|
| ||||
| ||||
|
Graduale pozůstává pravidelně ze dvou veršů z Písma svatého, k nimž se při-pojí dvojí Alleluja. Pak následuje další verš a jedno Alleluja. Lze přiznati, že prokompanované Graduale i s Alleluja zaujmou dosti času a že je obtížné si je vždy opafřiti. I zde nám vychází chorální graduale pomocně vsfříc a konečně do-volují předpisy i pouhé odrecitování gradualia na jednom tónu.
To přece není velká námaha. Od neděle Devífník (Septuagesima) až do Velikonoc odpadá Alleluja. Místo něho se připojí C;raktus. Ten pozůstává z více veršů. I ten můžeme klidným tónem odříkati. O svátcích velikonočních, o sv. Duchu a na Boží Tělo zpívá se po graduale Sekvence bud chorálně anebo sborově. Právě tyto tři Sekvence byly častěji v různých těžkostech zhudebněny. (Na nejpraktičtější, i pro malé kůry se hodící, upozorňuji: Jsou od Josefa Grubera a vydal je A. Báhm v Augsburku. — Napsal-li je též některý z našich církevních skladatelů, nemohl jsem vypáfrati.*) Introitus a Communio zpívají se pravidelně chorálně anebo se alespoň re-citují. I zde vidíme ve všem skvělou výstavbu a promyšlenost posvátné liturgie. IX. „Liturgie?” řekl jeden pan farář, „liturgie jsem já! Takové introity a graduale zbytečně bohoslužbu zdržují. Jsem-li já u oltáře hotov, máte i vy na kůru přestat, i kdybyste si měli na klapky sednouti” Tento pan farář je Tedy chytřejší nežli svatí Otcové, kteří zachovávání liturgických předpisů doporučovali, ba nařizovali. — Rozumnějším byI můj pan farář-šéf, který mne při nastoupení mé kůroředitelské služby přijal slovy: „Vy jste odborník, já tomu fuze nerozumím a mám jiné starosti. Dělejte všechno dobře a podle předpisů. Bude-li to dlouhé, počkáme, bude-li to krátké, půjdeme dříve domů. — A zaplatím-li vám někdy figurálku, Tedy prosím, aby trompety a bubny hodně vynikaly.” — I dal jsem kdysi v tom smyslu pokyn dotyčným hudebníkům, a trompety i bubny oprávdu efekt-ně vystupovaly. Brzy nato mi řekl pan farář: „Nemyslíte, pane řediteli, že posledně ty trouby moc řvaly? Vždyt to byl místy Zapfenstreich, ne kostelní hudbal” Pravil jsem pokorně: „Stalo se podle rozkazu V. D. — Audiatur et alfera parsl” — Ale jinak mne tento pan farář, jemuž jsem byl upřímně oddán, „nesekýroval”, nic na mně nežádal, neporoučel, v ničem mi neradil, ba říkával, že nám na kůru nemá co poroučet, protože jsme „výše postaveni”. X. Byli bychom rádi a bylo by to jistě zajímavé, kdyby do našeho listu psali i členové kůru-zpěváci několik řádků. Milý pěvče a drahá pěvkyně, co vás na kůru zajímá anebo mrzí, mělo by ve vašem přípisu státi. — Věřte mi, není to snadné, nalézti vždy pravou cystu. Ale vy byste nám mohli prokázati velkou službu a ne-dalo by vám to mnoho práce. Hned příští neděli po slavné mši sv. se posadíte a napíšete redakci „Cyrila” lístek, anebo raději delší dopis, co vám bylo při zpívané mši sv. nejvíc nápadné na zpěvu, mši sv., offertoriu, varhanní hře atd. — Znáte přece adresu? (Redakci „Cyrila”, Praha II, Jungmannovo nám. 18.) Dopis určitě dojde. A redakci bude těšit, dostane-li v pondělí či v úterý několik set dopisů nebo lístků. Všechny budou přečteny; dny i noci chce redakce na to oběfotovati. Jistě si myslí některý zlomyslný zpěvák: „No, počkej, já ti toho napíši Tolik, že tě čtení dopisů brzy přejde!” Ne, jak vidíte z obsahu „Cyrila”, musí redakce přečísti i nekonečné a učemé články a zachovati při tom svatou trpělivost. — Tedy ujednáno? Příští nedéli po slavné mši sv., anebo určitě odpoledne) Nezapomeňte? Počítáme s vámi nebo s vašimi přátelil *) V i c t i m a e p a s c h a l i : A. Foerster. V. Říhovský, K. Voborský. — Ve ni s a n c t e S p i-r i t u s : A. Foerster, V. Říhovský. — L a u d a S i o n : K. Adamič, A. Foerster, V. Říhovský. — S t a b a t M a t e r: J. B. Foerster. — P. r. 6 | ||||
|