|
| ||||
| ||||
|
-- 21 -
připomínáme, že položíme-li veskrz v 3. a 4. tónu fis, přejde zcela v tóninu aeolskou a hypoaeolskou : c-f s-g a-li-c-d-e , a-li e d-e f-g-a Tyto dvě stupuice jsou v podstatě úpině stejné, any mají půltóuy na témž místě : od druhého tónu k třetímu, pak od pútého k šestému. Nejinak tón sedmý a osmý stane se tónem jonickým a hypojonický m, vložíme-li veskrz místo f tón fis c-d-e- f g-a-Ia c. Uzuáme-li tedy příklady Schlechtem uvedené za tóninu aeolskou a jouickou, stane se zbytečnou celá theorie o užívání fis v 3. a 4., pak v 7. a 8. tónu. Jen mimochodem zmínil se Schlecht o jonickó tónině v uvedené Cecilii 1878, pag. 70., s náležitou však píli tu včc nerozebral. Možno ovšem také, že zpěvy přvotně mixolydické (7. tón) později proměněny byly v jonické tím, že všecky tóny f se změnily ve fis. Tak i nápěvy ně-které prvotně lydické a hypolydické později staly se docela jonickými a hypojonickými, protože místo h u nich veskrz zavládlo b rotundum. 0 této změně nápěvů prvotně lydi- dující. Schlecht odvolává se na VIII. katit. Mikrologu Guidonova. My jsme v té kapitole nenašli žádný doklad o diesi, spíše jest nám důkazem, že Guido v prali samostatnost tóniny aeolské a júuické uznával. Radíc Guido v ta kapitole, aby zpěvy na základnici D zbudované, užívají-lip rotundum (= hea) raději o kvintu výše se psaly, tedy v tónině A. Ncní také zajisté tónina D s rotundum nic jiného, než tónina aeolské: ( d e^f-g a^b-c d. 1j a-h-c-d e-f-g-a. ckých v jonické zmiňuje se též Glarean. (Do-dek. lib II. cap. 20 ) Může se udati ještě zvláštní příčina, proč konec nápěvu v rukopise kapitolnim psán jest o tón niž, než začátek; kteráž příčina dost se podobá pravdě. Mělt snad konec být na-pomenuti zpěvákům, aby též začátek nápěvu o tón níže zpívali a tedy aby začali tónem c. Tak získali na příslušném místě tón es a vyh.uuii se diesi fig. Scblecht připomíná (v Cecilii IIermesdorffově 1878 st 77, poznámka), že podobný úkaz často vyskytuje se v starých rukopisech. Tolik zdá se mi že jest téměr jisto, že počátek jen z té příčiny byl o tón výše transponován, aby na místě vytknutém označen byl půltón. Umí-li snad někdo z čtenářů lépe vysvětliti odchylku kapitolnfho rukopisu, ať sdělí svůj výklad neotáleje. Začátek sekvence uveřejněn také P. Konrádem v Cecilii Lehr.erově 1879 čís 5. se starým českým textem, jehož počátek tu otištěný věrným jest překladem latinské sekvence Abaelardovy. V nápěvu položeno na jednom místě > quadyratum (b) než nejsil-nějšf ho své-ho Lehner u slov „poslal posla svébo” klade tu V rotundum (hes), s čfmž srovnávají se všecky prameny námi prohlédnuté. Chtíce na tom místě uhájiti 1z, museli bychom při-pustiti tam tritonus velmi drsný, protože tón F jest tu kadenci, následující pak slovo za-číná rovněž tónem F. Pochybuji velmi, že se tu kdy zpívalo ) durum h); rukopis kapitoluf aspoň dost zřejmě ukazuje, jak po zději shledáme, že nápěvy sekvence „Mittit' složeny jsou v jonické a hypojonické tónině o kvintu niž transponované, kdež pak veskrz musí se zpívat J rotundum (= hes). 0 celé té věci pojednáme obšírněji přfšté. Cyrillská Jednota. Arcidiecóse Pražská: Stará Boleslav. (Cyríllská jednota farní.) Dne 2. t. m, konala se na probošství Staro-Boleslavském u vysoce důst. p. probošta Msgr. Josefa Hlaváčka porada, jejížto před- mětem bylo zaraženi Cyrillské jednoty farní. Porady zúčastnili se kromě jmenovaného p. probošta, vdp. děkan kapitolní Karel Hyna, vdpp. kanovnici Josef Breišl a Fr. Srdinko, sousední dp farář vinořský Š. Bejvl, místní kaplan vp. Josef Křfž, ředitel kůru p. Pražák a varhaník p. J. C. Sychra. Pomčry hudební jsou v městě pro církevní hudbu velmi přfznivy. Stává zde dvou zpěváckých spolků, mužského a dívčího. Členové obou stanou se účinkujícími členy jednoty cyrillské, tak že bez nezuázf ihned do života vstoupí výkonný sbor, který pěstovati bude hudbu liturgickou. Jelikož p. ředitel kůru a varhaník jsou cvičiteli obou spolků, vzájemné dohodnutí se jest velmi snadné. Aby pak sboru pěveckého stále | ||||
|