|
| ||||
| ||||
|
svém základě, užívá Stecker zcela ojediněle. Jinak ho častěji spájí s oním prve rozvedeným způsobem projevovým v ušlechtilou naprosto jednolitou jednotu. Mixtura opravdu jedinečná.
Dostávám se nejprve k ,onomu prvému zmíněnému způsobu výrazu. Je zajímavo, že Stecker si ho oblibuje téměř důsledně v druhé polovině své skladebňé činnosti. Používá tohoto způsobu zhudebnění slova se zvláštním důrazem ve svém „Te Deum” pro šestihlasý sbor smíšený; sbor tu sine podepírá průvodem, ale ten je úpinou parafrází sboru a může byti prostě vynechán. Stecker nezakládá tu-to svou komposici zásadně na jubilujícím tónu. Tato jeho skladba podstatně se liší od obou skladeb téhož jména od Edgara Tinela, rovněž jako od vícehlasého ;,Te Deum" od I. G. Stehle ; má spíše ráz hluboce kontemplativní, a slovo je tu zmocněno,oním ryze lyrickým projevem čistě vokálního charakteru se závažným uplatněním polyfonické základny, jak to vše znamenáme u starých církevních polyfoniků; církevní dramatičnost je tu mírná, nezužitkovává se u jednotlivých míst, která přímo ke vzrušenému akcentu vybízejí, přesto přese vše je tento způsob hudebního výrazu pro dané slovo vysoce strhující pro jeho mystickou nepopěrnou hloubku. Tak zrovna Stecker podchycuje slovo ve svých motetfech; jenom lidské hlasy, jenom ryzí vokální hudba je nositelem a vyjadřovatelem liturgických textů, v tomto druhém období Steckerovy tvorby, at už se jedná o motefta á capella, jež v „Cyrilu” vydával svého času jeho redaktor, zasloužilý i v tom směru Dr. Dobroslav Orel, který v těchto případech, zrovna jako v případu „Te Deum” dával ke komposicím bezprostřední podnět. Platí to zejména o pětihlasých motettech „Ave maris stella”, „Ave Maria”, o pohyblivých částech mše „In festo SS. Aposfolorum Pefri et Pauli”. Rukou nejvýš jemnou na-náší tu Stecker do způsobu někdejšího zhudebňování textu vícehlasým smíšeným sborem živější barvy svého dneška a dociluje tu výrazu samostatného i vedle cizích projevů mofetfních po stránce uchopení a textového prožitku slova, oněch projevů, jež k nám přicházely z reformované německé hudby směru řezenského (Regensburg). Opravdu důstojný pokračovatel — Stecker, nejlepší žák velkého svého učitele F. Z. Skuherského. Ve starších pracech této hudební formy nacházíme u Steckera pino novostí, které dodávají Steckerovým moteftům právě po stránce hudebního prožitku slovního obsahu povahy vítězících snah novateurských. A zajímavo: právě v těchto skladbách s druhé strany zase Stecker upravuje slovní výraz hudbou často velmi starými prostředky. Jsou tu pozoruhodnými jeho falsobordony, jeho recitativy, jeho parlanda. Tak v m-otettu ,Viderunt omnes" je pěkný falsobordonn v místě ,Nofum fecif Dominus", jako zase v motettu ,Haec dies", ,Confifemini Domino"; jeho parlanda jsou neobyčejně výrazná. V takovém ,Benedicta et venerabilis": ,Virgo Dei Genitrix". Jaké zněžnění v tomto.parlandu vzhledem k obsahu tohoto m-ofefta, adorujícího panenství i mateřství Mariino. Takové parlando jedinečně krásného, bohužel u nás nezpívaného, jako všechno od Steckera, motetfa „Tecum principium”; parlando nerozrušuje tu ani v nejmenším vánoční nálady pro božské jezulátko, jež tu po prvé a naposledy kreslena je Sfeckrem po způsobu barokní pastorelly. Nejvznešeněji zaznívá text podchycený hudbou podle vzorů starých ve mši ,Solemnis", a to v její závěrečné části, „Agnus”, jež je posledním členem mešního,ordinaria, v němž věřící obec vroucí vzdech zasílá Spasiteli, jenž jakožto Beránek Boží svět od hříchů vykoupil. „Jestit ono pokorným doznáním vlastní nehodnosti s foužným ždáním milostivého příchodu nejvyššího kněze míru.” Tak to Stecker krásně napsal ve svém rozboru ke mši ,Solemnis", věrně tu vyjadřuje, jak hudba jeho tu nejvýš štastně se přilnula k myšlence, k větám i slovům ji nesoucím. Ožívá tu před námi starý polyfonní sloh, jeho nejvýš umné, rozsáhlé formy, s jeho nejvlastnějším způsobem ztělesnění věty a slova ryzí vokální hudbou sborovou, nad niž Stecker vy-stavuje novější zjev, sólový kvartet, a již tak zevnějšku připojuje novotu, ke které přistupují některé nové výrazové prostředky, zejména harmonické, a. osvěžují tak zhudebnění slova podle starého způsobu nejvýš svérázně. Velmi smělým pokusem a zase zdařilým je druhý modus „Hosana” v „Benedictus”, psaný pro smíšený sbor á capella. Je tu zase vznosné jubiloso, které přes svůj ryzí 109 | ||||
|