, doporučoval Steckerovy církevní skladby pro naše kůry. Jsem vděčeni osobně prof. Orlovi za tuto podporu skladebného umění Steckerova. Začal jsem sám již v roce 1911 pracovati pro jeho dílo v „Cyrilu” a snažil se napraviti nepochopitelnou nevšímavost vůči jedinečným objevitelským pracím tohoto skladatele a opraviti i názory našich kritiků: Fr. Jiráska, Fr. Picky a Em. Chvály. Fr. Jirásek rozpoznal sice hodnotu Steckerovy mše, ale nedohlédl některých základních detailů, zejména ne Tajů její výstav-by a p. v pojednání „Obrana reformy hudby církevní”. 11 Fr. Picka ukřivdil Steckerovi, když napsal, že skladatel bojuje mezi dvěma proudy: kontrapunktickou práci nahromad'uje leckde až k jednotvárnosti nebo harmonické nejasnosti." Emanuel Chvála naprosto nepochopil Karla Steckera, když v „Národní politice” o koncertu z 18. III. 1912 napsal, že Stecker je spíše eklektikem a že jeho východiskem je duchovní hudba Bachova a Híindlova; a přece nebylo u nás důslednějšího theoretika i skladatele zároveň, který by německé reformované hudbě ue směru pulestrinském byl stále blíže nežli právě Karel Stecker; Stecker a --barok 1 J. B. Foerstera prof. Orel ctil a miloval. Žurnalisticky věnoval se mu víckrát. Nejvýstižněji stalo se tak právě v našem časopisu v essayi „Dr J. B. Foerster”, napsané k uctění mistrových 75. narozenin.80 Je to opravdu mistrně psaná věc ve slově i v obsahu; aspoň něco z ní: „Foerster poznal lásku obětavou, rozdá-val z ní celý život jiným, sám utrpeníim žije a se povznáší jako velcí (Beethoven, Smetana, Michelangelo, Shakespeare). Plodným jej učinily bolest a utrpení. Jeho práce byla jen diktátem Ducha, darem posvěcené chvíle. Vlastními slovy rýsuje profil své vyhraněné individuality, založené na rodinné tradici, své filosofie míru a lásky a svého životního díla, které pramení ze spiritualismu.” - - „Z metafysického názoru, kterým p.ovz.náší z reality své dílo k duchovosti, vy-věrá jeho symbolismus a autorství psychologického dramatu.” — „Je mystikem i2 Cyril 1918, sír. 33—34. 73 Tamtéž, str. 49—51. 74 Tamtéž, str. 83—84. 75 Cyril 1919, str. 32. 76 Cyril 1911, str. 30. 77 Cyril 1912, str. 62—63- 78 Cyril 1905, str. 88. 79 Dalibor, stat: „O nynějším stavu hudby církevní vúbec a v Praze zvlášt”, roč. 1896—1898. Cyril 1935, str. 1—2. 80 | ||||
|