|
| ||||
| ||||
|
a pro cyrilský sjezd v Plzni měl hned řadu naléhavých úkolů dne: ožívíti předpisy o pěstování zpňvu v kněžských serriInářích, upozorňuje na vzorné profesory pro liturgický zpěv na theologických fakultách v Německu (známá jména: Dr P. Wagner, Dr Fr. Haberl, Dr Weinmann); pěstovati církevní zpěv v alumnútech studentských; .náležitě vzdělávatí a honorovati ředitele kůru; poříditi řádný rituál a stanoviti minimum zpívaných mší.
Nelze také přehlédnouti, že prof. Orel rozhojnil úkoly listu ,o cílevědomou péči o varhany; teoreticky zachytila tuto věc práce mého bratra Dr M. L. Sychry: „K dějinám varhan a varhanní hry v Čechách” („Cyril" 1911, 1912 a 1913), též ve zvláštním otisku vydaná (1913) a pak několik pojednání, jež napsal,o této věci sám prof. Orel, třeba: „O úpravě a opravě varhan""~; a t. p. Prof. Orel zasloužil se i tím, že do „Cyrila” vřazoval i otázky stavovské, ze-jména varhaníků a ředitelů kůru. Takový žurnalisticky svěže psaný článek: „Hudební komory"”} rozebírající pozorně návrh zákona o zřízení hudebních komor, je příkladem, jak se snažil vystihnouti věc s vyšších, všeobecnějších hledisek; prof. Orel hledí návrh zpracovati také s bližším zřetelem na domácí poměry; věnuje otázkám těmto i jindy svou pozornost, tak hned třeba v článku „O úpravě hmotných poměrů varhaníků a ředitelů kůrů",” , a otvírá pro tuto otázku místo jiným — zejména v tomto směru zasloužilému B. Kašparovi, který napsal mimo jiné článek: „O úpravě platu ředitele kůru.""'; Nikdy z rámce vděčných vzpomínek za redaktorskou činností prof. Orla ne-smí nám vypadnouti rozsáhlá a nejvýš zasloužilá jeho činnost ediční. A jako všude jinde, tak i tu je jeho člninosf diktována jeho vědeckým základem. Na prvém místě musím uvésti mši ,Quinis vocibus” Krištofa Haranta z Polžic — dílo, na jehož vydání osobně zvlášf si zakládal. Z nové doby jsou tu tři drahá jména, která se nám již dvakrát v díle a činnosti prof. Orla ozývala: Ant. Dvořák, Karel Stecker a J. B. Foerster. Edice „Cyrila” zásluhou svého redaktora prof. Orla smí se honositi tím, že má ve svém seznamu Dvořákův „Hymnus ad Laudes in festo SS. Trinitatis”: „Tu Trinitatis unitas'* pro jeden hlas s průvodem varhan (vydáno v r. 1911). Prof. Orel podává sám bližší zprávu o tomto Dvořákově díle v „Cyrilu":” „... byly jeho vydáním uctěny sedmdesátiny Dvořákovy; Dvořák napsal skizzy ke skladbě tužkou a pak perem, které se liší na některých místech v harmonisaci; cantus firmus v obou zápisech je týž, konec skladby v náčrtku v harmonisaci proveden není; Dvořákův zef Josef Suk srovnal -oba rukopisy a provedl revisi, z níž vyšel tisk ... Jsme vděčni p. řídícímu Tichému, že skladbičku Dvořákovu objevil a tím zachránil.” Je dále zásluhou prof. Orla, že prof. Karel Stecker po dlouhé době, co se jako skladatel odmlčel, zac`al komp,on-)vati opět (výk Visem to uvedl). Od Karla Steckra vydal prof. Orel tyto skladby: „Ave Maria `, „O salutaris hostia” pro smíšený sbor a capella (v r. 1909), hymnus „Te Deum” ad 4 - 6 voees inaequales cum organo ad libitum (1909), introitus, graduale, offertorium et eommunio in festo ss. Apostolorum Petri et Pauli” (1915), ,Pange lingua" pro soprán a alf s varhanami (1920), pak graduale na Boží Tělo ,Oculi omnium" pro smíš. sbor a varhany (1922), ,Locus iste" pro muž. sbor a varhany (1925), ,Constitutes cos principes" pro smíš. shor a varhany (1926) ; offertorium ,Benedictus sit Deus" in festo ss. Trinitatis (1928) ; v posledních případech prof. Orel sice redaktorem „Cyrila” nebyl, ale tyto skladby ve své úschově rozh-odně měl; plyne to z dopisu Steckrova, zaslaného prof. Orlovi (s datem: v Mladé Boleslavi 23. ledna 1918); v dopisu se mluví o posledním sešítu mofett, nalézajícím se u prof. Orla, dosud nevydaných. Stecker'tu píše: „Pokud se týče motett u Vás se nalézajících, není čeho zvláštního poznamenati, pokud jste názor svůj stran vydání v „Cyrilu” ne-změnil."`'$ A jako pečoval prof. Orel v tomto případě o vydání skladeb neuznávaného 33 Cyril 1915, str. 79-82. 44 Cyril 1917, str. 41-43. 95 Cyril 1918, str. 55. 91 Cyril 1909, str. 70-71. 97 Cyril 1911, str. 117. 98 Cyril 1919, str. 32. 84 | ||||
|