|
| ||||
| ||||
|
v hudbě církevní pracoval); jí je podivuhodiná zhur tě-nost projevu. Není u nás skladiatele, který by se v oboru církevní hudby vyjadřoval hutněji, nežli právě Skuherský; při tom jak tu je obsahově bohafýl To je základní povaha jeho hudby církevní nejen v mofetfu, ale také ve mších.
Je tu dále vokálnosf, ryzí vokál;nost ve všech jeho moteftech. Navenek to do-kládá sloh á capella částečně; obsahově pak způsob, jímž Skuherský chápe se textu; promýšlí ho a s větou i slovem zachází jako s nejvýš důležitým skladebným materiálem — sloh jeho motetfa je ryzím slohem aeklamatorním. Přízvuk slovní, délka slabik to jsou hlavní usměrňovafelé jeho melodických linií. Nic na tom nemění, že vedle vlastních melodických (varů užívá Skuherský až doslovně chorálové melodiky, kterou zase někde obměňuje — vždycky v duchu chorálu — vždyt chorál právě je starým vzorem deklamaforního slohu. I když tento pro-dělal Také svůj vývoj — jedním z mezníků je tu deklamace podle vzoru Richarda Wagnera — přece zásadní podmínky pro výtvor tohoto slohu znamenáme již u něho. A tak melodika at z chorálu přímo čerpaná, či jemu připodobněná, nebo Skuherského vlastní, mají onen kořen, řeč s jejími ryze hudebními prvky za základ. Přitom je to docela přirozené, když skladatel na mnohých místech vybavuje melodické prvky melismatickými vinami, jichž užívá se zvláštní oblibou; melismata hledají svůj důvod k bytí v přirozeném rozvinu, jsou vnitřním původem se svou melodickou základnou spjata; na rozdíl od pouhých ornamentů, jež jsou rázu spíše vnějšího, ryze formálního. Melismafa jsou také pravidelnými jevy římského chorálu proto možno tu i u vlastních melodických tvarů skladatelových mluviti o rovnorodém způsobu práce ve směru k chorálu. Vokálnosf slohu motett Skuherského je dále dána i v pohledu dovnifř, v pro-lnutí obsahu, jež je podivuhodné takřka v každém čísle. Vzácným příkladem takového prolnutí hudby textem je offertorium ,Elegerunf Apostoli"; je to mofetto, zaklíněné v dobu vánoční. Jeho obsah je chmurný; líčí se tu utrpení a smrt sv. Štěpána: ,quem lapidaverunt Judaei orantem et dicenfem: Domine Jesu, accipe spiritum meum." — Pronáší to soprán a po něm opakuje tenor; je tu melodická linie beze všeho průvodu, připodobněná chorálu, výrazná svou tklivostí, zřejmě vzdálená veselé nálady vánoc zrovna jako toto offertorium vcelku. Jak z kořene jinak pojal svoje ,Elegerunt" Ondřej Horník, který mu dal už navenek pastorální ráz úpravou pro sbor, hlavně v unisonu s lyrickým průvodem varhan; to je jasně podaná pastorela; avšak Skuherský se svým starším mofeftem má tu přece pravdu; obsahově toto offertorium s typem pastorely se vůbec ne-snáší. Obsahová promyšlenost motett Skuherského je dále patrna i z jednotlivostí, zejména z toho, jak třeba chápe Skuherský vnitřní podstatu jednotlivé slovní fráze. Užívá tu s oblibou anfifonního způsobu zpěvu, ponechávaje pravidelně jednomu hlasu, aby zaváděl textovou myšlenku, kterou vzápětí pak rozvádějí hlasy ostatní. Vizte třeba graduale: ,Omnes de Saba venient aurum et thus deferentes" a dále: ,Surge et illuminare". A zas tu není nikde šablony, opět snaha po změně. Zajímavostí je tu zase graduale ,Qui sedes Domine", kde frázi Tuto přednáší tenor, alf pak pokračuje „super Cherubim potentiam fuam” a soprán ještě před ukončením altu zazpívá ,excita potentiam suam" — nic náhodného, všude logické uspořádání. Nebo maličkost; graduale „Ego dixi, Do-mine”, soprán sám: „Ego dixi” a alt s tenorem odpovídají „Domine miserere mei”. A podobných případů našlo by se více; tahle, smím-li tak napsat — půvabná hra je přece jen zajímavostí vysoce hodnotnou, jež zpestřuje velmi štasT-ně rozsáhlé dílo Skuherského. Přední ozdobou motett Skuherského je nová výprava harm inických spojů a jich sledů, jak ani u Skuherského, tohoto objevitele nových cest na poli harmonie, jinak býti nemohlo. Musíme se ovšem vcítiti do rané doby vzniku Skuherského motett a zároveň do asketicky přísných maxim té doby, jak vycházely z ceciliánského hnutí, pak se nám zjasní, jak právě v ohledu harmonie byl skla-datel na svou dobu volným — totéž platí i o modulaci. Projevy Skuherského v tomto oboru vynikají jedním povahovým rysem, jejž tak často postrádáme u novateurů v umění. Jsou naprosto novými, původními, ale vyznívají docela při-rozeně. 13 | ||||
|