|
| ||||
| ||||
|
syn jest rovněž zajímavým námětem a v II. roč. „Smetany” setkáváme se s další Sychrovou prací: J. B. Foersfra ,Stabaf mater". Je to opět podrobný rozbor, z něhož patrno, že jedná se o dílo, psané v ryze církevním slohu, ale naprosto odlišné od stejnojmenných skladeb Ant. Dvořáka a Fr. Musila. Další článek J. B. Foersfra hudba církevní" (Smetana, roč. X.) věnován otci Josefu a jeho mši solennis, následující pak ,Stabat mater" synovu, kde zajímavě se řeší otázka českosti církevní hudby tohoto skladatele. Další pojednání zásadní důležitosti, u-veřejněné v našem listě r. 1'939 a 1940 „J. B. Foersfra hudba duchovní a církevní” přináší zcela nový postřeh a pohled na dílo i tvůrce. Ve stati „Myslitel” a ,Člověk nadčasový" rozebírá Foersfra jako filosofického ducha, probírá se jeho dí-lem literárním a dochází naprosto přesvědčivě k jeho katolicitě. Ještě podrobněji se obírá tímto přesvědčením v článku „Myšlenkový záběr u J. B. Foersfra” (sborník Akord 1939). Doplňkem toho je překrásná „Foerstrova Madonna” (sborník Praporec 1939). Také Josef Nešvera zajímal mladého spisovatele. Pro-vedení oratoria „Job” bylo mu příležitostí přinésti rozbor (Smetana 1913), je-muž následovala obsáhlá staf „Josefa Nešvery hudba církevní” (publikovaná u nás a také jako separát vydaná) a konečně v posledním čísle našeho časopisu je jubilejní článek k stým narozeninám Nešverovým.
Hudební list Smetana vždy ochotně přijímá originální práce svého přispěvatele a v r. 1912 přináší článek o Lisztově mši choralis a jiných drobnějších skladbách. Franze Liszfa obdivoval Sychra již od mládí a záhy vytušil pravou církevnost jeho hudby; v r. 1941 uveřejňuje u nás zásadní stanovisko ve stati: „Liszfova hudba duchovní a církevní” a současně o Pourfalésově knize „Fr. Liszt”, kde rozebírá velký román se stanoviska hudebního, zejména hudby duchovní a církevní. Je to zajímavý posudek hudebního kritika, který hojně používá liszfovské literatury, zejména korespondence Lisztovy s kněžnou Witfgensteinovow všímaje si bedlivě i domácích zjevů, jako Knittlovy přednášky o ,Christu" dne 13. listopadu 1877, prací Pujmanových a monografie Orlovy „František Liszt a Bratislava”. Léta 1915—1918 prožívá Cyrill Sychra změnou úředního působení v Nových Benátkách, kde záhy vyhledává, vybírá, zkouší a cvičí zpěváky, sestavuje pěvec-ký sbor, studuje s ním snadné i náročné skladby, diriguje a podle potřeby i zpívá a vůbec znamená pro malé městečko dokonalé kulturní probuzení, nový život, vzruch a zájem. Na kruchtě se zpívají mše vynikajících skladatelů současných, pořádají se koncerty, dává se Josefa C. Sychry kantáta „Mesiáš”, kde Cyrill diriguje a zpívá barytonové sólo, a k jeho popudu zazněla znovu Steckrova Missa solemnis, což churavého již Tehda skladatele upřímně dojalo, jak prozrazuje jeho dopis iniciátorovi ze dne 18. listopadu 1916. Ani literárně Sychra ne-zahálí. Kromě bolestné povinnosti, k níž přinutila ho smrt prof. Karla Sfeckra, že připojil se k množství nekrologů („Nad Steckrovými skladbami", Hudební revue 1918) píše pilně do odborných časopisů a četných krajinských listů. V tom čase přibývá k dosavadním skizzám další: „František Picka jako církevní skla-datel” (Smetana 1918), kterého oceňuje a obhajuje slovy: „čas dal Pickovi za pravdu; jest již asi málo těch, kteří dovedou o něm mluviti s odsudkem...” Po válce odchází Sychra na Slovensko, do Košic. Nové prostředí, tak religiósní, noví lidé, tak hudební, zpěvaví, přímo fascinují pána tabulárného sudcu a bezděčně nutí k zvýšení intensity činů. Přejímá tedy taktovku spevokolu „Foerster”, s nímž podniká záhy vybrané koncerty, mimořádně hojně navštěvované Čechy, Slováky i Madary. Přichází v nich ke slovu Antonín Dvořák, B. Smetana, Pavel Křížkovský, Vítězslav Novák, pak J. B. Foerster, J. C. Sychra, O. Jeremiáš, J. Křička a j. V době svafopostní dává „Umučení Kristovo” od Fr. Picky s takovým dojmem, že zajíždí pak s reprisou do Levoče. Dalším úspěchem jest účast spevokolu „Foerster” při bohoslužbách v košickém dómu a v kostele u Dominikánů; zpívá mimo jiné také Doušovu ,Missa solemnis" a Dvořákův „Žalm 149” s orchestrem. Studium, zkoušky, vlastní produkce, přednášky, to vše absolvuje Sychra hravě, vedle příkladné pracovitosti úřední, a ještě stačí na povinnosti hudebního referenta deníku „Slovenský východ”, kam pravidelně píše obsáhlé a odborně kritické výklady a posudky ve formě feuilletonů. V r. 1920 po- 18 | ||||
|