|
| ||||
| ||||
|
méně samostatným, je hudba světská. Snaha stmelit dokonale různorodou látku hudby duchovní a světské je vždy prací namáhavou a nesnadnou; u Nešvery ne-měla také výsledku všude zcela štastného. Přirozeně dává se mi tu otázka, na co v d u c h o v n í hudbě Nešvera navázal, zda na to, co mu dávala jeho mešní fiorma, či na to, co měl v „De profundis”. Tuším, že převahu má tu hudba ze mší; vynikne-li místy vliv hudby z „De profundis”, nikdy na štěstí nezajde tak daleko a nestane se tak nesamostatnou, jako v čísle 2. oné kantáty. Ani to, co z duchovní hudby Nešvera „Jobu” dal, není zrovna ednolité, ač tu stojí Nešvera v jednotnosti stylové výš než v „De profundis”. ~ toho, co až dosud bylo řečeno, sama předkládá se mi otázka: z kterého oboru hudby vlastně Nešvera v í c s v é-h o tomuto oratoriu přinesl? Mohu snadno odpověděti: z d u c h o v n í h u d b y. Ze světské hudby jeho oratoria je líčení bouře v ,obrazu VI. dobré; hudba celého obrazu II. j.e však slabší, poněvadž je také méně originální.
Ostatně nezapomínejme tu jednoho: v oratoriu bylo vždycky největším problémem najít spřízněnost mezi hudbou světskou a duchovní, když slovní základ vytvářel toto dvojí povahově tak rozdílné ovzduší; ani tak velcí jako třeba Fr. Liszt nedovedli foto úskalí vždycky štastně obeplout. „Job” je mi vážnou prací, která nezasluhuje, aby byla uložena do archivu jako práce ceny už jen historické. Škrty', hlavně v sólech účelně volené, umožnily by i dnes jeho provedení. Otto Albert Tichý: Proč studovati chorál? (Předneseno ve Schole cantorum při zahájení kursu chorálu a klasické polyfonie.) V uplynulém dvacetiletí objevila se u nás rozličná hnutí, jež měla odčiniti „hříchy” minulosti a nastoliti éru svobody ve všech oborech národního života. Jedním takovým osvobozujícím tažením bylo vyloučení řečtiny z našich středních škol. Uvádělo se, že nemá smyslu studovati jazyk, kterým už nikdo nemluví a kterého vůbec do života nep-otřebujeme, když ani v minulosti ho nikdy u nás nepoužíval. Jak známo, řečtina byla ze středních škol odklizena, a můžeme si položiti otázku, bylo-li to pro nás ku prospěchu či neprospěchu. Podle důvodu, který jsme shora uvedli, mohlo by se na konec ze střední školy vyloučiti všecko. Nač se má budoucí strojní inženýr učiti francouzštině, když do smrti nebude pracovati ve Francii? Nač si má budoucí profesor latiny lámati hlavu s logaritmy, když pět let po maturitě si nevzpomene ani na jeden matematický vzorec? Vidíme, že důvody, pro něž byly na střední školu zavedeny jisté předměty, nejsou důvody praktické, nýbrž, že tu jde o všeobecné vzdělání, že tu jde o celkový kulturní základ. Takové úvahy mi přicházejí též na mysl, když mám zdůrazniti studium gregoriánského chorálu. Je jisto, že se chorál nedá zpívati na jevišti operetního di-vadla a že bychom nepochodili, kdybychom hráli gregoriánské melodie k po-chodu nebo k tanci, je však také jisto, že bychom nehorázně ochudili hudební umění a kulturu vůbec, kdybychom odtud vymýtili gregoriánský chorál, ten chorál, který se nám zdá tak nejapným vedle řízné a barvité hudby moderní, který svým obsahem i,objem,em se zdá tak nepatrným proti veledílům, jež při-neslo hudební umění v posledních trech stoletích. Název „gregoriánský chorál” pochází od papeže Řehoře I., jenž panoval od r. 590 do r. 604, jde tedy o zpěvy velmi staré, jde o tradici více než fřinácfsetletou, a již to, že se gregoriánský chorál udržel tak dlouho, dokazuje, jak tuhý měl život, jak je nezmarná jeho životnost. Všimněme si však také, že papež Řehoř I. sluje též Svatý a Veliký, čili, že je považován za velikého papeže a zároveň za dokonalého člověka, jehož učenost se rovnala jeho nábožnosti, jehož vůle se ztotožňovala s vůlí Boží. Není zajisté dílem náhody, 2.e opravu církevního zpěvu vykonal velekněz tak významný ve shodě s důtklivou výzvou sv. Benedikta: „Nihil operi Dei praep.onatur”: ničemu nebudiž dávána přednost před dílem Božím, před přímou službou Bohu ve chrámu. Řekli jsme, že svatý Řehoř Veliký opravil církevní zpěv, on jej tedy neza- 104 | ||||
|