|
| ||||
| ||||
|
ložil, není jeho autorem, nýbrž rediguje, co tu už jest, dává liturgickému zpěvu své doby správnou podobu a vtiskuje mu punc své osobnosti. Tot jistě dílo veliké, vyžadující zvláštních schopností a přímého poslání, je to však i dílo, opírající se -o vzory dřívější, o tradici starší než je Církev sama, nebof tu lze mluviti,o těsné souvislosti s liturgií starozákonní a ú assimilaci hudebních prvků řeckých, jež v dobách rodícího se křesfanství pronikaly do všech končin římského imperia. Z toho vidíme, že gregoriánský chorál v sobě shrnuje hudební kulturu jak starověkou tak i středověkou, a docházíme tak k prvnímu pádnému důvodu, proč je třeba studovati gregoriánský chorál. Vždyf kromě něho není pojítka mezi hudbou starověkou a hudbou věků pozdějších, an je jedinou živou ratolestí, pučící z nejstaršího kořene evropské hudební kultury a při nepatrném počtu zachovaných památek starořecké hudby jen on sám nám může podati obraz o bohatství hudebního umění starověkých národů.
Tážeme-li se, zda lze vůbec mluviti o nějakém bohatství v hudebním umění starověku, když byla hudba ještě v plenkách a kdy takřka ani stopy nebylo po harmonii, přicházíme k otázce, co vlastně činí hudbu hodnotnou a čím právě gregoriánský chorál vyniká nad ostatní hudbu. Co obyčejně oslní moderního člověka, jest zevnější velikost, kolosálnost. Slyšíme-li nějakou operu, jsme omám,eni strhující silou rozbouřeného orchestru, jsme podmaněni vrcholnými scénami sborovými, uchvacuje nás mohutná dramatičnost díla a často si ani nevšimnem,e, jakým papírovým materiálem toho všeho bylo dosaženo. Pro kvantitu zapomínáme na kvalitu a až po letech si třeba přiznáme dutost a prázdnotu ioněch vzrušujících dojmů. Nejlépe se pozná cena uměleckých dojmů v utrpení. Dokud jsme zdrávi, dokud nám nic nechybí, snadno se dáme okouzliti vnějším leskem, když však nás navštíví ruka Páně, tu náhle začneme své dojmy fříditi, začneme si oškliviti lacinou pozlátkovou krásu a nabubřelou velikost. Žádáme po umění, aby nám dalo více, aby nás povznášelo,od pozemské hroudy, aby nám odhalovalo kraje vyššího a čistšího štěstí, aby nám dávalo tušení Ráje. Tehdy nás potěší obyčejná mešní píseň více než nejskvělejší operní arie, prostá ona melodie nám dá více než překořeněné a objemem udivující dílo moderního skla-,datele. Naučili jsme se oceňovati kvalitu díla a odezírati od jeho kvantity. Nuže, lze říci o starověké kultuře, že je h~odnofnější svou kvalitou nežli vzdělanost moderní, jež se skoro výhradně obrací k zevnějšku. Právě tak i umělecké památky starověké nás uchvacují svou prostotou a svou vnitřní silou. Jak tomu bude u chorálu? V gregoriánském chorálu se nám kromě umělecké soustředěnosti zachovaly z antické hudby i její tónorody, které oproti dvěma moderním tónorodům jsou skutečným bohatstvím, poněvadž je jich za jedno osm a pak i proto, že jsou mnohem zajímavější, než tóniny moderní. Zde můžeme konstatovati zjev v dějinách umění dosti obvyklý: Technický vývoj umění není vždy zárukou vnitřní jeho hodnotnosti, takže někdy umělecká díla starší jsou cennější než díla z doby novější, třebas jsou novější díla technicky vyspělejší. Vnitřní neprohloubenost a povrchnost novověké hudby zavinila, že z hudby vy-mizely starověké tónorody k podstatnému ochuzení hudby vůbec, a tak,nám ne-zbývá, než se kajícně vrátiti k starocírkevním tóninám, nechceme--li zahynouti bídou nebo zabřísti do atonality, k níž logicky vede přílišný chromatismus, jímž chtělo 19. století nahraditi ztracené bohatství tónorodů antických. V našem případě je potřeba, studovati antické tónorody, druhým velmi důležitým důvodem, abychom studovali chorál, v němž tyto tónorody žijí a v němž si na ně zvykneme, abychom je budoucně podrželi a již nesešli s pravé cesty. Třetím důvodem ke studiu chorálu je jeho bohatství rytmické. Jak je známo, vzniká rytmus střídáním dob přízvučných s nepřízvučnými. Rytmus fot duše hudby, tof jakási kostra, bez níž by hudba neměla žádnou podobu a byla by jen bezduchou hromadou více méně ušlechtilých zvuků. V moderní hudbě spočívá rytmus na metru uvedeném na začátku skladby, jež může býti v faktu 4/-1, 3 .j, s/8 atd. V chorálu máme tak řečený volný rytmus, to jest, střídají se v něm takty dvoudobé s fřídobými. Jaký je rozdíl mezi stereotypním taktem moderním a volným rytmem chorálu? Moderní takt jest jakousi klecí melodie, kdežto volné sfřídání dvoudobých taktů s fřídobými, jak je spatřujeme v chorálu, dodává melodii 105 | ||||
|