|
| ||||
| ||||
|
od Palestriny, „Velkopáteční kantáta” od Kamme rlan dera, ,Laudate Dominum" od Pittoniho; sám Dr Orel podává tu zprávu v ,Cyrilu" ;129 a předtím čteme v našem listu: Zpěv chrámový v kněžském semináři královéhradeckém roku 1894 až 1895: R. 1894 ustanoven D. Orel, vicerektor Boromea, zvláštním učitelem zpě-
vu... Bedlivě cvičil krásné a těžké skladby, hlavně však pěstoval gregoriánský chorá1.110 A když budeme časově sledovat vývoj další dirigentské činnosti profesora Orla, uvidíme, že rozšiřuje svoje pořady koncertní i o hudbu duchovní, kde ho vábí zvlášf Dvořák, pak docela i hudbu světskou, kde ho k sobě strhuje - - Vítězslav Novák. Takový koncert, pořádaný Diecésní jednotou Cyrilskou a pěveckým sborem studujících reálky v Hradci Králové 10. března 1901, může nám pro toto tvrzení býti výmluvným příkladem. Zde jeho program:131 Aiblinger: „Jubilate Deo” (jedna z význačných prací německého motetta), Křížkovský: „ pěvy vánoční”, sopránové sólo „Maria Panno” z Dvořákových „.Svatebních košil”, Palestrina: ,Improperia", ,Gloria" z Wittovy mše ke cti sv. Františka, Dietz d'Arma: Pěvec, Novák. „Zakletá dcera”, Perosi: „Umučení Páně” (sbory s orchestrem). A ve zprávě hned posudek: „...Umělecké vedení měl ředitel spolku p. Dobroslav Orel. Dobyl si piného úspěchu jak docílenou účinlivostí cel-ku, tak pečlivým do posledních podrobností jdoucím propracováním výkonů sborových.” Výrazně uplatňuje se Dr Orel jako profesor reálky v Praze-Holešovicích - musím se tu zmíniti aspoň letmo o některých jeho výkonech. Zpívá tu jeho chlapecký sbor v „Národním divadle” při všech provedeních opery ,Parsifal" od Richarda Wagnera v roce 1914. Vystupuje s tímto sborem v kostele — tak třeba při zakončení školního roku dává v r. 1915 Doušovu „Mši in honorem Scti Joannis Baptistae” (sám tu mši prof. Orel v edici „Cyrila” vydal);"'-' předtím vy-stoupil prof. Orel jako dirigent v hudební produkci žactva téže školy, prováděje skvělou skladbu J. B. Foerstera „Stabat mater”. A čtěme posudek provedení:133 „Kdo slyšel sbor studentů reálky, řízený prof. Orlem, ví, že není pro něho ob-tíží intonačních. Avšak do tajů skladby brzy mysticky tajemné, brzy subjektivismem zasněné vnésti pravý tón, fof je úkol veliký. Sbor studentů vládne zdravými, vydatnými hlasy, soprány zní až do vysokého „h” čistě, jasně a lehce, rhytmická přesnost a určitost, jasná výslovnost, zvláště latinského textu při realistech latině nezvyklých, dokonalá. Zdálo se mnohdy, že žádná gradace není dosti silná, aby prostředky sboru k neobyčejné šíři, mohutnosti a lesku se vypínající, vyčerpala. V podání přišla k platnosti také Foersterova melodika, která zvláště v tom-to díle pina jest vonných květů neobyčejné krásy. Polyfonické předivo bylo jasné, nikde nebylo znáti kolísání, nepřesností, nehotovosti. Dílo, které je tvrdým oříškem každému zkušenému sboru, zpaměti přednášel sbor studujících tak jistě, že neminulo se jistě hlubokým dojmem na nikoho. Zakončením byla obsažná promluva prof. Dra Orla: „Několik slov o zpěvu na středních školách”, v níž vlastně objasňoval zásady, na jejichž základě bylo výsledků, jak je přednes „Stabat mater” ukázal, dosaženo.” Prof. Orel projevuje se vůbec nejenom jako praktik, jako dírígent v ovzduší středoškolském, ale zároveň jako thenr.etik sborového zpěvu na středních školách. Vyjadřuje ho tu tře- ba citát „Několik slov":1:31 „Naše reálka byla první v Čechách, která i na veřejnost si dodala odvahy, aby zlomila platný dosud předsudek, že chlapeckého hlasu nelze tou měrou upotřebiti jako hlasu ženského. Novákovy ballady před lety přednesené v „Obecním domě” poskytly k tomu snad dostatečného důkazu. Použití chlapeckých hlasů jako samostatné složky poskytl již Wagner v ,Parsifalu” a doufáme, že tak učiní, snad již učinil přední náš český skla-datel v nové své opeře. Činnost produkční i reprodukční se navzájem podporují a jedna druhou tříbí.” Velmi soustavně věnoval se prof. Orel řízení ;;Akademického pěveckého sdru- 129 Rač. 1898, sír. 44—45- 130 Cyril 1895, str. 87. 131 Cyril 1901, str. 44-45. 132 Cyril 1915, str. 126. 133 Cyril 1915, str. 91. 134 Cyril 1916, str. 113. 95 | ||||
|