|
| ||||
| ||||
|
— 91 —
rukopisu Kralo-Dvorského, Kamarýt poklady starých duchovnícli, Čelakovský pak svétských písní světu objevil; jest-li že Palestrina na půdě s t ar o-nizozemských skladatelá, Rafael studovánín- s t a r o--itálských malířů, oba tedy na základě starých tradic k ne-vídané dol.onalosti povznesli uměni věku svého, tak že v jistém ohledu nepřekonatelnými a nedostižitehiými vzory ziistávají věkům budoucím: také nynější kleslá hudba chrámová a vybledlá pfseů obecná osvěží a znovuzrodí se starými tradicemi,—pilným studium chorálu gregorianského, skladeb slohu Palestrinova a písně staročeské. Jiná cesta k cíli nevede. Nynější dokonale vyvinuté vědy hudební poskytnou bohatého materiálu ; vnadu, prnžuost, ducha i sílu životní dodá pilné studium starých vzorů. Za ony pak, kdož řečený pokrok zpátečnictvím zovou, denně k nebi volám: „Odpusť jim, Pane, nebo nevědí, co činil” Cesto-nísné upo~m.ín~y hudební. Podává F. L e h n e r. (Pokračováni). Verba moveut, exempla trahunt. Po mši sv. sch~'Lzeli se poznenáhla hosté, kněží a učitelé. V 9 hodin byla zpfvaná mše svatá. (~ekatelé provozovali Witt-ovu mši trojhlasnou „in ponorem Sc. Caeciliae” (op. 22 a) a téhož „Te Denm” (op. 5.) osobním řízením skladatele, jenž předcházejícího dne obě skladby s nimi svědomitě zkoušel. Zpívalo se správné; trojhlasné skladby ne-znívají však dosti piné, ze,jniena, nejsou-li hlasy zpívajících úpině vyvinuty, ja,k u mladistvých čekatelů ani jinak býti nemůže. Introitus, Graduale, Oílertoriam a Communio zpívány jsou clioráluč, dle vyjádření Witt-ova příliA, jemně, čímž vyslovoval přáni, aby se chorál rázněji a živěji pěl. Po skončených službách Božích měl Witt přednášku 0 otázce: ,Kterak sluší zpívati a přednášeti chorál?" Přítomno bylo 180 učitelů a 60 kněží —malý to sněm. Z uvedeného počtu příchozích iufiže čtenář posouditi, jaká horlivost panuje v krajinách, kde o učitelské poradě okresní sejde se 240 mužů! Witt přednášel půl druhé hodiny živě a ohnivě, a řídkon výmluvností:, vtipem a příklady pozornost v stálém napnutí udržel. Íteč tak se líbila, že jej žádali, když polodue již dlouho bylo odzvoněno, aby odpoledne ještě jednou přednášel. když mluvím o poledni, sluší podotknouti, že při prvním udeření na zvon všickni povstali a hlasitě „anděl Páně” se modlili, s takovou pobožností, že mnohý z tehdejších cizích hostů na dojemný okamžik nemii2c zapomenouti. Jeden z nice upi`ímuě se mi vyznal. že od té doby, co zbožná matka jej modlitbě učila, tak nábožně se nemodlil, jalzo tehdáž. Elempla trahunt. Na Rýnu dýchá člověk čistší vzduch, -- u nás jest mnoho továrního čmoudu. V místnosti přepiněné panovalo tropické parno; při obědě pod šírým nebem, v stínu košatých líp, bezprostředné na břehu Rýna chladícího sedělo se velmi pohodlně, však netrvalo příjemné pohodlí ani hodinku a již opětné vesměs putovalo se společně k seminářské budově, — ani jediná milá hlava nezapoměla se v hostinci. I to zasluhuje zaznamenánu býti! Po návratu do budovy školní konala se veřejná hudební zkouška čekatelů; ,jednotlivci hráli na varhany, zpívaly se společně písně svaté i světské, veleni krásně. Zejmena s poclivalon sluší podotknouti, že tvoření hlasu bylo výtečné, a zásluha učitele zpěvu P. Piel-a, jenž jak známo, v řadě skladatelů církevních dobrého jména požívá, od všech přítomných pochvalně, se uznávala. Vice však ještě, nežli zpěv, líbil se mi poměr učitelstva a žál:ovstva, jak se při této příležitosti objevoval; synovská důvěra, láska a uctivost, která vířila z oči čekatelů upřeně na učitele pohlížejících, a otcovská dobromyslnost s vážností spojena, která se spatřovala u učitelů. Poznovu jsem se přesvědčil, jak mohutně pěstováni zpěvu na zjemněiií a ušlechEování citu působí. 0 těch pedagogů novověkých! jimž jest zpev a hudba předn-ětem na ústavech nejposlednějším a ne-obligátním. Když lrudebni zkouška se skončila, vyzval Witt přítomné hosti, aby bez obalu vyslovili námitky proti náhledům dříve od něho vysloveným čelící. Povstali mnozí a na-mítali ledacos; on pak vyvracel opravdově a žertovně, s tak přesvědčující výmluvností, že konečně umlkly všeliké hlasy pochybovačné, ba jistý stařičký učitel, jenž tuto ponejprv slyšel věci nové a krásné, prostě sice, avšak srdečně sliboval, že ihned, jakmile se domů navrátí, počne zřizovati spolek Cecilianský. Ku konci povzbuzoval Witt k jednomyslnosti a svornosti státu s Církví, učitelstva s kněžstvem, Nececiliánů s Ceciliány, k jednotě a lásce jedněch k druhým. — Po těch slovech povstal vládní rada, jenž od rána veškerému jednání přítomen byl a děkoval Witt-ovi za milé, zábavné a veleužitečné poučení, nazývaje jej žertovně obchodnickým cestovatelem v záležitostecli církevní hudby, — a hlas | ||||
|