|
| ||||
| ||||
|
ně, čistě a ucelené to zní z piných lavici veškerého chrámového prostoru až do nejzazších koutků. Náš pak zpěv na kůru vykazuje též slušnou roční bilanci. Stručný přehled skladeb, v tomto roce zpívaných, je: mše latinské: Říhovský „Missa LoreEta” a „Missa i. h. ,s. Ludmilac”, Douša „Miss i. h. s. Joannis Bapt.”, Horák „Missa Quinta”, Tregler „Missa brevis” op. 9, Hašler „Mše ke cti sv. Antonína”, F. X. Brixi „Missa in F”, Fiihrer „Missa in D” a ,Missa pastoralis", Horák-Stecker „Missa pastora-lis”; mše české: Ambrosova, Pickova, Žák-Treglerova, Žák-Říhovského op. 77, vánoční Rybova I. a Hradilova; motetto Fiihrerovo „Tui sunt eoeli”, Pange lingua od Říhovského, Lexy, Foerstera, Drahlovského, Picky, Hašlera, Kolovrafa, Štrébla, Gollera, Fiihrera, Perosiho, Bareggiho; eucharistické vložky Říhovského, Lexy, Podlešáka, Hampeise, Mozarta; litanie pro smíšený sbor k Pánu Ježíši od Douši, Loretánské od Říhovského (tyto v máji po prvé též s orchestrem, který nám mistr Říhovský zvlášf napsal), vánoční zpěvy a koledy od Mladého, Říhovského, Lexy, Suchého; pašije od Nešvery, z Dvořákova Sfabat Mater část >,Eja Mater", Doušovy „Výtky Spasitelovy”, ,Regina caeli" od Horníka a Ditfersdorfa, Lexova ,Modlitba k Duchu svatému", Doušova „Ty jsi Petr”, „Píseň k bl. Anežce” od Záka-Novotného, Mariánské zpěvy od Říhovského, Maláta, Sládka, Vitáska, Lexy, Pauknera, Knahla, Fiihricha, k Bož. Srdci Páně od Říhovského a Lexy. Chorálně zpívány „Missa de anóelis” a proměnlivé části při zpívaných mších svátých. Při mši sv. zádušní zpíváno Říhovského Requiem II, a chorálně ,Dies ňrae", při pohřbu Horákovo ,Salve Regina" a Hlucháňovy „Poohřební sbory”. Zpívané mše svaté byly o všech velkých svátcích církevního roku; zvláště budiž jmenována mše sv. 8. března na výroční památku korunovace sv. Otce Pia XIL, 17. květ-na pontifikální na pamět 25. výročí biskupství
sv. Otce Pia XIL, na svátek Ochrany sv. Josefa, na sv. Ignáce, na Posvěcení chrámu, na sv. Václava, na Krista Krále, na svátek sv. Cecilie (mše sv, obětována za naši Cyrilskou Jednotu) a na svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie. Při pině navštíveném chrámu Páně byla i letos půl-noční mše sv. o Narození Páně. Dále ještě do pořadu našeho patří zpěvy při dvojím výstavu nejsv. Svátosti oltářní, při pobožnostech májových a k Bož. Srdci Páně, roráty (Lehnerovy a z Kancionálu Benešovského), oslava Neposkvrněného Početí Panny Marie se slavnostním za-svěcením Družin. Zpívaly jsme dále při svatbě milé členky Danušky Opatrné v chrámu Nejsv. Trojice v Podskalí. Dvě mše sv. jsme měli na paměf svého zvěčnělého zakladatele P. Fr. Záka (4. ledna a 3. května). 1. září jsme zpívali při slavné pohřební mši sv. za fr. Josefa Rozsypálka T. J. V neděli na svátek sv. Cecilie jsme vykonali se zdarem sbírku ve prospěch O. J. C. Při-činěním P. superiora získala naše Jednota nadějný dorost čistých, svěžích a vydatných hlasu z Mar, družiny dívek. Také na našem místě ně-kolikrát na kůru k radosti všech vystoupil velmi ukázněný a pečlivě vedený sbor chlapců choraliatů při zdejším klášteře. Cvičíme pravidelně dvakrát týdně po 1 hodině v pěkné místnosti za chrámem, zdobené roztomilými ručními pracemi malých choralistů (na př. krásné jesličky) a díváme se na diplom, věnovaný nám r. 1930 výhorem O. J. C. Ke konci za to vše, co zde vy-psáno i nevypsáno, děkujeme všichni společně řádu Otců T. J. s P. superiorem v čele. Za jejich morální i hmotnou podporu, laskavé uznání a svatou trpělivost jim zaplat Bůh? Všem pak pěvkyním a pěvcům Jednoty, členům přispívajícím, váženému výhoru, hlavně pak krajně obětavému sbormistru p. Jodlovi rovněž vřelé Bůh zaplat, a k další práci Zdař Bůh? — Zapsala Marie Lišková. Zvony Dr Čeněk Tozníško: DUSE ZVONU. Věnováno slovutnému kampanologu drze H. Doskočilovi. Již hotový zvon visí na napjatém laně. Ted' vyzkoušet jej musí mistra zručné dlaně! ,Sem podej nástroje, at úderem kov zvonu nám jasně zazní ve zvuk přesných tónů, jež v ladnou souhru dohromady spiaty, výš k Bohu vznášejí svůj chorál svatý ... Zvon není mrtvý kov a nezní hluše! Zvon hovoří a je v něm skryta duše, jež tajupinou písní vypráví a zpívá, co člověk na dně srdce jako poklad skrývá. . Můj zvone, příteli, jenž z mé jsi vyšel ruky, já tobě rozumím a slyším tvoje zvuky, a v každém tónu, který běží k uchu, má r o d i n a se kreslí v zamyšleném duchu. Tož k dílu ted'! Již do práce se dejme a z á k l a d n í dva tóny přesně vyzkoušejme! Ten první vážně zazní pod nárazem, jak tíha života by skláněla ho na zem; gen druhý — měkké, milé pousmání se s prvním pojí v dlouhém doznívání ... Spjat do dálky ten souzvuk chví se: Mně pouto manželství vždy při tom vykouzlí se; jet otec základem, a vážnost žití tak často na svých bedrech těžce cítí, však po bok se nzu druží bytost sladká, jež má mu pomáhat — a to je žena, matka! To pouto svaté jest! Je dala moudrost Boží! A8 květy na cestě, či bodající hloží, at úsměv na tváři, či slza bolu, — jest nutno všude kráčet věrně spolu, a nikdo nesmí odhoditi v bláto, co samým Bohem navždy bylo spjato! Hlas zvonu zaniká a v dálavě se ztrácí... Nuž, z myšlenek zas nutno vrátiti se k práci: I další tóny třeba přesně vyzkoušeti — a v těch má mysl vidí — moje d ě t i! Bůh rodičům dal v dětech jejich štěstí. Ó blahý peň, když pučí v ratolesti, však požehnané toto krbu svaté věno tak často bolestmi a žalezn bývá vykoupeno ... 22 | ||||
|