|
| ||||
| ||||
|
XI.
Vešli jsme do gotického dómu. Obdivujeme velkolepé rozměry a posvátný výraz celku. Mimoděk připadá nám, který druh hudby se sem hodí. — Chorál? — Zcela určitě? Vokální hudba? — Ano, ale pouze hudba přísnějšího, trpčího rázu, asi jako Palestrina, Lasso z klasiků a dobrých mistrů ze školy reformy církevní hudby. Hudba z doby romantiků? — Ne, a to rozhodně nei Romantická hudba je pina smyslnosti, změkčilosti, ba místy i laškovných úsměvů a neslučuje se v ničem s klidnou a přísnou formou gotického slohu, s jeho freskami a skulpturami — jak tomu učeně stavitelé říkají — tak jednoznačnými, jakými může býti pouze chorál či vokální polyfonie doby klasické a reformní. Je to případ tak názorný, nevyžadující dalekosáhlých výkladů. Již pouhý dojem nás o tom přesvědčuj e. XII. O záležitosti „farář a kůr” nechalo by se mnoho napsati. Velmi často slyšíme naříkati kůry, že farář se o ně vůbec nestará, anebo velmi málo. Členové kůru pocifují, že potřebují duševní — nemusí to býti zrovna hudební — podporu se strany faráře. Jak mají vzrůsti k oduševněné pěvecké družině, jíž přece chtějí a mají býti, chybí-li jim potřebná vedoucí representativní osoba a v náboženském ohledu její vedoucí ruka? — Tu a tam je sice ředitel kůru, který svým vlivem může chybějící vyšší autoritu vlastní silou nahraditi, ale i ten by byl vděčný, měl-li by ve svých snahách povzbuzení a podporu. — Cožpak je k tomu velké námahy zapotřebí, snášeti bolesti a radosti s kůrem? Obzvláště, chce-li kůr provésti ně--co velkého, nového a zvlášf' těžkého — podporovati jej dobrým slovem a dohovořiti se o tom s ředitelem kůru. Anebo prosloviti na začátku nebo průběhem zkoušky několik slov o náboženském významu kostelního zpěvu a liturgie, poukázati na jejich vnitřní požadavky a ve všem všudy účinkující vzpružiti. Anebo případně upozorniti veřejnost při kázání krátkou poznámkou na důležitost chrámového zpěvu atd. Vždyf psychologické účinky takových připomínek jsou známy. Čím užší je spolupůsobení faráře s jeho chórem, tím méně je možné obávati se rozmíšek mezi účinkujícími, jež, jak už to bývá, i zde jsou možné a bývají mnohdy nemilé. Bohužel, touto cestou často nechodí ani farář, ani ředitel kůru. Je chyba, dostane-li se dobrý regenschori do služeb faráře, majícího zkažený vkus a smysl pouze pro sladké sentimentality čili „hudební limonádu”. Jsou takoví specialisté. Že kdysi vymřou, můžeme teprve tehdy očekávati, až budou spiněny podmínky, vytčené konstitucí pro církevně-hudební výchovu kleru, na niž bývá na kompetentních místech kladen příliš malý důraz. A konečně: Služba ředitele kůru iZení takovým úřadem, který by vedl k tučným příjmům. Je to mimo to postavení, jemuž chybí uznání široké veřejnosti, jehož se dostává i malé hudební veličině, troufající si na koncertní podium. Vše-obecně bývá na církevního skladatele či hudebníka hleděno jeho světskými kolegy „přes rameno”. Ačkoliv se zdá, že se v poslední době začíná církevní hudba více oceňovati, nechtějme netečností tento obrat zpomalovati a snažme se na je-jím poli býti celými, hotovými mistry. XIII. Ve výnosu ,Diví,ni cultus" papeže Pia XI. čteme na jednom místě foto: ,Církev nezapovídá v principu církevní hudbu provázenou hudebními nástroji. Ale napomíná k opatrnosti, aby nástroje neměly převahu nad zpěvem." — Takové stanovisko tedy konstituce zastává. A od toho neodbočuje ani v závěrečných větách, obsahujících přesto vážnou pobídku, tuto přece jen nebezpečnou a profánním vlivům přístupnou cestu ponenáhlu opustiti a pěstovati čistý ideál liturgické hudby, T. j. chorál, klasickou polyfonii, anebo novou hudbu, kráčející v je- | ||||
|