|
| ||||
| ||||
|
tícké skladbu, jako na příklad: „Zpěvy při mši sv. zpívané”. Přehledně sestaveno pro ředitele kůru se 4 obrazy („Editio Cyril"). Rovněž se sem hlásí praktické skladby, zejména oblíbené „Mariánské lidové nešpory” (společně s Dr J. Hejčlem 1909), pak „Anděl Páně” — hlas varhan pro lid s notami (1925). V souvislosti zmiňuji se o vydání ,Roráfů a adventních písní s notami pro lid", které však nebyly vydány v edici „Cyrila”, nýbrž u K. Reyla. Obsahují vybrané rorátní kantilény a některé známé adventní písně v praktické úpravě pro neděli a všechny všední dny. (První vydání obsahovalo pouze rorátní kantilény pro vše-dní dny -- vydání druhé i písně pro neděli,) Věci podobného druhu mohl vydávati dobrý učitel zpěvu, znafel potřeb prakse, který sám si nejlépe dovedl vy-pracovati příručky, které zhusta byly velmi dobře vhodny pro potřabv líturgúe.
Prof. Orel napsal řadu dalších pojednání, v nichž je rovněž jasnou snaha přímo pro život poučit. Aspoň o některých. Zasahoval na příklad do otázky, kdy bylo užíváno češtiny při mši svaté, a vypracoval „Jednotě katolického duchovenstva” (odboru liturgickému — předsedou univ. prof. Dr Stejskal) návrh, aby byl připuštěn starobylý zvyk zpěvu mešních písní v jazyku národním při mši svaté zpívané.11r A je tu dále celá řada praktických rozborů s důležitými pokynu pro život v církví, zejména v oboru liturgie. Uvádím aspoň „Církevní rok” (Co se kdy zpívá v církevním roce),11' nebo „Způsob zpěvu epištol a evangelií v českém jazyku",11” pak „Postup obřadů ve Svatém týdnu.” „Návod, jak zpívati na jednotlivé svátky",17' nebo „Reforma liturgie a liturgického zpěvu",1=1 dále „O řeči v mešní liturgii";122 odtud aspoň tyto dvě myšlenky: „Při tiché mši sv. zpěv lidu českého budiž pěstován a povznesen, jako byl ve století XVI. Tichých mší sv. jest do roka více než zpívaných, ano není ani rozkazu, aby každou neděli kněz při mši zpíval. Tedy pro lidový český zpěv příležitosti hojnost. Jest však proti všem principům estetickým, hudebním a uměleckým, aby k intonaci kněze ,Gloria in excelsis Deo” sbor pokračoval: „Sláva budiž...” z písničky „Bože, před Tvou velebností”. Přeložte sebelépe liturgické texty glaria, creda, sanctus, bude překlad pokulhávati za latinským originálem; odvar takový nikdy nedostihne přesnosti ani krásy původního textu, na němž pilovaly věky.” „Jest naprosto nutno, aby duchovní správy netrpěly v kostelích písní, jež ne-mají církevní úchvaly, at je složil kdokoli, třebas člověk hluboké zbožnosti a nejbližší přítel. Samolibost předříkávačů zplodila v dobách poutí bezcenné písničky, diletantismus nynější doby je zavádí do kostela a přidělává k nim ještě horší k uctění božského Srdce Páně, různých patronů chrámových...” Do tohoto místa patřil by také článek „Recitativy při tiché mši sv.",123 pak vel-mi praktická a známá „Rukověf chorálu římského”, pak pojednání „Pro které vy-dání chorálních knih máme se rozhodnouti".1'1 Aspoň o dvou z těchto věcí něco více; o „Rukověti” nejdřív; takhle se o ní psalo: ,,...spisovatel..., který jsa hned po vysvěcení ustanoven učitelem církevního zpěvu v semináři králové-hradeckém, s láskou oddal se předmětu, jehož vyučování bylo mu svěřeno. Vědomosti, zkušenosti získané několikaletým vyučováním uložil v „Rukověti chorálu římského...” „Rukovět poskytuje úpiný přehled vědomostí, jichž knězi i řediteli kůru jest znáti třeba.” Autor posudku (P. Ferdinand Lehner) seznamuje čtenáře s rozdělením Orlova spisku na část theorefickou a praktickou; u této: 1. Zpěvy při zpívané mši sv. 2. Zvláštní pravidla při mši svaté, svěcení a průvody v roce církevním. 3. Zpěvy při různých úkonech liturgických z římského a pražského rituálu. 4. Zpěvy při kanonických hodinkách. 5. Některá církevní a státní nařízení o ředitelích kůrů, varhanících a o pěstování zpěvu „Obecnou Jed-notou Cyrilskou”. 117 Cyril, roč. 1919, str. 29, rubrika „Různé zprávy”. 118 Cyril 1913, str. 64. 113 Tamtéž, str. 24-27. 121) Cyril 1922, str. 3. lal Cyril 1916, str. 139. 123 Cyril 1917, str. 7-11. 1=3 Cyril 1918, str. 117-118. 124 Cyril 1900, str. 76. 91 | ||||
|