|
| ||||
| ||||
|
Dr Cyrill Sychra: F. Z. Skuherský.
(Jeho hudba církevní.) * 31. července 1830 t 19. srpna 1892. LITERATURA. Jan Bušek: F. Z. Skuherský („Hudební výchova" 1926). J. B. Foerster: „Nedoceněný ienius” (tamtéž), J. B. Foerster: F. Z. Skuherský („Co život dal` 1941). K. Hoffmeister: Fr. Z. Skuherský („Hudební výchova" 1926). Dr D. Orel: ,Ruk,)vět římského chorálu". František Jirásek: „Obrana reformy církevní hudby”, „Cyril” 1903. Dr D. Orel: „Církevní zpěv” (zvláštní otisk ,Duchovědného sborníku"). Dr D. Orel: „Základní rysy hudby chrámové” (Cyril 1899). J. P.: „Odhalení pamětní desky F. Z. Skuherského v t/eských Budějovicích” („Hudební výchova" 1926). Karel Stek-ker: F. Z. Skuherský („Hudební revue", roč. III., č. 10). Dr Cyril Sychra: F. Z. Skuherský („Hudební výchova" 1920). Dr Cyril Sychra: Fr. Hruška („Cyril" 1913 — též zvláštní otisk). J. E. Zelinka: František Zdeněk Skuherský, gedago „Komu dal Bůh umělecké nadání, ten byl z oněch v evangeliu hřivnou obdařených a bylo jeho povinností z talentu vytěžiti co nejvíce. A znovu opakuji: každé nadání jest milostí nebes, ale i dar závazný. Moci život věnovati umění, znamenalo Skuherskému úděl nejšťastnější. — Vypravuje se o krajináři básníku, že kdykoliv se žáky vyhledal příhodný motiv v přírodě, nejprve smekl, klaně se básníku největšímu: Bohu-Tvůrci. A nejen to, sám nikdy nemluvil v přírodě hlasitě, a žákům dovoloval jen dorozuměti se šeptem: příroda jest chrám Boží. — To vše bylo by lze opakovati i o Skuherském. Leč nebyla to pýcha, nýbrž pokorné, úctypiné a především zod'pouědné vyznamenání, k němuž se Skuherský hlásil, mluvě o nadání a práci.” Z řeči J. B. Foerstra, proslovené, když odhaloval pamětní desku Skuherskému v Budějovicích 21. listopadu 1926, cituji těchto několik vět. Ne proto, abych vhodně zahájil svůj článek, ale abych položil základní kámen do něho, nebot ve větách Foerstrových je obsažena základna pro výstih skladatelské osobnosti Skuherského, již spatřuji v osobním vztahu skladatelově k jeho pracem — jde-li o církevní hudbu; konkretně: o poměru k Tomu, k němuž církevní hudba směřuje a v jehož uctívání nachází hlavní a vlastně jediný svůj cíl. Foerster nám v tomto osvětlení podal Skuherského naprosto jasně; jeho podání má pro nás hodnotu tím větší, ježto J. B. Foerster byl přímým Skuherského žákem, jeho posluchačem na škole varhanické i na universitě; jeho uctívatelem hlubokým, stálým a vděčným. I. Vývoj církevní hudby Skuherského je velmi pestrý. Zajímá tím, že proběhl čtyřmi od sebe lehce rozeznatelnými obdobími. Skuherský začíná psát v duchu církevní úpadkové hudby, jejž vyznačují navenek jména Haydn-Mozart a při bedlivějším rozboru čtyři doby: doba baroka, rokoka, empiru a biedermeieru, do nichž zapadají také skladatelské práce z oboru hudby církevní a zajímavo, že i význačná jména česká. Tento sloh v církevní hudbě nazýván byl od horlitelů pro ryzí hudbu církevní ne neprávem típadkovým. neměl hranic mezi tím, co bylo světským a tím, co mělo býti církevním, a někdy právě hudba na církevní texty byla i význačnými skladateli psána s jistou ležérností. -- Vyvolal tento stav i nevybíravou prali v hudbě církevní; byla na varhanech provozována hudba světská; pochody, taneční hudba byly hrány bez výčitek. Co vše nesl s sebou sloh, jenž procházel zmíněnými dobami (a není to chybou, že právě v novější době utřídilo se slohové vyvíjení v hudbě podle vývoje v umění výtvarném); to vše někdy vnášíme ne docela správně do pojmového prostředí souhrnného označení: barokní styl. Napíši-li, že Skuherský svoje první práce psal v tomto stylu, neznamená to, že by Skuherský podlehl všem povahovým zvláštnostem, že by tu ztratil celou svou uměleckou osobnost, nýbrž jenom, že zabarvení hudby v pracech Skuherského je z tohoto slohu. Skuherský je tu namnoze svůj; nejdříve navenek; jeho skladba má zpravidla charakter skladby vokální (nikoli instrumentální, jako to-mu bylo u hudby baroka v širším slova smyslu); Skuherský vzdává se arios- | ||||
|