|
| ||||
| ||||
|
dvaašedesátník si pině zasluhuje, aby se před veřejností zrekapitulovala jeho bohatá a umělecká dráha, a aby se připomnělo, kdo malostranský Ledvina je a čím byl.
Vyhledali jsme jej jednu neděli v jeho barokním působišti a nyní sedíme vedle něho za roztomilým manuálem starobarokních vzácných varhan. Nad námi se fýčí zvonovitá kupole chrámu, pod námi zeje skvělá prohlubeň rozložité svatyně. Profesor právě dohrál Bachovu Toccatu a fugu d moll, jeho veliké, krásně modelované ruce varhaníka odpočívají, jeho charakteristická hlava s výrazným profilem a prošedivělou, chlapecky neurovnanou kadeří se odvrátila od not a bd současnosti. Opouštíme kůr, klademe otázky a profesor Ledvina se noří do minulosti, vzpomíná a odpovídá... Je rodákem pražským. Narodil se na Malé Straně v Josefské ulici v rodině železničářské 27. prosince 1880. Hudební nadání projevilo se u něho velmi brzy. Rozpoznal je prvý slavný Eduard Tregler, tehdy ředitel kůru u Dominikánů, který mladého chlapce prvý zaučoval do zákonů hudby. V šesti letech slyšel Taník v Rudolfinu koncertujícího starého Liszta — v klavírních a varhanních skladbách —, bylo to v roce jeho úmrtí 1886. Nezapomene na tento prvý silný hudební zážitek nikdy. A ve dvanácti letech jest již na pražské konservatoři: housle studuje u prof. Ševčíka a své milé varhany u Josefa Kličky. Ještě jako patnáctiletý konservatorista zajede si do Wienu, kde jej potká podobné štěstí, jako před desíti lety s Lisztem. Zastihne tu, bylo tq v létě r. 1895, jednasedmdesáti-letého Antona Brucknera, téměř těsně před jeho smrtí (11. X. 1896). Ledvina hraje před ním, když jej byl pohotově zastal při mši od Offertoria, navštíví starého mládence v bytě a 4 Týdny k němu chodí na hodiny kontrapunktu a vypomáhá občas u sv. Štěpána. Po této silné episodě svého jinošství spěje studení v Praze k absolutoriu, k němuž dojde v r. 1899. Po něm odchází dvacetiletý mladík do Múnchenu k slavnému varhaníku prof. G. Rheinbergerovi, u něhož pobude v mistrovské fřídě na Královské hudební škole rok a studuje tu zároveň dirigenfství u Richarda Strausse a Felixe von Weingarfnera. Nějaký čas působí jako varhaník v orchestru Franze Kaima a zúčastní se jeho turné po Německu a Švýcarsku. V Basileji se seznámí s další hvězdou na varhanním nebi, Félixem A. Guilmantem, a vstoupí na jeho žádost do pařížské Scholy canforum, kde v r. 1900 pobude 10 měsíců, navštěvuje zároveň ne-méně znamenitého Ch. M. Widora. Hraje často v Paříži v chrámu sv. Sulpioe, kde byl Widor varhaníkem, a v Notre Dame, kde působil Widor dirigentsky. O prázdninách byl Ledvina Weingarfnerem pozván do Bayreuthu, kde dokonce, jen ze snahy, aby vnikl do wagnerovského orchestru, foukal tahový pozoun. Pestré střídání působišf, vyznačující neklidné začátky mladého umělce, pokračuje ve Fuldě, kde byl Ledvina půl roku varhaníkem, aby pak zaměnil foto místo za varhanictví v Mainzu a v Kolnu. Zde byl nejen varhaníkem k~lnského dómu, nýbrž i kapelníkem městského op-erního divadla, kde dvakrát řídil, (ve svých 23 letech) Wagnerův Prsten. Vojenská povinnost přinutila jej konečně vrátit se do vlasti. Zařídiv si v Pra-ze své záležitosti a odpočinuv si tu čtrnáct dní, ujímá se svého prvého působiště na Moravě -- v Prostějově, kde se stává varhaníkem a ředitelem kůru u Milosrdných brafří, a působí tu též učitelsky od r. 1903 až 1905. Zároveň zastával varhanické místo šest let na dómě v Olomouci, kde byl Josef Nešvera dirigentem, a Ledvina tu dokonce i často vypomohl pěvecky. V r. 1906 byl konečně jmenován varhaníkem a ředitelem kůru v Kutné Hoňe, a tu teprve rozvinul do šířky i hloubky své umění výkonné, organisační a výchovné. Pobyl tu celých dvacet let, až do r. 1926. Ledvinovo kutnohorské působení se zapsalo významně do dějin českého hudebního života regionálního. Ledvina tu provozoval krásnou hudbu na kůru sv. Barbory, a to jak hudbu liturgickou, tak duchovní hudbu koncertní. Ledvina tu uvedl v život pravidelné varhanní koncerty, na nichž veřejnost seznamoval s hlavními sloupy varhanní literatury. Mimo to zde byl Ledvina sbor-mistrem zpěváckého spolku, s nímž provedl řadu kantátových děl z české hudby. Tak Dvořákovo Sfabaf Mater provedl třikrát, Svatební košile dvakrát, Svatou Ludmilu dvakrát, Hymnus jednou, mimo to Kličkův Pohřeb na Kaňku, Ben~ 100 | ||||
|