|
| ||||
| ||||
|
ušlechtilejším projevům nitra vroucností a zbožným zanícením dýšícího. Hosan-na, jež poté následuje, sálá opětně nadšeným, jásavým tónem."1" 1 Ze mše vyposlouchali jsme všechnu krásu oněch míst objektivní lyriky (Sfeckerova lyrika je tu vzorně objektivnít) — zejména onu tklivě pohnutou náladu z obou mísí „Qui follis” v ,Gloria" nebo jedinečnou vroucnost cif~ovou v hloubce, jakou s sebou přineslo ,Ef incarnáfus es- C' v ,Credu". Zdálo by se nám, že se skladafél cele vyzpovídal ze svých vroucích lásek a že sotva dovede se zvroucnět ještě víc. Než ,Benedictus" dokazuje opak. O jeho zvláštnostech promluvím ještě dále. Totéž platí o ,Agnus", o němž Stecker napsal: „Jest posledním členem mešního ordinaria, v němž věřící obec vroucí vzhled sýlá k Spasiteli, jenž jakožto „Beránek Boží” svět ,od hříchu vykoupil; jesfif ono pokorným doznáním vlastní nehodnosti s toužným ždáním milostivého příchodu nejvyššího kněze míru. Původně nebylo ,Agnusr` modlitbou předepsanou, ny'brž zpívalo se, jak se zdá, pouze jako vložka při podávání hostií. Teprve papež Sergius I. ve stol. VII, pojal je v ordinarium ... Místo závěrečného zvolání (Dona nobis pacem), jež puvod bere teprve v pozdním středověku, ano před tím „miserere nobis” třikráte opakováno, zpívá se v Lateráně římském podnes,ještě „miserere nobis?” — Svéráz Steckerův je ve věci zhudebnění slovného podkladu postaven i tu nade vši po-chybu. Touto otázkou musil jsem se zabývati do piné šíře, poněvadž se jedná o prvek Steckerovy hudby, který pro vývoj naší hudby církevní znamená objev úpině nový, z něhož hlavně těžili ti, kteří vytvořili Steckerovu školu.
184 Tamtéž, str. 48. P. J. Štikar: Nový mešní formulář. Do církevního officia přibylo nové Commune svatých papežů. V mešním formuláři zní Introit následovně: Si d i l i g i s me, S i m on P e f r e, p a s c e a g-nos meos, pasce oves meas. (L. P. Alleluja, alleluja.) Ps. 29, 2. Exalfabo Te, Domine, quoniam suscepisti me, nec delecfasfi inirnicos meos super me. V. Gloria Pafri. Překlad: Miluješ-li mne, Šimone Petře, pasiž beránky mé, pasiž ovce mé. (Č. V. Alleluja, alleluja.) Ž. 29, 2. Vyvyšuji Tě, Pane, neb vysvobodila mne; nenechals nepřátele mé těšit se nade mnou. V. Sláva Otci. Nejbohatší proměnlivý zpěv mešní, Graduabe, má zde toto znění: Ps. 106, 32, 31. Exaltent eum in Ecclesia plebis: et in cathedra seniorum laudent eum. V. Confiteantur. Domino misericordiae ejus; et mirabilia ejus filiis hominum. Alleluja, alleluja. Matth. 16, 18 Tu es Petrus, et super hanc pefram aedificabo Ecclesiam m ,e a m. A 11 e 1 u j a. — Post Septuagesímam, omíssis Álleluía et Versu seguanfi, dicifur Zractus Ps. 39, 10-11. Annufiávi jusfitiam fuam in ecclesia magna, ecce, labia mea non prohibebo: Domine, Tu scisti. V. Justitiam fuam non abscondi in corde meo: verifatern fuam et salutare tuum dixi. V. Non abscondi misericordiam fuam, et veritatem tuam a concili o multo. — Zempone autem paschalí omittitur Graduale, et elus loco dicítur: A 11e 1 u j a, a 11 e 1 u j a. Matth. 16, 18. Tu es Pefrus, et super hanc pefram aedificabo Ecclesiammeam. Alleluja.Ps.44,17,18. Constifues cos principes super omnem terram: memores erunt nominis fui, Domine. Alleluja. Pňekla,d. Ž• 106, 32, 31. Af ho velebí ve shromáždění lidu: ve sboru starších af jej oslavujíc V. Nechf chválí Pána za jeho milost; za jeho divy, lidem učiněné. Alleluja, alleluja. Mat. 16, 18. Ty jsi Petr, a na té skále vzdělám Církev svou. Alleluja. — Po Devít,níku, s vynecháním Alleluja a Verše následujřcího, říká se Zractus Ž. 39, 10—11. Hlásal jsem tvou spravedlnost ve velkém shromáždění. Ano, svých rtů jsem nezavíral, Hospodine, Ty víš? V. Netajil jsem tvé spravedlnosti ve svém srdci: o tvé věrnosti a pomoci vypravoval jsem. V. Milost tvou a věrnost 113 | ||||
|