|
| ||||
| ||||
|
— 22 —
dorůstalo, slibil vdp, kanovetk J. Breišl, že sán vyjedná s pány učiteli a s místní školní radou, aby zřízena byla ze školní mládeže pěvecká škola farní, která by na sesilovánt sboru vý - konného stále nových hlasů dodávala. Ku vyzvání vdp. kapitolnfho děkana uvázali se oba přítomní hudebnici, jimž pěstování hudby chrámové svěřeno jest, že pěvecký sbor jed-noty cyrillské cvičiti a řiditi budou. Aby stařičkému a zasloužilémn panu řediteli kůru ulehčeno bylo, uvázal se v cvičení mladistvý umělec hudební a varhaník p. J. C. Sychra. Jest-li že již dříve provozovávaly se v Staré Boleslavi skladby cirkevnf slohu ušlechtilého, nyní i chorálu platnosti se dostane jak při mešní oběti zavedením Introitu a Communio, tak při odpoledních službách Božích. 0 zvelebení písně obecné pečovati bude sbor literátů. A tak důstojná hudba posvátná pečlivou pěstovatelku míti bude v jednotě Cyrillské, jak toho vyžaduje památnost místa, důležitost chrámů, jak kollegialnfho, tak poutnického. Za prvního člena s přispěvkem 10 zl. přihlásil se vdp. probošE, od něhož schůze svolána jest. Důstojný kmet při vysokém věku nepozbývá mladistvého ohně a lanky, jako míval povždy v povoláni svém kněžském. zvláštní to dar a požehnání Boží 1 Schůzi ku přijetí stanov svolá co nejdříve vdp. kanovník J. Breišl, který již po delší dobu se záležitostí jeduoty cyrillské pilně se zaměstnává a k rychlému ziizení vše připravuje. Pomáhej Pán Bůh 1 Jednota cyrillské jistě pokvěte tam, kde čitá tak osvícených a vřelých přátel. Vinoř. (Cyrillské jednota farní) Vinoř jest stará stace ušlechtilého zpěvu chrámového. Někdejší farář — slavné pa-měti l — a nynější probošt Staro Boleslavský zavedl na osadě vinořské staroslavné Rorate již roku 1843. Genealogie Rorate jest tato: Pešina zplodil Havránka, Havránek zplodil Hlaváčka. Roráte od sv. Vita putovali k sv. Petru na Pořičí, od sv. Petra na Pořiči putovaly do Vinoře. Obecný zpěv vinořský slinul daleko široko slavnou pověsti. Bývaly tam prostonárodní koncerty, k nimž z daleka se putovávalo. Celý pražský alumnát in cor pore do Vinoře ua zkoušenou se vydával. Duchovní vojsko na dvaceti vozech táhlo na Vinoř poslechnouti si zpěv školní mládeže, aby příkladu toho jednou následovalo. A školní mládež vinořaká na vzájem zvána byla do Prahy. Škroupovu mši „pro lid” zvanou zpívala n svatého Klimenta mládež vinořaká, na kruchtě pak sbory solové nebožtík Strakatý a první pěvci pražští. Redaktor umí o tom po-vídati z vlastni zkušenosti. Již co hoch býval pohostinnu u nejpohostinnějšího z duchovních hostitelů; pak co bohoslovec; potom co kněz. Kdo tu vlastnost zná, snadno si před-staví obraz pohostinného Abrahama, jak u stanu sedávaje příchozím v ústrety chodíval a jak dojemně k sobě je vodíval a mile hostil Vinoř jest stará atace hudební. A bývala to krása hlasů na Vinoři. Pan vikář míval pro ně zvláštni pojmenování. Nejlepší bývaly ,flauty." Vypravovatel znal sám několik těch dvounohých flaut. Stará tradice ještě nevymřela. Změněnými poměry průmyslovými a jinými ledacos změnilo se. V podstatě však staré dědictví zůstalo nezkrácené. Láska k zpěvu až dosud na osadě se zachovala. Školní mládež — již děti těch ,flaut" -- zpívá až dosud čistě, pčkně. Láska k zpěvu přechází z rodičů na děti, jest dědictvím generac. Přechází z pastýře na pastýře. Kadidlo těch zpěvných modliteb lpi ještě na stěnách nevelkého a dobře akustického chrámu. Zřízením Cyrillské jednoty farní pokračovati se bude prostě, co jedním směrem již dávno a dokonale pěstováno bylo. Dp. farář Šimon Beivl usnesl se s řídícím školy, který jest zároveň ředitelem kůru, že co nejrychleji zřídí jednotu cyrillskou. Stanovy jsou již pohotově Na štěstí jsou veěkeří pp. učitelé dobří hudebnici a milovníci hudby chrámové. Osada čítá dost uadapých zpěvných a obětovných osadníků, tak že bez velkých nesnázi seřadi se obě odděleni, jednak pro pěstováni zpěvu liturgického, jednak pro zvelebeni zpěvu obecného sborem literátským. Farní škola pěvecká pečovati bode o stálost a sesilovánt sborů výkonných. Stará sláva hudební ve Vinoři bude obnovena, v díle bude pokračováno. Cyrillská Jednota zde má zabezpečenou a pčknou budoucnost. Zpěvná osada svou přednost za-chová. LochoviCe. (Cyrillské jednota farní.) Jaro jest dobou fialek. Jdeš pěšinou. Libou vůni cítíš, květinek nevidíš. Včeliček jest vice druhů. Někdo lomozí a nepracuje ; jiný lomozí a pracuje. Zase jiný nelomozí a pracuje. Poslední včelka jest nejvzácnější. V tichém zákoutí, ve stínu kostela Lochovického napohled nepatrná stojí škola. Za-vítáš li do vnitř, nalezneš ve skříni bohatou sbírka klassických hudebnin církevních i světských. ,Musica divina" od Dr. K. Proske, úpiná, výběr nových dobrých skladek mešních a motett, a p. Ani bys netušil, co píle nasbirala medu. A bohatý materiál nezůstal ležeti ladem. Co nasbíráno, uváděno tóž do života — klidně, bez reklamy, ale svědomitě. | ||||
|