|
| ||||
| ||||
|
a mně trpělivost. O nějakém zpěvu v takových rozvláčných písních není pak možno vůbec ani mluvit. Nemohl byste mi říci, co mám dělat?"
Velikán sestupuje se svého trůnu a zamyslí se nad otázkou z ovzduší, které leží hluboko pod ním. „Bože, co má taková přebíračka klávesů za starosti?” Pak potřese svou mocnou hlavou a pronáší zvolna následující moudrou řeč: „Milá slečno, v tom případu musíte si počínati živěji, pevněji; musíte průvod hnáti vždy trochu kupředu. Nedopřejte lidu, aby na každé notě seděl, anebo dokonce, aby si při dlouhé notě zívnul. Stále vpřed, v tempu a nepovolit) Budete vidět, zpívající pochopí brzy, že si mají pospíšit, je-li jim příští akord v patách?” Štastná a vděčná opouští jednomanuálová slečinka fřímanuálového obra a u-pne se příští neděle zoufale na radu jí danou. K vyřešení problému přišla píseň „Svatý Václave” (a-moll). Bylo to ale hrozné) Jakmile nasadil lid svým a, varhany hrály už E-dur akord, varhany hřměly opět a-moll a lid nebyl ještě hotov s notou z E-dur akordu. — Vskutku, lid byl tlačen — jako by místo vyhrazujícím policistou — stále kupředu, ale muzika --prosím za prominutí, (jak by řekl náš drahý pan prelát Wiinsch) „šla k vodě”. Znělo to přímo moderně, atonálně, žádná z obou stran nepovolila; teprve poslední akord poskytl utýranému uchu milost konečné konsonance čili libozvuku. Přál jsem si, aby zde stáli všichni ti, kteří míní, že tak je to správné. Nikdo neupírá, že se musí něco podniknouti, aby lid kostelní písně netáhl. Ale v průvodu jedná se pouze o minimum, o zlomek, kterému se naučíme zkušeností a citlivostí v prstech. A nejde-li to, anebo nejde-li to vždy, pak raději trochu šířeji a o něco popustiti Vždyt se nejedná o tažení lana, nýbrž o hudbu. A u varhan sedí beze sporu člověk moudřejší, a ten podle starého pořekadla povolí. II. Nic neuvádí chorál více do zlého světla jako jeho špatné provedení, jež jed-ním rázem může zničiti to, co dlouhé a pracné poučování a zkoušení docílilo. III. Vyfukávání různých klávesů na varhanách při intonaci kněze, aby se našel správný tón pro odpověd, je nejen směšné a rušivé, nýbrž překáží přesnému nástupu responsoria (odpovědi) a učiní celebranta nejistým, takže bude pokračovati zcela jiným tónem, čímž se situace ještě více zhorší a pěvce znervosní. IV. K správnému zpívání chorálu (i hudby vokální) pafří samozřejmě srozumitelná, čistá a správná výslovnost textu. Slova i nápěvy necht plynou pohyblivě, lehce, populárně řečeno „jako lodička na vodě”. Dobře mluveno je z polovice zpíváno. Text zpěvů zasluhuje tuto jemnou ohledupinost; vždyf je to slovo Boží. Jsou-li jednotlivé slovní přízvuky podle jejich poměru k celé větě správně vyzvedány, pak je již mnoho pro dobrý přednes získáno. Slouží to osvobození od pout tvrdosti, jež je mnohým zpěvákům, kteří přešli od vícehlasého zpěvu k chorálu, ještě po dlouhou dobu vlastní. Správné zdůraznění slovních přízvuků budí smysl pro volný a lehký pohyb, hlavní to podmínku správného zpívání chorálu. V. A snad nejdůležitější pro dobrý přednes chorálu je vázané zpívání. Věnujme mu mnoho péče. Je pravda, vázané zpívání není maličkost, je to základ a předpoklad správného zpívání, ale také jeho vyvrcholení a ukončení. Nikdy staccato, nýbrž plynné, klidné legato. Ale varujme se příliš měkkého přednesu; i v jemných místech má býti jakási zdravá mužnost zřejma. 4 | ||||
|