|
| ||||
| ||||
|
arcidiecésní jednota Cyrilská v Olomouci. Prof. Orel mluvil tam na své oblíbené thema, o chorálu. V úvodu pronesl zajímavý výrok Němce Witta, jenž při pros vozování Berliozova „Requiem” prohlásil, že chorální ,Dies irae" za stejných podmínek jest s to téhož, ano většího dojmu na posluchače docíliti, a dovozoval z toho, že chorál dobře provedený zvítězí nad všemi druhy církevních slohů hudebních. Dožaduje se hlavně, aby se chorál rozšířil do všech vrstev národa od kněží až do nejširšího prostředí.
Vedle Cyrilských sjezdů účastnil s: prof. Orel ve funkci učitele jiných p'odob,ných podniků i v jáném prostředí; nemohu tu přehlédnouti jeho učitelské činnosti v Jednotě Cyrilské, zejména také jeho příkladné činnosti v tomto oboru v „Hudební Budči”. Tam v r. 1916 12. srpnalls řídil pěvecký kurs vedle řed. Jandla, prof. Cmírala a Dr Branbergera. V roce tom byl úřadujícím místopředsedou tohoto spolku. iIčasf na kurse byla opravdu pozoruhodná (106 učitelek a učitelů z Prahy). V roce 1917 vystupuje prof. Orel na druhém pěveckém kursu „Hudební Budče” již jako předseda sp.olku.11:' Tu se dovídáme v ref;.rátu v ,Cyrilu",11 že na kursu přednášel prof. Orel jako předseda, a to na motiv Tomáše Mitise z Limuz ,Inservit domui femplisgwe scholisque foroque". „Jest pěstění zpěvu ku prospěchu rodiny, chrámu, škol i veřejnosti. A byl Tehdy v pravdě zpěv ke vzpruze celého národa pěstován ve školách českých a moravských jako důležitý povinný předmět. Vlivem pražské university rozšířilo se školství tou měnou, 'že nebylo města, hradu ani vsi, která by jako představeného školy neměla bakaláře, mistra filosofie, básníka a pěstitele zpěvu a hudby. LIčitelové s předními muži města utvořili literátské bratřiny, v nichž na výši stála umělá polyfonie více-hlasu a lidový zpěv jednohlasý. Za vedení učitelstva zpívali žáci v chrámech, ve škole i ve veřejnosti, ba i do krčmy často podle Wintra zašli a tam provedli za zpěvu i šprým lecjaký. A zpívat uměli dobře, čtli vše z listu, třeba že někdy snesla se na jich hlavy pro nezbednost výtka neberná. Chabé příjmy učitelův i žáků doplňovány dobročinností občanstva, i štědrý někdy odkaz umožnil výzdobu drahocenného zpěvníku a pinil pokladny bratřin literátských. Doby se změnily, zmodernisovaly se prostředky i jména, ale tužby zůstaly tytéž. - Chceme míti opět zpěvnou mládež, generaci novou, jdoucí po skvělé stopě ideálů starých. H. B. přejala v době nynější program předků. Touží, aby podle Mitisových slov zněl opět zpěv v rodinách při práci, v chrámu, ve školách; při jiných předmětech, než jen při vlastní hodině zpěvu, a ve veřejnosti aby hlaholila beská píseň národní místo nevkusných a bezcenných novinek. Znovuzrození zpěvu v celém národě slibuje si H. B., pěstujíc systematicky podle přesné, vyzkoušené metody zpěv ve školách ... Učitelstvo nynější přijalo krásný a vděčný úkol, pěsti-ti ono umění, v němž, jak dí Václav Nicolaides Vodňanský v předmluvě ke „Cantiones evangelicae” r.*1554, staří Čechové velmi vynikli a jež pěstovali s velikou láskou a pílí. K tomuto krásnému, vděčnému sice, ale pracnému úkolu českého učitelstva doby nynější upřímně blahopřejeme.” Prof. Dr Dobroslav Orel byl také duší a přímým účastníkem theoreticko-praktických kursů, které pořádala „Obecná jednota cyrilská”, a to v r. 1917, opětovně pak v r. 1918. V prvém případě vyučovalo se harmonii, dějinám hudby, všeobecné a hudební pedagogice, intonaci, sborovému zpěvu a jeho řízení pro všeobecné hudební vzdělání a pro přípravu ke státním zkouškám hudebním, zpěvu chorálnímu podle edice vatikánské; přednášeli prof. Bezecný, prof. D. Orel, Dr Jam Branberger a kanovník P. Václav Múller. Kurs byl zahájen 1. listopadu 1917.11ď Po druhé byly konány tyto the,oreticko-praktické kursy pro církevní hudbu, vše-obecné hudební vzdělání a přípravu ke státním zkouškám hudebním od 1. října 1918. Do pořadu kursu tentokráte byly zařazeny tytéž vyučovací předměty a nově připojeny liturgie a mensurální theorie; zúčastněni titíž referenti.us Do pedagogického ovzduší prof. Orla dobře zapadají některé příručky a prak~ 112 Cyril 1916, str. 123-124. 113 Cyril 1917, str. 60-61. 11.1 Tamtéž. 115 Cyril 7917, str. 134. uc Cyril 1918, str. 114. 90 | ||||
|