|
| ||||
| ||||
|
nil v roce 1935 v „Cyrilu”. Jinak bylo psáno v této rubrice podle obdoby mých článků v tomto listu.
Prof. Orel v úloze řečníka 'ednou zvlášt skvěle se projevil, a to v prostředí svých drahých mu pěvců, v „Pěvecké obci české”; bylo to v přednášce na pa-mět 50. výročí úmrtí vlasteneckého kněze P. Křížkovského; „Odkaz Pavla Křížkovského českému pěvecfvu”, nadpisuje tuto přednášku, uveřejněnou ve ,Věstníku pěveckém a hudebním". Správně tu řekl a žurnalísticky výstižné rtapsala01 „Podle tehdejších názorů světových a po příkladu Sušilově vyšel z folklarismu a tím z harmonisace lidové písně. Ale záhy seznal, že umělé hudbě nestačí si jen vypůjčovat majetek lidu, z nápěvů jeho písní skládat věnce nebo z nich vytvořit národní operu podle představy snad i těch, kteří ho o ni požádali. Proto od jemné a slohové harmonisace lidových písní ,Odpadlý od srdce”, „Zatoč se”, pro mužský sbor jde dále a ve sborech „Utonulá”, „Dar za lásku” a ,Odvedené-ho prosba" přechází k samostatnému tvůrčímu projevu, kde jest mu citát z lidové melodie pouze základem pro figuraci, kontrapunkt a thematickou práci. Tvoří pak dále samostatné sbory bez citace lidových popěvků, ale v duchu lidové poesie, zahajuje vlastní komposiční techniku, vlastní hudební řeč, rozdílnou od dosavadního ---- slohu jiedertaflovského". Vnáší do sborové literatury dramatickou úsečnost a ukazuje další cestu k Smetanovi, Janáčkovi, Foerstrovi a Novákovi. Je hlavně na Moravě zakladatelem české moderní sborové lyriky, kterou působil velmi silně jak ve vývoji naší národní hudby, tak ve společenském životě vlasteneckém. Jeho „ Zltoinulou- shrvně zvítězil odbor plzeňského „Hlaholu”, vedený Norbertem Kubátem r. zgoo na mczinárodl.ních pěveckých závodech v Paříži a v Bruselu. A tak i zásluhou Křížkovského vznikaly po říjnovém diplimu 1860 — pěvecké spolky a v nich čilý život a jejich rozmach. Osobním odkazem Křížkovského je Leoš Janáček, jeho vakalista, žák a jeho nástupce při starobrněnském kůru. Janáček si byl dobře vědom, koho v Křížkovském ztratil? Na-lezli ho, jak klečel u jeho rakve a usedavě plakal. -- Pavel Křížkovský si právem zaslouží, aby z jeho odkazu jako z čistého zdroje a pramene vod živých čerpalo i nadále hojně a vděčně pěvectvo české obce ke své radosti a posile i k dalšímu rozvoji českého hudebního umění.” Končím tuto stat o prof. Orlovi jako žurnalistovi. Daleko nezachvcuje všeho, co napsal v tomto způsobu do denních listů, časopisů, listů odborných a sborníků („Bratislava", „Časopis katolického duchovenstva”, „Lidové noviny”, ,Lidové listy", „Národní politika”, „Slovenská politika”, ,Pazdírkův hudební slovník" a j.). Učitel. Vrcholem učitelské činnosti prof. Orla bylo jeho působení nejdříve na filosofické fakultě bratislavské university Komenského. Učitelství, to bylo zvlášt milé zaměstnání prof. Orla, jemuž dával do služeb vlastně celý svůj život; bylo to nejen učitelství ve školách (ještě theologické učiliště v Hradci Králové, pak střední školy), nýbrž, jak to ostatně souviselo s celkovou rozlohou v každém oboru práce prof. Orla --- učitelství v nejrůznějších prostředích. Bylo to dále přednášky na cyrilských sjezdech, kde jeho řeči pro obsah i formu těšívaly se pozornosti zcela zvláštní; byly to kursy a příbuzné podniky, také rozhlas a vedle toho všeho i knižní publikace v různých způsobech, z nichž mnohé byly do písma zachycenými přednáškami. A ve všech těchto produktech navenek i dovnitř pro-niká jako všude jinde nejdříve vědecká základna práce, nevysychající zřídlo pro díla i pro činnost prof. Orla. Charakteru učitelství dostává se všem těmto pra-jevům tím, že jejich cíl nese se k tomu, aby to, co se podává, nacházelo podle možnosti svého přímého uplatnění v životě; kdo přijímal v těchto případech poučení, mohl je zužitkovávat; ze života vycházely tu myšlenky Orlovy a přímo pro život byly zase zpracovávány. To je zásada, podle níž vybíral jsem tu z tvor-by prof. Orla. Mohu začít trochu záměrně od prostředí vysokoškolského. Sem se mi přihlašuje třeba významná přednáška: „O vyučování zpěvu v kněžských seminářích a v kněžských fakultách”; přednáška proslovená na prvním rakous- lol Čís. 5, roč. 1935, str. 69—71- 87 | ||||
|