|
| ||||
| ||||
|
Aby mi nebylo vytýkáno, že v této stati právě o této práci prof. Orla pojedná-vám; už z její formy, jak můj čtenář uzná, ale částečně i z obsahu plyne, že tu jde o žurnalistický projev (třeba vědeckého základu) -- naproti tomu. uvedené pojednání Steckerovo má vzhled i obsah ryzího vědeckého projevu.
Dirigent. Ještě o jednom vysoce zajímavém oboru činnosti prof. Orla zmíniti se musím» Byl pronikavým talentem dirigentským. Budu tu o věci psát piným právem: to nebyla pouhá záležitost osobní záliby, to byl vážný kus celkového žívotního úsilí, jež proniklo do té míry, že nabylo významu pro vývoj reprodukce zpěvní a nás — zvlášf v hudbě duchovní a církevní. A zase jako v celém životním díle prof. Orla se i tu vše děje, vše se propracovává pod přímým vlivem vědeckého založení. S tohoto hlediska musím hned uvésti, že činnost prof. Orla brala se tu dvojím směrem a v obojím se dokonale uplatnila. Prof. Orel může býti právem označován jako jeden z prvních, kdo u nás chorál i českou píseň duchovní v původní i pak uměle zpracované formě dovedli důs'-edně uváděti z prostředí liturgie do prostředí širšího, zejména koncertního. Jeho první působiště, město Hradec Králové, bylo prvým místem, kde se pokusy s tímto novým námětem v,-'1-mi často prováděly a kde měly výsledek; Praha a jiná města následovala. Můj autor se tu ocítá na společné cestě s prof. Karlem Steckerem, který v roce 1904 nám napsal: ,Nebof stejnou měrou jako dojista pochyben jest jednostranný, na-prostý hold moderní literatuře, není-li spolu pěstěn náležitý zájem o veledíla doby klasické, rovněž tak nesprávno opomíjeti úpině staletého ruchu a mohutné-ho vývoje uměleckého dob předchozích: právě veledíla starších dob, míza jimi proudící a svěží život, bijící v žilách jejich tvůrců, vydávají nejjasnější svědectví, kterak umění ve svém vývoji nikdy se nezastavilo, nýbrž stále obohacovalo se novými zdroji a v různých obdobích nové razilo dráhy. Jak bohaté pa-klady vyneseny za posledních desítiletí na světlo denní ze zapomenutých téměř odkazů starých mistrů."1 ' Nuže, nezapomínejme nikdy, že nejšfastnějším, nejsilnějším objevovatelem těchto výsostně vzácných památek byl právě prof. Orel, on, který nám uinožnil, abychom se mohli s utajeným dechem vposlouchávaf do hudby starých a udivovat se jejich nevyschlé, vždycky svěží a ryzí krásel A nejde tu jen o to, že prof. Orel sám staré věci nalezl, pro dnešní provedení zpra- coval, nýbrž také o to, že sám sí vycvičil sbory, které byly by schopny tyto věci (jejichž přeánes v dnešní době vždycky je velkou otázkou) přednášet přeslně slohově; o to usiloval prof. Orel se zdarem všude, kde působil, af v Hradci Králové, af v Praze a zejména pak v Bratislavě. A při tom dokonalost tohoto sborového nácviku, zdárná provedení vedla k tomu, že působila jako vzor, a. to velmi výrazný vzor, který nutil k napodobování. Tak zasloužil se prof. Orel u nás o po-vznesení úrovně české reprodukce sborové, a to právě v oboru starší hudby církevní — tentokráte jako vynikající sbormistr — specialista. A jinou zásluhu má v tomto oboru prof. Orel; dovedl si najít svého hodnotného následovníka: ,Špidra Bohumil, bývalý žák reálky v Praze VII.... Již na reálce byla mu dána z mládí příležitost, aby se mohl vycvičiti v řízení, a schopnost a pevnost v ovládání orkestru „České Filharmonie” a celého ensemblu ukázal při provedení české opery („Dráteníka").1 s Prof. Špidra je jistě přesvědčivým nositelem dirigentské zdatnosti prof. Orla; Špidra právě v onom směru reprodukce staré církevní hudby to byl, který se svou „Šestnáctkou” prováděl velmi mnoho z toho, co jeho učitel jako vědecký pracovník objevoval. Nyní aspoň něco, aby byla zachycena Orlova čínnost dirigentská. Tak třeba hned o duchovním koncertu jednoty kandidátů učitelství a obchodní akademie dne 2. dubna 1898 v Hradci Králové; jeho program povídá nám tu nejvíce; obsahoval: staročeský chorál „Kriste jediný”, „Ach, co vedle Tebe”, chorál a píseň: „Uslyš naše zpívání”, ,Miserere mei Deus" od Rheinbergera, „Ave Maria” ženský dvojhlas od Mitterera, ,Ecce quomoda" 127 Viz úvod prof. Karla Steckera k práci Dr Jana Branbzrgera: „K dějinám sborového zpěvu` — rozbor skladeb zpívaných na I. historickém koncertu zpěváckého spolku „Škroup” v roce 1904. 12,3 Cyril 1915, str. 79. 94 | ||||
|