|
| ||||
| ||||
|
_- I S .W.-
Poznámky a vysvětlivky k Rorátním zpěvům dne nedělního, dle vydání F. J. Lehner-ova. Píše arcibiskupský ceremonář Josef Paclata. — (Pokračování.) Pro diecesi Trevírskou vyšlo tiskem Graduale vydané Hermesdorffem, jehož titul jest „Graduale juxta usum ecclesiae cathedralis Trevirensis dispositum.” Treviris 1863. V tomto Gradualu našel jsem nápěv choralu čís. 14. a 15. z Rorát na třeeh místech, a sice: 1. Na neděli Y. post Trinitate~n opa-třeno Alleluja s veršem následujícím nápěvy jmenovanými (pag. 338). V officielním Gradualu (str. 307.) na neděli pátou po svatém Duchu tytéž nápěvy se objevují v Alleluja a verši, jsouce jen značně zkráceny, kdežto v Trevirském jen docela nepatrně od Rorátů se liší. 2. Na svátek sv. apotolů Filippa a Jakuba (1. května, str. 525) opatřeno Allelujaa verš těmiž nápěvy v Trevirském Gradualu, kdežto Gradual officielni (str. 415) má jiný nápěv. 3. Konečně má Graduále Trevírské na svátek sv. Marie Magdaleny (22. července, str. 574) Alleluja s veršem: „Maria haec est illa, cui dimisisti multum Domine Jesn Christe, quia te dilexit vehementer.” Alleluja opatřeno jest nápěvem čís. 14, z Rorátů, verš pak nápěvem 15. Officielni Gradual má tu jiný i text i nápěv. Chorál číslo 14. vyskytá se ještě v sekvenci ~Psallite Deo" in Decollatione sancti Johannis Baptistae (Rukopis metrop. kapitoly r. 1363, fol. 137 a násl.) Začátek a konec té sekvence zde klademe. In docollacóe sči Johíš bape: Psal-li - te de - o nostro psalli-te psalli-te psal-lita pru-den-ter. He- rodis spreta _—a n -n qno mensa al-ta-ris tu- i mensa ipsum te dum sumimus semper ti-bi psal-limus. Missál Pražské diecése z roku 1508, o němž předešle zmínka se stala, má ještě tuto sekvenci na den ,Stěti sv. Jana Křtit." ; bezpochyby zůstala v missálu u nás až po sněm Tridentský. 0 původci sekvence této nenalezl jsem ničeho ; Mone ji nemá. Chorály číslo 16 — 22. Nápěvy těchto chorálů prvotně náleží sekvenci ,Mittit ad Virginem," jejíž text po-chází od Petra Abaelarda. Narodil se Abaelard r. 1079 v Palais n Nantes ve Francii; zemřel pak 21. dubna r. 1142 bez pochyby v klášteře Clugny, způsobiv a proživ za svého času bouři nejednu. Delší článek o životě jeho podal kardinál Hergenriither „Handbuch der allgemeinen Kirchengeachichte I. Band, 2. Abtheilung pag. 960 folg. Nápěv dle Winterfelda ukazuje ráz doby pozdější v dějinách chorálu; náleží pak století aspoň dvanáctému.') Sekvence Mittit ad Virginem” velmi ') Ráz pozdější doby jeví se tu ve zpěvu syllabickém, že každá slabika opatřena jest jen jednou notou, kdežto starší chorální nápěvy většinou jsou melismatické; i tónina sekvence Abaelardovy, jouická a hypojonická., později teprv valněji se rozšířila, kdežto v dobách druhdy byla oblíbena ; doklady její i v Něm-cích i u nás se nalézají. Z českých pramenů kromě Rorátů samých uvádíme tyto : a. Pergamenový rukopis sekvencí z roku 1363 v archivu metropolitní kapitoly, fol. 316 a násl. ~. Bratrský kancionál z r. 1598 str. 6. . Text bez nápěvu mají také oba svrchu jmenované missály pražské arcidioecése z r. 1507 a 1508. Německé prameny na příhodném místě uvedeme.2) Nápěvy notovány jsou prvních zřídka se jí užívalo. ,Apud veteres Ecclesiasticos perraro ad hunt modum canti. lenam reperias", praví Glarean o tónu jonickém. (Dodekachordon lib. II., cap. 20.) Náboženské písni lidu se nápěvy sekvence „Mittit ad Virginem” dosti podobají. s) Tato sekvence jest spolu dokladem, že cokoli dobrého na některém místě vytvořeno bylo, za nedlouho v přemnohých katolických krajinách se rozšířilo ; církev katolická byla tu i v liturgii i v uméní pojidlem národů nerozličnějších. Tohoto vlivu blahodárného církev až posud nepozbyla, jak otom jedna společná snaha o zvelebení chrámového zpěvu v zemích rozličných v národech různých dostatečné po-dává svědectví právě za dnů našich. Společným vodítkem zajisté v této snaze jsou liturgické zákony a umělecké zásady církevní. | ||||
|