|
| ||||
| ||||
|
Jiří Dostál: Varhaník a regenschori Antonín Ledvina.
Není v oblasti hudebního umění vznešenějšího úkolu nad práci varhaníkovu. Varhany, nástroj královský, jsou opravdovým prostředníkem mezi světem ve-zdejším a světem nebeským, jsou hlasem, kterým k věřícím zdá se mluvit Bůh, jsou zdrojem hudby, která je nahoru do oblak i dolů do srdcí věřících vysílána jako vroucí modlitba, víra, oddanost a obdiv. Varhaník má v kategorii instrumentálních hráčů mimořádné postavení. Skryt nahoře na kůru slouží jediné Bohu a umění. Tyto dva cíle jsou u něho jedinými předrněty snahy a ctižádosti. Ne-hraje na svůj nástroj pro slávu svou, ani pro světské choutky obecenstva. Roze- Cyril, Praha. Archiv Cyrila. Prof. Ant. Ledvina. zvučuje jej jediné za cílem nejvyšším: slavit Boha, povznášet, konejšit a sílit srdce a ducha věřících. Proto varhaníci bývají lidé skromní, nenápadní, do sebe obrácení. Teprve moderní doba zplodila varhaníka virtuosa. Ale varhany v koncertní síni nikdy ne-budou tím, čím jsou ve chrámu. A pravým polem působnosti varhaníků na dlouho jistě bude a zůstane chrámová lod. Právě proto také ,o varhanících ,a ředitelích kůru naše veřejnost stále tak málo ví. Nejsou jí známa nejen jména, nýbrž i osudy, způsob práce a začasté i utrpení, která doposud stav varhanický doprovázejí. Není jí známo, jak ku příkladu bídně jsou varhaníci u nás placeni, jak mnohý dostává měsíční gáži, podobající se spíše almužně, nežli řádnému platu, odměňujícímu mimořádného umělce. V zaniklém Hudebním zpravodaji se pokusil prof. Bohumír Petr v r. 1'939 a 1940 podati v řadě portrétů a životopisných náčrtů přehled o pražských varhanících. A nedávno zesnulý Jaroslav Galia chystal podobnou „revui” pro varhaníky mimopražské. V těchto soupisech nenašli bychom prozatím profesora Antonína Ledvinu, ač tam patří nejen svými lety, nýbrž i svou prací a uměleckou působností. Snad proto, že působí v Praze v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně teprve druhý rok, ví,o něm široká veřejnost doposud málo. Zasvěcencům do hudebního umění varhan, zejména generaci starší, netřeba ovšem Antonína Ledvinu, chorregenta svatomikulášského, někdejšího profesora varhanní hry na bratislavské Hudební akademii, zvláště představovat. Ale těm mladším nutno profesora Ledvinu několika řádky přiblížit, a ostatně stále čilý 99 | ||||
|