|
| ||||
| ||||
|
Přistupuje tedy k dosavadní činnosti reprodukční — pěvecké a instrumentální — Také činnost dirigentská.
Mladoboleslavská kruchta prožívá v této době mocný vzestup a rozmach umělecký. Otec Josef C. Sychra, skladatel církevní již uznaný a oceněný doma, v Německu a ve Švýcarsku, napiněn radostným uspokojením ze zdaru díla, rozdává štědře ze své bohaté umělecké individuality; oddán pilně vlastní tvorbě, vybírá a uvádí velká díla cizí i domácí, dosud málo známá neb zcela neznámá. Znamenitá provedení Steckrovy Missae solemnis, Haydnova Stvoření světa, J. B. Foerstrova a Dvořákova Stabaf mater, Lisztovy mše choralis, vybrané mešní skladby současných skladatelů domácích, skladby vlastní, to vše zjednává mladoboleslavské kruchtě umělecký věhlas široko daleko se nesoucí. Nezanedbává se ani hudba světská, jak patrno z četných koncertů vynikající úrovně programové i re-produkční. Na úspěchu této éry má ovšem svůj podíl Cyrill Sychra jako zpěvák i sbormistr, „pravá ruka” otcova, jeho věrný pomocník, občas i zástupce, a vždy horlivý, nadšený a oddaný propagátor hudby chrámové, reformní, jedině přípustné a důstojné vznešeného prostředí. Úspěch jeho činnosti zaznamenal v Hudební revue prof. Karel Sfecker, který si mladého Sychru upřímně oblíbil pro jeho vnitřní uměleckou konsolidaci a vyhraněný postřeh, přizpůsobivě naléhavé zaměření, pružnost a opravdovost. Navzájem zase Sychra věnuje prof. Steckrovi celé své muzikantské srdce a později i svoji nejrozměrnější publikaci. V r. 1911 vzniká první větší práce literární, monografie o Františku Hruškavi, předchůdci otcově na kůru mladoboleslavském. Otiskuje ji náš časopis a zařazuje jako separát do vlastní edice. Autor, maje k disposici obsáhlý materiál, líčí tu působení Hruškovo jako regenschoriho, a jako skladatele řadí jej mezi hlavní představitele do vývoje české hudby na základě reformy regensburgské. Připojuje úpiný seznam skladeb, z nichž nejvýznamnějším dává podrobný rozbor. Na Hrušku vzpomněl zde ještě po letech znovu, k 50. výročí úmrtí (Cyril 1939). To zvláště oceňuje jeho moteffa, Te Deum, Pange lingua, vedle řady mší a připomíná, jak Hruška dával Dvořákovo ,Stabat mater" za přítomnosti samého autora, který byl provedením nadmíru spokojen, což také i dopisem potvrdil. Ještě v r. 1911 dává nám Sychra do redakce nový pozoruhodný článek: „Steckrovi Missa solemnis”, která se stává o rok později vrcholem hudebního koncertu ze skladeb Karla Steckra, pořádaného v Rudolfinu dne 18. března 1912 za účasti vy-nikajících tehdá sólistů, orchestru České Filharmonie, dirigenta Karla Douši a jeho rozšířeného chrámového sboru. Iniciátor a spiritus rector koncertu je opět Sychra, který také publikuje ve formě hudebního programu výklad fhematického materiálu a formální stavby prováděných skladeb (sonata pro varhany, tři motetta a Missa solemnis). Opravdové a vroucí pochopení, s nímž se tento skla-datel u Sychry setkal, vyvrcholuje v obsáhlé monografii „Karel Stecker v hudbě církevní” (vychází od r. 1939 v Cyrilu, dokončený rukopis je v redakci). Zde se vrací Sychra k svému milovanému a obdivovanému skladateli, aby ocenil jeho hudební dílo, které je vynikajícím doplňkem nových theoretických nauk Steckrových, ukázal na jeho význam jako jedinečného theoretika a reformního skladatele, vyložil jeho zásadní postoj k hudbě duchovní a církevní v jejich vývoji, i k reformě církevní hudby německé i naší české; rozebírá podrobně missu solemnis, ověřuje dobu jejího vzniku, vyhrazuje jí světové místo a považuje za úhelný kámen české tvorby církevní, kde skladatel, jako nejlepší žák Skuherského, rozvedl nejzávažnější body učení svého mistra do formy velké skladby. Také trpce žaluje na nevšímavost hudební veřejnosti vůči Steckrovi, stále ještě ne-doceněnému. V této velké práci je také popis vývoje české hudby církevní i možnosti jejího dalšího vzestupu; zde také po prvé vyjasněn dosud stále ještě ne-určitý, ba sporný pojem hzr,dby duchovní a hudby církevní. Téměř současně objevuje se v časopisu „Smetana” (red. Artuš Rektorys) další Sychrův článek „ Josefa Foerstra st.,,Missa solennis".Spolutvůrce naší církevní hudby je Sychrovi vábivým a vděčným objektem ke studii, která je stručným nástinem předchozích skladeb a podrobným rozborem slavnostní mše. O fřicet let později, k letošnímu jubileu pořizuje Sychra soustavný rozbor theoretické, skladatelské i pedagogické činnosti téhož skladatele; rukopis je v naší redakci. Vynikajícího otce velký 17 | ||||
|