|
| ||||
| ||||
|
ního stanoviska. (Cyril 1942). Sychra vychází z toho, že líčí lidskou i uměleckou osobnost Beethovenovu na podkladě jeho vlastních výroků, literárně zachycených, které jasně a přesvědčivě vykládá. Dále zjišťuje podle svého zvyku i náboženské cítění skladatelovo a přistupuje k výkladu jedné z jeho monumentálních skladeb — ,Missa solemnis", pro niž je právě foto zjištění svrchovaně důležité. U něho vychází Beethoven z prostředí starých klasiků církevních, na něž na-vazuje hudbu období nového, která má vlastně „duchovní mysticko-meditativní ráz tvořit”. ,Missa solemnis" znamená hlavně hudbu duchovní, obsahující i prvky ryze církevní.
Současně zabývá se i W. A. Mozartem, rozebírá podstatu duchovňí hudby rokokové a církevní hudby mozartovské, vyjímá zejména vzácné klady její, srovnává ji se zásadami německé hudby reformované z Regensburgu a Wienu a poukazuje na některé nemožnosti církevní hudby barokové a rokokové. Nezapomíná ale také zdůrazniti, jak genius Mozartův se uplatňoval čím dále tím více, aby na sklonku života zazářil co nejjasněji ve svém Requiem. jednou z posledních prací Sychrových je rozsahem, založením a dokonalým zvládnutím daného úkolu zvláště pozoruhodná studie o díle a činnosti j prof. Dr Dobroslava Orla (Cyril 1942). Naše redakce uvítala vděčně rozhodnutí Sychrovo, že zachytí myšlenkově i citově umělecko-vědecký zjev Orlův. Třebaže na začátku autor nazývá to jen „pokusem o výsfih díla a činnosti”, nutno konstatovati, že tento pokus se skvěle zdařil. Ve čtyřech obsáhlých kapitolách vylíčil profesora a rektora bratislavské university jako vědce, žurnalistu, učitele a dirigenta. Tento portrét Orlův, jasných živých barev a markantních rysů, má tím větší význam pro budoucí zařazení jeho do historie, že Sychra se s ním osobně vel-mi dobře znal, často s ním debatoval zvláště v posledních letech, kdy prof. Orel žil na odpočinku v Praze, jeho úsudků o duchovních a církevních dílech se do-pátrával, o otázkách a problémech, oběma tak vlastních, hovoříval, s ním se radil a jím si své názory ověřoval. Prof. Orel to také byl, kdo vrátil Sychru k jeho přerušené činnosti literární, protože ho jako agilního pracovníka vysoce hodnotil a osobně si upřímně vážil. Jako častý svědek jejich vzájemných rozprav i z vlastních soukromých hovorů s prof. Orlem vím, že jako hudební historik měl zájem, aby toto údobí bylo zachyceno přímým svědkem a současně znafelem, za něhož na prvém a vlastně jediném místě považoval právě Sychru tím spíše, že oba měli tu v zásadních otázkách totožný názor. Odtud také vznikla jejich spolupráce v Obnově, kde prof. Orel mnohé náměty sám svěřoval Sychrovi k vy-pracování. Ještě mnohé jiné významné a vřelé slovo Sychrovo o duchovní a církevní hudbě by zasloužilo připomenouti; aspoň jeho pilné referentské práce pro naše rubriky „Z kruchty a podia” a „Radio”, kam podrobné a odborně kriticky zachytil jasný obraz současného života na našich kruchtách i ohlas jeho v síni koncertní, případně v rozhlase. Jubileum, výročí narození nebo úmrtí, provedení významné skladby při bohoslužbě nebo koncertě jest Sychrovi příležitostí a důvodem, aby publikoval význam skladatele nebo díla, připojil nástin životopisný či rozbor skladby, dal nahlédnouti do autorova nitra, poznati jeho individualitu, někdy i životní názor a poměr k jednotlivé práci. Uvažuje střízlivě, ač ne chladně, píše hbitě, lehce, opíraje se o svá studia a zkušenosti vlastní. Všemi jeho rozmanitými pracemi vine se jednotné nazírání. Je zajímavé, že dnes nemá, co b,y opravoval nebo měnil na svých názorech a přesvědčeních z minulých let; co psal tehda, za tím stojí pevně i nyní, jest jenom ještě ucelenější, zralejší, jistější. Za dlouhá léta hudební aktivity osvojil si vlastním názorem mimořádnou, téměř encyklopedickou znalost hudební literatury, která rnu pomohla sestaviti rozsáhlý seznam hod-notných a vhodných skladeb církevních pro praktickou potřebu kůrů. V souhlase s dobovými tendencemi v minulém čtvrtstoletí se duchovní a církevní hudba značně přehlížela a nedbalými, nedokonalými reprodukcemi znehodnocovala. Proti tomu staví Sychra ve svých spisech mocnou hráz, nebof do-kazuje přímo badatelsky výsostné hodnoty české hudební tvorby duchovní a církevní v poslední třetině minulého a začátkem našeho století, i význam toho- 20 | ||||
|