|
| ||||
| ||||
|
ze žáků Steckrových Eduardu Treglerovi stáli nejblíže. Povahový rozdíl mezi nimi oběma, určený zřetelem k zásadám jich společného učitele: Fr. Picka je méně kontrapunkticky vyvinut vedle E. Treglera; za to spjat je s ním ve všech směrech ostatních, až na to, že z onoho způsobu koncepce výrazu slova hudbou daleko méně užívá staršího výrazového zachycení podle modelů palestrinského
důsledně však třeba v překrásných sborech v ,Hebdomas sancta". A co je dále — Treglera a Picku -- sbližuje: jejich skvělé varhanní doprovody; nezdá se mi, že by oba dva tak docela i tu šli za Steckrem, zejména v tom vždycky ne, že by průvod varhanní (třebas se z něho nikdy nevytrácel jeho hlavní cíl — podpora vokálního tělesa) byl v myšlenkové samostatnosti úpiným rivalem sboru; ale krásné, duchapiné propracování varhanního průvodu, při tom často i sólistické jeho vystupování a hlavně: ryze slohový základ varhanní hry u ,obou — to žáky k učiteli docela těsně přivádí. A pokud se týče Bohumila Vendlera: ten zase v kontrapunktické důslednosti je svému mistru ve svých pozoruhodných pracích nejblíže; jinak se celkem blíží k Pickovi i Treglerovi, jak byli vylíčeni, až na jeden detail (ve mši „solemnis” varhanní průvod je mnohde myšlenkově samostatnější nežli u Picky a Treglera a místy dosahuje proto oné vzácné hutnosti Steckerova skladebného výrazu) a na všeobecnou jednu vlastnost: Vendler je celkem úzkostlivější v projevu nežli Picka i Tregler. A tak v tomto srovnání vystupuje Tregler jako skladatel docela jasně ve velkém Steckrově plánu: vytvořiti ryzí církevní sloh a v něm pak pracovati co nejosobitěji. Tregler pochopil tuto velkou Steckrovu myšlenku, pracoval s ní a poněvadž byl z míry tvořivým, dospěl pak k svému osobitému slohu. Je blízký Pickovi i Vendlerovi, tvoří pojítko mezi nimi; je tak asi středem; a je při tom cele svůj i vedle Picky, jemuž v celku stál poněkud blíže, nežli Vendlerovi. Zbývá v souvislosti zmíniti se o Treglerových skladbách varhanních, činnosti reprodukční a učitelské.^ Jeho varhanní skladby zabírám sem proto, že aspoň přibližně nesou v sobě znaky duchovní, někdy čírkevní a pokud jsou výchovného rázu, mají cílem výchovu ve směru k hudbě církevní. Již z průvodů u skladeb církevních dá se lehce usoudit, že Tregler vynikal svým smyslem pro varhanní sloh vyššího zrodu. Jeho komposiční zdatnost v hudbě církevní povahově tak dobře přiléhala ke skladbě varhanní. Proto jsou i tyto jeho skladby tak ušlechtilé a vymáhají si v hodnotách jedno z nejpřednějších míst v naší hudební literatuře tohoto oboru. Stecker se svou sonátou op. 1, může i tu býti označen jako vzor. Škoda jen, že Tregler nevyvinul se tu do piné šíře, jak k tomu byl předurčen svou podivuhodnou vlohou a zejména znalostí nástrojovou. Tregler pronikl Také jako umělec reprodukční — v prvé řadě jako jeden z našich nejlepších varhaníků, pak také jako dirigent. Nejdříve jako varhaník: chválí se úžasná zdatnost Technická — u umělce jeho kvalit je samozřejmostí. Na vysoké místo ho však vřazuje fakt, že dovedl zvládnout hlavní slohy varhanní hry vůbec a že jeho znalost varhanní literatury byla podivuhodná: Bach, Schumann, Liszt, Guilemant, Bossi a bohatá řada byla by těch dalších. Jako dirigent (myslím jenom na ducho-,mí a církevní hudbu): Dvořákovo ,Stabat Mater", „Žalm 149 a hlavně: Steckerova mše ,solemnis”, kterou dvakrát dával u ,Dominikánů" v Praze (jak mne skladatel Bohumil Vendler informoval), bymnefu nejvíc zajímaly. Učiteluje na soukromých ústavech, pak profesura na varhanické škole, poté na státní konservatoři v Brně. Člověk vysokého nadání, tvořící s neobyčejnou lehkostí —žel, že umělecké chtění nevyrovnávalo se s tak vynikajícím talentem. Než i to, co zůstává, je pomníkem, před nímž skláníme se s velkou úctou, neboť tesala si ho ruka podivu-hodně nadaná a tolik svérázná. 4 Data životopisná o činnosti pedagogické a reprodukční v podrobnostech viz stať prof. Adolfa Cmírala v časopisu „Cyril”, ročník 1928, str. 20—23 a 41—42, přesný seznam skladeb str. 50—53 ke skladbám přistupují ještě dva dvouhlasé sbory s průvodem varhan: )Před svatostánkem" (Cyril 1930, str. 43—44), „Jezu Kriste svátostný” (Cyril 1931, str. 37—39). 31 | ||||
|