|
| ||||
| ||||
|
skladatel tak líbivý, jako Charles Gounod, autor opery Faust, byl vášnivým cfiteldem chorálu,,o němž napsal zajímavou knížku, ačkoliv v jeho době byl chorál v nejžalostnějším úpadku. O Ludvíkovi van Beethovenovi je známo, že studoval chorál a klasickou polyfonii školy Palestrinovy, když se připravoval ke skladbě své Slavnostní mše, a velicí novoromantikové Franz Liszt a Richard Wagner ni-kdy se nemohli vynadiviti krásám chorálu.
Zbývá promluviti o hudebnících, kteří chorálu nectí, neb jím dokonce opovrhují. Není jich málo, často se s nimi setkáváme i u varhan, tedy tam, kde bychom se jich nejméně nadáli, ale to nás nemusí nijak zarážeti, uvážíme-li, že d'ábel nasazuje své ctitele právě tam, kde se svádí boj o něco vpravdě dobrého; kde se již nebojuje, tam už ani satan nepracuje, poněvadž ví, že vlažní lidé jsou dávno určeni připadnouti mu za kořist. Kdybychom mohli čísti ve svědomích, shledali bychom, že za neláskou k chorálu se vždycky tají bud hudební nedochůdnost nebo nějaký defekt v životě mravním, jako jde láska ke gregoriánskému chorálu ruku v ruce s láskou k hudbě opravdu hluboké a s čistotou mravního života. Nemám zde v úmyslu znásilňovati vkus kohokoliv, i bude mi neskonale milejší, dospěje-li každý k správnému závěru o gregoriánském chorálu sám na základě svých osobních zkušeností. Na každém jest, aby volil mezi hřmotem světa a útlou melodií duší milujících Boha, mezi hudbou opravdu hodnotnou a dutou velikostí neb lacinou svůdností hudby světácké. O jednom mohu každého ujistiti, Lže rozhodne-li se pro chorál, zvolí si hudbu nehynoucí, jež má moc napiniti srdce čistým štěstím. Nynější doba holduje mnoha heslům: Radostí k síle, radostí k životu, radostí k dokonalosti a mohli bychom též zcela správně říci: radostí ke svatosti, ač je Také pravdou, že jen zdravím duchovním se dospívá k pravé radosti, a té je právě chorál nejpřiměřenějším a nejideálnějším vyjádřením. Dr. Cyril) Sychra: Karel Stecker v hudbě církevní. (Část další.) Podle místa ,a účelu klasifikujeme různě hudbu jako komorní, symfonickou atd., také pro chrám určenou, jež s bohoslužebnými účely at přímo nebo ne-přímo je spjata — hudba církevní.110 Tato hudba co do svého místa i účelu má za cíl, aby doprovázela, doplňovala, vysvětlovala bohoslužebný výkon, a je to právě slovo, jež tuto její povahu v prvé řadě určuje — hudba církevní musí právě v těchto směrech hledati a nalézati svou vlastní svéráznou cestu. Ovšem melodie, vytvářená podle modelu slova, to je jenom jeden ze základů zhudebněného výrazu; v hudbě starých církevních klasiků i v hudbě nové přistupují další prvky skladebné, které vytvářejí celé hutné prostředí melodickým tvarům a dávají teprve ony slovu piný výraz. Jestliže rozebíráme vlastní podstatu tohoto, jež záleží mezi jiným ve snaze, aby ve shodě se slovem, s jeho vnitřním obsahem byly nanášeny v největším souhlasu konformní barvy, a aby při tom hudební projev by1 oživován stupňovaným, vzrušenějším, plastičtějším výrazem, — v těchto všech podobných úvahách a rozborem dospíváme k tomu nejdůležitějšímu, abychom zjištovali, jak hudba ve svém vnitřním vyjádření přibližuje se ke slohu, z něhož vychází. V teorii k výsfihu věci pro tento případ zůstává nám málo vyhovující pojem: dramatičnost výrazu; nevyhovuje proto, že pojem ve své povaze zavádí nás na jeviště, přivádí k hudbě jevištní a vede nás v tomto směru docela zbytečně, jako bychom si nedovedli představiti vzrušenější, plastičtější výraz i mimo jeviště v hudbě vokální i instrumentální) Než pro tuto neotesanost pojmovou — na-rážím na ni proto, že v oboru ryzí církevní hudby je tak nebezpečno sahati po jakýchkoliv vztazích k hudbě jevištní, s touto církevní dramatičností, jak bych ji tvrdě nazval, bych chtěl přistoupiti k výslednému rozboru vnitřní nápině hudebního výrazu modelovaného slovem jednak u představitelů palesfrinské hudby, jednak u skladatelů církevní hudby novější podle vzoru Richarda Wagnera. uo Viz můj pokus o konstrukci výměru hudby církevní v časopisu Cyril, r. 65., str. 57-59. 107 | ||||
|