|
| ||||
| ||||
|
skladatele, snažil se i vydáváním skladeb upozorňovati na význam J. B. Faerstra; v roce 1910 edice „Cyril” honosí se třemi skladbami tohoto Mistra: „Jarní píseň” a „Večerní zvon”, písně s průvodem, a „Modlitba na moři” pro čtyři smíšené hlasy. Pro J. B. Foerstra je tu nejvýznamnějším vydání mužského sboru „O bone Jesu” (1915); jím otvírá Foerster novou cestu pro další vývoj naší církevní hudby a dostává se do vlastního svého prosfředí.01 Do edice „Cyrila” vsunoval prof. Orel i skladby jiných současných skladatelů, zejména: J. C. Sychry (proměnlivé části „in fesfo Exaltafionis S. Crucis” 1913), dvouhlasá mše „K českým patronům” (1913), „Responsoria I. II. III. na Zelený čtvrtek a Velký pátek” (1909), Norberta Kubáta ,Missa iubilaei solemnis" (1910), ,Litanie k sv. Josefu", Jos. Cainera ,Missa hodie Christus nafus est" (1913), Douši „Jednohlasá mše ke cti sv. Jana Křtitele” (1915) a Nešverovo „Ave Maria” pro dvojsbor (1912). Pořádal také soubory prací soustředně pod jedním thematem na příklad: Sbírka skladeb ,Ecce sacerdos magnus" (D. Orel, J. Winter, J. C. Sychra, J. Foerster, N. Kubát, K. Douša — 1909) nebo „Prosby za český národ” (1918). Pozoruhodná je jeho péče o chorál, tentokrát vesměs Bdíce vatíká7-ské; vydává ,Asperges me, Vidi aquam, Pange lingua, Responsoria a Veni crear tor v harmonisaci Maxe Springra (1909), ,Proprium Pragense ad Craduale Romanum" (1913), „Craduale parvum” (1915), „Te Deum” a ,Requiem" (1916). Také sám se přihlašuje ve skromnosti s dílkem „Písně o velebné Svátosti` (vydal D. Orel, texty upravil V. Hornof, harmonisoval V. Vosyka — 1919). ,Písně o velebné Svátosti” přivítal neznámý referent v „Cyrilu” 1919100 velmi vřele: „Tak dlouho postrádali jsme písní k velebné Svátosti, písní našich. Užívalo se u nás a doposud užívá většinou písní cizích, překladů, písní textem i nápěvem ceny dosti problematické ... Shledáváme se tu se zpěvy z našich starých rukopisů, Speciálníku, rukopisů Vyšehradského a Jisfebnického (XV. a XVI. století) za-stoupeny jsou zpěvy z kancionálu Karlsperkova (1620), Hlohovského (1622), Šteyrova (1764), svatojánského (1863). Máme tu překlady hymnů církevních s chorálními nápěvy ,Pange lingua”, „Lauda Sion” i ,Adoro Te". Jestliže se postaral profesor Dr Orel o výběr písní z bohatého zdroje naší české písně duchovní, podjal se profesor Vl. Hornof úmorné a jistě nevděčné práce upraviti texty písní tak, aby deklamace slova českého úpině se shodovala s rytmem hudebním. Kdo zná obfíže, které se tu staví v cestu, dovede oceniti práci, která tu vykonána, zajisté jen ku prospěchu naší písně duchovní. Je třeba jen zazpívati některou píseň, abychom poznali, jak bez jakékoliv překážky deklamační splývá slovo se zpívanou frází hudební, šefříc i fráze hudební i jejích cesur. Jest spolu foto vydání ukázkou, jakými zásadami se říditi bude nový kancionál náš, oběma autory připravovaný ... K oběma autorům přidružili se prof. Václav Vosyka, žák skladatele Vít. Nováka, který připojil k písním slohový průvod, pečlivě při-hlížeje, aby půvab a pel písní nebyl nevhodnou úpravou setřen. Pečlivě dbáno charakteru tónin písní těch a spolu také přihlíženo, aby průvod byl přístupen všem varhaníkům i v poměrech nejmenších. Doporučujíce tuto publikaci našim Jednotám i všem pěstitelům písně duchovní, kojíme se pevnou nadějí, že jí učiněn krok k ,obrodu naší české písně duchovní."
Prof. Orel ještě naposledy — bylo to v roce 1939 — v redaktorské úloze se uplatnil. Bylo to v časopisu „Obnova”, kde nás jenom několik bylo sdruženo pod jeho vedením ve věci duchovní a církevní hudby. „Pro jeho širokou podstatu vědce i praktika, pro jeho všestrannost vědeckou i uměleckou, pro jeho stále živé a účinné, ušlechtilé a výsostně plodné chtění s rozlehlými a do hloubek jdoucími výsledky, pro jeho nebojácnost, povahovou přímočarost a pro jeho — i dnes ještě — obdivuhodnou chuť do práce a stále mladý elán.” Touto větou jsem v „Obnově” 18. listopadu 1939 ve „Vstupním slově” odůvodňoval, proč právě prof. Dra Dobroslava Orla chceme stavěti včelo rubriky pro hudbu duchovní a církevní. Horšil se na mne pan profesor pro tahle slova, ale ne nadlouho. Dostal jsem dopis, v němž nastínil krátce program, jak si přeje vedení rubriky, a hned sám zaslal příspěvek: ,Porate" (jenž byl uveřejněn v uvedeném čísle 99 Víc o této skladbě v mé stati „J. B. Foerstera hudba duchovní a církevní”, Cyril 1940, sír. 8. "0 Cyril 1919, str. 94-95. 85 | ||||
|