|
| ||||
| ||||
|
sice jednodušší nežli opus 2., ale přesto netrpí nijak tím plynulost jejího toku. Varhanový průvod je ve svém základu podivuhodně pestrý, zřejmě svérázný; je to úpiný rival sboru. Přesto přese vše nemá tento průvod ještě sólistického charakteru, a to je pro dobrou vokální hudbu vždy předností. Jedna z nejzdařilejších Treglerových prací, jež i pro vývoj naší církevní hudby zůstane vždy vysoce významnou. Jsem rád, že tuto mši doprovázel na našem mladoboleslavském kůru kdysi skladatel sám, že zejména schválil otci, který ji řídil, zdůvodněnou rozmanitost ve volbě temp, čímž mše velmi získává.
„Missa brevis 77.” op. 12. Je to „Mše brevis do C-dur”, jak se jí také někdy říká ,ad duas voces inaaquales comitante organo". Krásná, myšlenkově úpině vyrovnaná, ryzího církevního slohu mše. Není tu nějakého bližšího vztahu ke mši opus 9.; spíš bych na-psal, že je to skvělá sloučenina toho, co vydala mše opus 4. se mší opus 9. V Kyrie i v Gloria jsou zase ony tklivé, mírné tóny ze mše Svatováclavské; v Credu od místa „Et ex Patre”, spíš zase ona vzrušující hudba ze mše opus 9. se ozývá, aby v Sanctus a Benedictus dále pokračovala. Tato mše op. 12. je vzácná právě pro svou jednoduchost v koncepci, jež však neznamená jednoduchost ve výrazu; obsah mše je tu bohatý, ideálně zrovna čistý ve své církevnosti, hluboký. Práce výborná. Missa brevis II. (f moll) opus 22. Správně má tato mše býti označena jako brevis III.1 Psána je pro dva hlasy s průvodem varhan. Z dvouhlasých českých mší největší, nejtěžší, ale i hodnot-ně nejlepší. Prostředkem projevu je dvouhlasý sbor — tedy vokální těleso po-měrně vychudlé. Ale jak dovedl skladatel je vyzískávat. Vděčí tu nejprve své-mu kontrapunktickému umění za onu krásu i sílu v projevu, pak výrazovým unisonům, (jak jich dovede Tregler správně využitkovat a neunaví jimi nikterak?); pak klade skladatel jeden hlas dovedně za druhým, jako by druhý prvému odpovídal — tak třeba v Gloria: ,propter magnam gloriam tuam", „pomine Deus rex coelestis”, ,Deus Pater omnipotens" a dále ,Quoniam tu solus sanctus"; hlavně dodává hodnotu vokálnímu zúženému tělesu široká vina, na níž je vysoce poutavá melodie nesena; to rozvláté melodické útvary ze mše op. 9, ze-jména ze závěru v Gloria a Credu by se sem vzpomínkově přihlašovaly. Benedictus je úchvatné právě pro svůj vysoko vypjatý melodický výraz. A pak rytmus: je živý, zajímavý zejména v Credu v takovém ,Et resurrexit" (L'istesso tempo) a zvláště v ,Et ascendit in coelum" (překotně vedené šestnáctky) a dále ,Et iterum venturus est iudicare vivos" — a vzruch ještě více stoupá zejména v „Amen” a je tu zase do široka rozvinutá melodická linie, jako tomu bylo v kanci Gloria. A nyní průvod: tu se varhanní umění Treglerovo povzneslo do výše, na niž dovedlo se vypínat, a při tom: varhanní průvod, i když je z míry bohatý a má za partnera jenom dvouhlasý sbor, přece ho v účinu vnějším nepřečnívá, přece hlavní váha je ve sboru; průvod piní vznosně sice a ze šířky svou úlohu; ale přece vždy tak, že podpírá, vysvětluje, doplňuje hlavní obraz, jenž se podává z tělesa vokálního. Cítíme to jasně třeba v „Sanctus”, kde průvod v osmičkách zakresluje náladu, prolnutou milostí veleby a něhy — v protáhlých liniích zase. LIchvatné je Benedictus; uplatniti jeho význam právě pomáhá výraznost varhanního doprovodu (Larghetto). A totéž platí o Agnus, kde zase je to strohost a při tom hutnost výrazu, již také průvod podmiňuje. Skladba přes jednoduchost vokálního tělesa neobyčejně výrazná; slovem: vzácná. 1 Viz stať Adolfa Cmírala: „Eduard Tregler” oddíl: ,Seznam skladeb Eduarda Treglera" — náš časopis, roč. 1928, str. 52, v poznámce. 29 | ||||
|