|
| ||||
| ||||
|
kém pedagogickém kongresu ve Wien, o němž jsem již psal. Autor tu referuje o nutnosti pěstovati chorál a polyfonii v kněžských alumnátech, zavésti církevněhudební vědu na theologických fakultách universitních. Rozebírají se tu poměry a výsledky podle odpovědí na rozeslaný dotazník, kritisují a .podávají návrhy na reformu vyučování zpěvu co do počtu hodin, pojednává se o povinné účasti ve vyučování zpěvu, o postavení učitelů zpěvu a jich platu, o zkouškách ze zpěvu; návrh se soustředuje v tyto body:
1. aby zavedeno bylo pro počátek aspoň osmihodinové povinné vyučování církevnímu zpěvu v kněžských seminářích; 2. aby při fakultách universitních systemisována byla honorovaná docentura pro církevněhudební vědu; 3. systemisovaným docenturám na universitách aby se přiřadilo osmihodinové vyučování zpěvu v seminářích jako praktikum (seminární cvičení); 4. aby s přípravou k církevnímu vzdělání kleru bylo počato systematickým vyučováním hudby již při chlapecky'ch seminářích. Prof. Orel byl vynikajícím učitalem zpěvu na středních školách. Tomuto o-boru činnosti věnoval svou práci „Několik slovo vyučování zpěvu na středních školách” ;112 věc dokazuje, jak z hloubky pronikl autor obor, v němž jako praktický učitel zpěvu tolik pro středoškolskou mládež vykonal. Jinou, velmi hodnotnou prací prof. Orla s vyslovenou pedagogickou snahou jsou jeho ,Modlitby a zpěvy pro žáky středních škol"; lze jenom souhlasiti s posudkem kritika (Horák) v „Cyrilu":1°1 „Jest to malá knížka modlitební a zpěvník kapesního for-mátu, úhledného zevnějšku a neméně cenného obsahu, zpracovaného s největší pílí a svědomitostí. Kdo ví, jaký význam má náboženství a katecheta na středních školách pro duševní život studujícího, který se po čase zpravidla stává elitou ve společnosti a výkvětem národa, uzná, že kniha modlitební, kterou tento do rukou dostává a která ho provází po celý čas jeho studií, ba i v celém jeho dalším životě, jest v té příčině důležitým činitelem. Často vídáme v rukou studující mládeže knížky méně vhodné, pro které nemůže míti zájem, což jest zajisté pro náboženského ducha k veliké škodě. Tomuto citelnému nedostatku snažil se od-pomoci Dobroslav Orel, profesor na vyšší reálce královéhradecké, a to s úpiným zdarem. Modlitby jsou vskutku cenné, pečlivě volené, přizpůsobené stavu, stáří a duševní inteligenci studujícího. Následuje návod k hodnému přijetí svátosti pokání, nejsvětější Svátosti oltářní. Velice cenným jest návod ke zpytování svědomí a stručné i praktické vypočtení hříchů podle vzoru biskupa Brynycha v jeho „Oltáři”. Druhá část jest zpěvníkem přehledně sestaveným podle církevního roku. Mnohé písně jsou upraveny podle diecésního zpěvníku ,Oltáre”, tu i tam s malými změnami, bez taktu, co možno v prosté původní formě (při sestavení zpěvné části „Oltáře” zúčastnil se dp. Orel). Povážíme-li, jak často slýcháme při mších studentských bezcenné zpěvy, které nepovznášejí ducha k pobožnosti a budí odpor svou triviálnosfí, musíme zpěvník tento uvítati jako zdařený pokus reformy zpěvu chrámového.” V souhrnném vylíčení podal nám prof. Orel výstižně svůj názor na úpravu vyučování zpěvu ve školství vůbec ve článku: „K reformě zpěvu na školách".10; Aspoň několik vět, zachycujících pod-statu jeho myšlenek; o obecných školách: „Učitel nesmí nikdy přepínati hlas dětský, nedovolí, aby ničeny byly jeho jemné orgány křikem ani vysokými tóny. Evořiti ,a pěstiti krás-zý tón, tof hlavní cíl pěvecké výchovy. B,)-hužel se dnes na něj zapomíná pro mechanismus, jaký zavládl neporozuměním a zneužitím nových metod, hlavně metody Battkeovy, která vede dítě k výcviku v samotné intonaci, ale nepodává prostředků ke cvičení krásného tónu. Co plat-no, když dítě umí infonovat, ale má zkažený hlas? Umění intonovati dohoní, ale zkažený hlas těžko lze napravit. Tedy tón -- Tón -- - tón, a to ostatní teprve v druhé řadě. Kde možno, na př. při spojené škole obecné s měšfanskou, nechf se zřídí definitivní odborný učitel zpěvu.” Dále mluví tu prof. Orel o školách středních a konservatořích. Pro střední školu tehdy navrhoval: „Ideálem by 102 Cyril 1916, str. 111-116. 103 Cyril, roč. 1904, str. 48- 101 Cyril, roč. 1918, č. 10, str. 153-155. 88 | ||||
|