|
| ||||
| ||||
|
neskonalé pružnosti, asi tak, jako volná symetrie, již vidíme v přírodě, je samou podstatou její krásy. Tedy i zde je pokrok v hudbě na omylu a je velmi důležité pro hudebníka seznámiti se s rytmem gregoriánského chorálu, který j,e v tom smyslu hudbou budoucnosti.
Vše, co jsme řekli až dosud, týkalo se technické stránky chorálu, která ovšem souvisí s jeho stránkou vnitřní, nebof je jejím výrazem, ale jsou ještě jiné důvody, pro něž katolík s láskou studuje a zpívá chorál. Na prvém místě zříme v chorálu vzácný odkaz církevní minulosti. Což není opravdu dojemné, že my lidé 20. století můžeme chváliti Boha týmiž zpěvy, jako Ho chválili naši předkové za dob Karla IV., kdy chorální zpěv dospívá u nás svého vrcholu? Ale gregoriánský chorál nám přibližuje doby ještě starší, nebol on kvetl již v době největší slávy středověkého rytířstva, vždyf Karel Veliký má velikou zásluhu o jeho rozšíření a jeho zvelebení. Jděme však ještě dále: svatý Augustin se obrací pod dojmem krásných hymnů, j,ež dával zpívati v Miláně sv. Ambrož a první křesfané prý chodili na smrt, zpívajíce překrásný zpěv „In paradisum”, který zpívám-e i dnes, když provázíme zemřelé na jejich poslední cestě. V chorálu jsou však zachovány zpěvy ještě starší. Nádherné graduale na Hod Boží velikonoční H.aec dtes je ohlasem kněžské trouby, oznamující celému Jerusalému slavné oběti starozákonní a se zpěvem žalmů jistě přešly do křesfansfví některé melodie, na něž byly zpívány ve starém zákoně, takže není vyloučena možnost, že je dnes zpíváme tak, jak je zpíval sám Spasitel náš, Ježíš Kristus. Gregoriánský chorál je tedy jakýsi zpěv věčný a neproměnný, nep,odléh:ající rozmarům lidské módy. Ku podivu dobře odpovídá naší potřebě čehosi stálého a nepomíjejícího, a je zároveň universálním zpěvem celého křesfanstva. Af přijd.eme do katolického chrámu v kterémkoliv světadílu, všude uslyšíme totéž Credo, všude se můžeme povznášeti k Pánu stejně zpívaným Pater noster. Skoro bych řekl, že tato jednotnost a všeobecnost našeho liturgického zpěvu je jedním z nejsilnějších důkazů o pravosti naší víry. Vím ovšem také, že tato krása zůstává pro mnoho katolíků zahradou zamčenou. Vysvětleme si to: Slast křesr Panské duše, vyjadřovaná krásou gregoriánského chorálu, je slast zcela vnitřní. Mnoho povrchních křesfanů chodí mimo kostel, aniž jim někdy přijde na mysl, že se tam pro ně chová zdroj největšího pomyslitelného štěstí na zemi. Taktéž je tomu s našimi vzdělanci, kteří třebas za celý svůj život neotevrou Písmo svaté a hledají ukojení pro svou duši ve stokách bludu a v bahništích vášně. S chorálem tomu jest nejinak. Jsou proslulí hudebníci, kteří se domnívají, že by zadali své slávě, kdyby se snížili k takovým naivnostem. Obecně lze vysloviti foto pravidlo: Chorál chápou jen lidé vskutku zbožní a hudební geniové. Tak jako všude, i zde je základem moudrosti naše pokora a zároveň víra v dobrotu Boží. Chorál je třeba bráti s takovou ochotou, s jakou má náš rozum přijímati zjevené pravdy svatého náboženství. Jestif na bíle dni, že jest-li katolická liturgie dílem Ducha Svatého, bude i zpěv, který si sv. Církev zvolila, zpěv nejkrásnější. Kdo pronikne ducha katolické liturgie, miluje co ipso i chorál, poněvadž on zapadá co nejstylověji do jejího rámce. Tedy praktickým důsledkem nám bude, že se budeme v chorálu pilně cvičiti, abychom tím přispěli k dokonalosti liturgických obřadů. Co pak se týče hudebních geniů, cesta, kterou se do-stávají k lásce k chorálu, je odchylná, ale vyústí u téhož cíle. Vysvětleme si slovo genius. Rozumí se jím mimořádně nadaná inteligence, a při tom jakési prozřetelnostní poslání k národu nebo k celému lidstvu. Mluví se na př. o genialitě Antonína Dvořáka, který byl vskutku úžasný talent, ale který měl zároveň po-slání, býti jedním ze zakladatelů národní hudby české. Nuže, jaký je jeho vztah ke gregoriánskému chorálu? Zcela kladný, nebof Dvořák rád chodí do Emauz a nejednou ve svých skladbách holduje starocírkevním tóninám. Připomínám jenom nádherné třetí dějství oratoria Svatá Ludmila ve sboru „Hospodine pomiluj ny”. Stejnou úctu k chorálu má representant východomoravské hudební kul-tury Leoš Janáček, a vezmeme-li jednoho hudebního genia za druhým, skoro vždy objevíme, že si nesmírně vážil gregoriánského chorálu. Chorálních motivů ve svých skladbách používali misfři jako J. S. Bach, W. A. Mozart, Hector Berlioz, Camille Saint-Saens, Vincent d'Indy a Ottorino Respighi. 7asneme, že i 106 | ||||
|