|
| ||||
| ||||
|
I.
„Podle mého zdání jest ta hudba vpravdě kostelní, které nikde mimo kostel zaznívati neslyšíte, jež na nic světského, smyslného nebo profanního vás neupomíná, která místu a času příslušná při pobožnosti vás nevytrhuje, nýbrž k ní povzbuzuje. Že pravou hudbou tou jest v první řadě chorál (zpěv gregoriánský), nemusím vám ani zvlášt ještě podotýkati. Dokládám pouze, že hudba, která má největší podobnost s chorálem, jest ta nejlepší hudba církevní -- a hudba, která se naprosto od něho liší, nehodí se pro kostel” Tak určil si v roce 1885 (v časopisu „Dalibor” ve stati: „Listy o hudbě . církevní”) Josef Nešvera pojem hudby církevní — zcela v duchu doby, řízeném re-formou z Regensburgu; a těchto zásad šetřil nejen ve svých skladbách, jež Této stati předcházely, i v těch, které pak následovaly. Ve sledu skladeb z oboru církevní hudby Nešverovy j e znatelnou v ý v o j o v á 1 i n i e. V prvém údobí své tvorby tohoto směru píše Nešvera přesně ve slohu reformované hudby německé (podle Dra Proskeho a Dra Witta). Takové jeho ,Requiem", pro mužský sbor op. 13, nebo mše „in hon. Spiritus Scti” op. 19, pro jeden hlas a varhany stojí na úrovni se mší Josefa Foerstra „in hon. scti Adalberti” op. 31, z roku 1877, nebo se mšemi F. Z. Skuherského -op. 22 a 23 (,,Missa quarta" a „quinta"). Vedle mše op. 19 vystupuje mše „in hon. scti Procopii” op. 18, z roku 1882, o níž psal kritik Moučka v „Daliboru” 1882: „Na skladbě této nemohli bychom chváliti nějaké zvláštní ceny hudební. V Této příčině stojí na stejném stupni s četnými kostelními skladbami, které byly vyvolány snahami německého spolku ceciliánského” („Dalibor” nebyl s počátku tomuto směru církevní hudby nakloněn). Podobně je koncipována mše „Beatissimae Mariae Virginis” pro smísený sbor bez průvodu. O něco volněji vede si skladatel ve mši „in hon. scti Gustavi” (z roku 1882), op. 38. Tímtéž opusovým číslem vyznačil Josef Nešvera i requiem, nadepsané ;,Missa pro defunctis ad quattuor voces aequales comitante organo obligato". Tu již Nešvera (štastný zvlášt ve skladbách pro mužský sbor) dýk značně volněji; offertorium ,Domine Jesu Christe" má již místa, ukazující na uvolněný projev, na novou cestu (zejména passus: „sed Signifer sanctus Michael"). Toto Requiem se čestně řadí k smutečním mším Josefa Foerstra pro mužský sbor, k oněm s podivuhodným vnitřním promyšlením, s mysteriosními barvami, které zvlášt ve výrazné kráse vystupují v ,Libera me Domine”. Tímto úsilím za uvolněním ve výrazu se nese nový základ pro mši „in hon. scti Friderici” op. 60, -- je to mše, kde Nešvera pracuje ve větším rozmachu; nedostačuje mu již jednoduchá faktura předchozích prací. A zas se mu i v tomto širším prostředí vede zcela dobře, — větší formát skladebný stává se mu docela vlastním; v něm setrvává štastně i v dalších skladebných pracech at mešních, či motettových (takové osmihlasé „Ave Maria” za příklad). K základní povaze dosavad probíraných skladeb aspoň několik poznámek. Nešvera se v nich projevuje — až na výjimky, jež jsou odůvodněny spíše praktickými zřetely — jako d ů s 1 e d n ý p o 1 y f o n i k, ovládající příkladně kontra-punkt jak volný, tak jeho přísnější formy, jako imitaci a kánon (viz zajímavé mís-to v ,Et in Spiritum sancfum", duo sopránu a altu — ve mši in hon. scti Friderici). Pokud se týče harmonie, je to zejména ona, která vyvolává novost, myšlenkové uvolnění ve skladbách posléze jmenovaných; totéž platí o varhanovém průvodu, jenž bývá zpravidla jen parafrásí sboru, který tak pevně podpírá (pokud nenechává vůbec vystupovati sbor samostatně jako třeba v „Benedictus v prvé jeho části, v ,Agnus” v prvých dvou třetinách — vesměs ve mši in hon. seti Friderici). Jsou však místa, kde průvod varhanní ozývá se s jistou samostatností — začíná se tak ve mši „pro defunctis",op. 38. S uvolněním ve výrazu přibývá souběžně i bližšího vztahu slova k hudbě, jak si ho podle deklamačního principu (jenž vládne svým d o b o v ý m způsobem i ve skladbách starých kontrapunkfiků církevních) už vytvářela hudba novější vůbec. Tak připraven vstoupil josef Nešv: ra na své vlastní cesty v době, která je vy-vrcholením jeho tvorby a je dána mšemi, které jsou: „in hon. scti Theodori” op. 67, ,scti Josephi” op. 73, ,scti Eugenii" op. 74, a poslední tiskem vydaná „in hon. 102 | ||||
|