NEZAŘAZENO
Ročník: 1943; strana: 14,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
Velká — a snad poměrně největší — hodnota Skuherského moteft spočívá v jich vylnikafícím propracování polyfonickém. Dobře si tuto jich povahovou stránku musíme vždycky uvědomovat — v mešní formě se právě ona u Skuherského později vytrácí. Základem této práce je volný kontrapunkt, avšak vedle něho se vyskytuje zhusta i skvělá práce imitační, ba i kanonická. Dokladem pro poslednější případ je graduale ,Speciosus forma" (dominica infra Octavam Nati-vit. Domini). Sem by patřila i druhá věta (Allegro) v graduale „Timebunf omnes genfes” (dominica III. post Epiphaniam), nebo úvod offertoria justitiae Domini recfae" (dominica III. in Quadragesima'* podobně offertorium ,Dextera Do-mini" (in Coena Domini). A píši-li o polyfonii, musím hned upozornit, že vzpomenuté úpiné splynutí textu s hudbou právě i tu, v polyfonním vedení hlasů se výrazně projevuje — vokální polyfonie Skuherského je vždycky cele pro-lnuta obsahem slova a věty. Proto obsahově tolik se liší polyfonie adventního graduale „Ex Sion” od polyfonie vánočního motetta ,Laefenfur coeli", nebo od polyfonie postního offertoria „Bonum esf”, prodchnutého chmurnou náladou postní.

Ryze homofonně psaných míst je v motettech Skuherského pořídku; Takové graduale in festo Purificationis B. Mariae Virginis: ,Suscepimus Deus", nebo prvá část ,onoho druhého „Ad te levavi”, nebo „O salufaris”, ,Popule meus".

Zajímavým jevem u vokální hudby motett Skuherského je v'něfší barevnost vokálního tělesa. Skuherský tu především nehledá schválností — drží se spíše stálého typu, jímž je mu prostý čtyřhlasý smíšený sbor. Vládne touto hlasovou kombinací zrovna mistrně a neznaví-li nikdy, je toho příčinou stále zajímavá práce kontrapunktická i harmonická, jež mu umožňují bohaté rozvinutí skladebné síly i co do barvy. Jinou pomůckou mu tu je různá kombinace hlasů, jíž však Skuherský využifkovává spořeji; tak vedle čtyřhlasého smíšeného sboru vystupuje i frojhlasý (graduale ,Omnes de Saba" nebo graduale ,Oculi omnium", nebo offertorium ,Sacerdotes Domini"), nebo užívá i sboru mužského (offerforium „Illumina oculos meos”, pak „In Te speravi, Domine"). Skuherský také vestavuje ženský sbor do mužského pro zvýšení lesku ve sboru jubilafe. Deo universa terra” — (offertorium in dominica IV. post Pascha), nebo staví k docílení kontrastu sbor ženský proti mužskému (offertorium „Bonum est” — skvělé místo v závěru). Ušlechtile působí snaha Skuherského uplatňovati jediný hlas — jednou je tu tenor, který třeba v graduale ,Prope esf Dominus" (dominica IV. Adventus) vyzpívává'svou krásnou melodii „omnibus invocantibus eum” podobně jako v graduale ,Omnes de Saba" (in Epiphania Domini) Tenor přináší milou větu: ,Omnes de Saba venient aurum et thus deferenfes", jako zas jinde bas uplatňuje krásnou melodickou vinu na ,Alleluja" v graduale in dominica infra Oct. Ascensionis atd.

IV.

Poslední dvě Skuherského latinské mše — ona ,brevis" i ona svatováclavská, přímo z ovzduší jeho mofett nevzešly. Tomuto způsobu pojetí poněkud vadí u těchto mší ne dosti pronikavá práce polyfonická, na jakou jsme si v motettu zvykli. Jenom několik výkladových vět ktěmto pracím. Ve mši „brevis” je zvlášt zajímavé ,Credo". Skuherský tu pojednou sahá ke způsobu sólového projevu af v duettu (soprán — alf) či v hlasu jediném v ,Genitum, non factum", tomto naprosto překvapivém místu zpola jenom recitativní povahy a přec hloubkou v projevu až strhující. Gele nové pojetí tohoto místa jako otvírá bránu pro vývoj naší nové církevní hudby — tak je foto místo ve své síle, přes svou novost přesvědčivé. A ve všeobecnosti: upoutává na prvý pohled varhanním průvodeme který je veden dosti samostatně; strhuje pro svou dobu a zejména tím, jak vedle sboru vystihuje náladu myšlenek. Dojem nestejnorodosti vyvolává skutečnost, že průvod varhanní zasahuje až k „Sanctus”. Od tohoto místa je smíšený sbor ve-den již bez průvodu.

Mše svatováclavská; u velkých lidí — a k nim Skuherský ve své církevní hudbě rozhodně pafřil — nic se neopakuje. Každé dílo roste sic z téhož kořene, ale přesto vykazuje svébytnost. To je u Skuherského případ této mše, když ji porovnáváme se mší předchozí. Je zajímavo, že Skuherský právě v této mši vychází

14
  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ