|
| ||||
| ||||
|
listu). ,Rosu dejte oblakové..." Introit mariánského latinského formuláře mešního pro advent a název českých radostných zpěvů, jež vydal královéhradecký impresor Pospíšil r. 1823 a připsal době císaře Karla IV. Jak bohatý obsah slova rorafe, roramen." A autor hned podává zajímavý výklad o tom, jaký je jejich slovní a hudební základ, odkud čerpají. Mešní formulář ,Rorate" objevuje se v misálu vyšehrodském z 12. století, je nadepsán ,De sancta Maria in adventu Domini", nalézá se i jinde; pěvecký sbor zpíval latinsky a ne česky; v 15. století byl latinský chorál interpolován (ropy vedle mensurálních písní v taktu. Teprve v 16. století byl melodiím v roráfech podložen český text. Tif-o „veselí a radost-ní zpěvové adventní o vtělení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista ve pře-čistý život Panny Marie” obsahují na každý den v témdni v jazyku českém infroit, kyrie, aleluja s graduálem, patrem (kredo) a prosu (sekvenci), v ně-kterých rukopisech ještě sanctus, benedictus a agnus. A jsou v tom-to velmi poutavém článku podrobně rozebrány zpěvy při mši sv. podle jednotlivých dní v témdni. A zbytečně se spisovatel na konci skvělé své stati omlouvá: „Nebylo úmyslem unavovati čtenáře citacemi latinských chorálů, jež se staly základem českých rorátů... Prameny chorální jsou starší doby Arnoštovy; české roráty, na nich založené, vznikly v druhé polovici XVI. století jako celek, do něhož jsou vloženy písně různého původu. Chorál bývá pro nedostatek pochopení u zpěváků a posluchačů méně oceňován. Ale historie dosvědčuje, že českému národu dal v umělém i lidovém zpěvu základnu pro netušený rozvoj duchovní písně, od „Hospodine, pomiluj ny” a „Svatý Václave"1 Literární historiky čeká důležitá práce v ocenění české poesie roramin a české muzikanty v analyse melodií.”
„Ó milé vánoce, posvátný čase, do mysli, do srdce vracíš se zase.” „Ano, každý se cítí dítětem s Heydukem a Foersterem, jenž básníkův text uvedl v tóny u božského Dítěte v jesličkách, v záři betlemské hvězdy a mezi skvělou družinou kořících se králů. I my s ostatními národy pějeme slávu Na-rozenému každý podle svého a různě v různých dobách.” Tak mile zavádí nás prof. Dobroslav Orel v č. 49 „Obnovy” ze 16. prosince 1939 do nálad vánoční doby v kostelích u jesliček a hned připojuje zajímavý výklad o tom, jak se české zpěvy vánoční vyvíjely. Abélardova (1079- 1143) vánoční sekvence ,Mitfit ad Virginem” dala nápěv koledě „My tři králi, my jdeme k vám —štěstí zdraví vinšujem vám.” Z téže sekvence melodicky je odvozena starobylá koleda „Položen v jesličky synáček maličký”; v úpravě X. Dvořákově je v Českém kancionálu uveřejněna mezi jinými cennými koledami. Na počátku XVI. stol. zaznívá a obtiskuje se v kancionálech „Narodil se Kristus dnes”, píseň, jež jest nápěvem i slovy překladem starší latinské „In nafali Domini”; rov-něž „Jméno boží veliké Emanuel” je z latinské i v Německu známé ,Magnum nomen Domini Emanuel" a jí melodicky skoro totožné,,Resonet in laudibus cum iocundis plausibus" ... Vánoční píseň „Nastal nám den veselý” má svůj český text zapsaný již v sborníku vyšehradském z r. 1450... Nejzajímavější typ české vánoční písně je „Narodil se Kristus Pán...” Považuje se za původní staročeskou píseň. Ale není. Vznikla doslovným skoro překladem ,Virgo parit Filium, jubile,mus"; z českého kancionálu jistebnického lze vzpomenouti „Stala se věc přepodivná”, „Ježíš, náš Spasitel”. Dílo výtvarného a malířského baroku, jež se ozývá důrazně v hudbě a hlavně v koledách už od XVII. stol. v tiscích Adama Michny z Otradovic v „České mariánské muzice” (1647), v ,Svaforoční muzice" (1661), v „Kapli královské” Holana Rovenského, v ,Kancionálu českém" (1683) Matěje Šfeyera, v „Slavíčku rajském” Jana Božana, v kancionálu vyšlém u Rosenmiillera 1765 a menších. V těchto tištěných a různých rukopisných sbornících je vánoční píseň, hlavně koleda dítkem barokní pathetičnosti a melodické líbivosti, směřující v rokoku ke světské veselosti". V rubrice pro hudbu duchovní a církevní připravili jsme zejména z větší šíře oslavu osmdesátky Dra J. B. Foerstera (v čísle 6. roč. 1940) „Obnovy”; prof. Orel dal tam do úvodu svůj skvělý článek k sedmdesátým pátým narozeninám J. B. Foerstera, jak ho uveřej- 86 | ||||
|