|
| ||||
| ||||
|
k opravě starých písní, proč jest nutno se podříditi se stanoviska hudebního i textového — :a ten lid ve své prostotě a upřímnosti nahlédne tuto nutnost a rád se podřídí. A Pěch několik negramofných, kteří nevkusně hulákají bez hudebního citu, nezbude jiného, než je vyzvati, aby zanechali svého zpěvu, nechtějí-li se podříditi. Pak bude zpěv jednotný a důstojný posvátného úkonu u oltáře.
Vážené shromáždění? Končím svoji zprávu a děkuji s tohoto místa naše-mu panu předsedovi, jakož i našemu panu místopředsedovi a redaktoru Cyrila za jejich zájem a celoroční práci ve prospěch spolku, všem pánům členům výboru a sl. Liškové, zapisovatelce, za jejich spolupráci, všem předsedům, jednatelům a funkcionářům pobočných spolků v Čechách i na Moravě za jejich místní činnost a prosím je, aby neochabovali ve svém zájmu, aby s radostí .a piným pochopením i v příštím roce pinili své povinnosti a tak se za-sloužili o další rozkvět cyrilského hnutí. Všem cyrilisfům nechť na přímluvu našich sv. patronů sv. Cyrila a sv. Václava žehná Bůh? Jaroslav Dušek. Dr František Tichý: Neznámé barokní písně o sv. Ivanovi. Svatý Ivan, první poustevník a nejstarší z patronů naší země, neměl s kultem své svatosti takového štěstí jako jiní patronové čeští, přes to, že mu byla ještě v deváfém století věnována staroslovanská legenda, zachovaná v pěti pozdních opisech, z nichž prvý by1 objeven teprve před sto lety. Jeho kult zůstával v pod-statě vždy omezen na kraj, v němž skryta leží romantická „pustina svatoivanská”, na naše staré Berounsko a jeho nejbližší okolí. Již piných jedenácte věků je tu neděle po 25. červnu, kdy církev světí den sv. Ivana, dnem slavné pouti „k svatému Ivanu”, na kterou se těší velcí i malí. Kult svatoivanský pronikal však čas od času magickou silou své závratně starobylé tradice i tklivým kouzlem své prosté legendy do širších kruhů. našeho národa, pronikl i do literatury. První vinu tohoto vzdutí vynesla doba české gotiky, kdy zřejmě na podkladě staroslovanské legendy vzniká několik redakcí svatoivanské legendy latinské. Jedna z nich posloužila kronikáři Václavu Hájkovi z Libočan k vypravování o sv. Ivanu, jehož zásluhou svatoivanská legenda znárodněla. Druhou, daleko ještě mohutnější vinu vyneslo české baroko. Vyrostla celá literatura o sv. Ivanu, česká i latinská. Její nejpěknější plod, Bridelův český „Život sv. Ivana, prvního v Čechách poustevníka a vyznavače” z r. 1657, vydal r. 1936 znovu prof. Josef Vašica, který svou základní studií „Legenda svatoivanská” (Řád 1935, v definitivním znění v knize „České literární baroko” 1938) záslužně přispěl k dnešnímu obrozenému zájmu o světce, uctívaného výhradně v našem národě již jedenáct set let. Rozkvět svatoivanského kultu v době barokní je nespornou zásluhou benediktinů kláštera u Sv. Jana pod Skalou. Zde vznikla většina barokní svatoivanské literatury, zde Také vznikly tři neznámé dosud písně o sv. Ivanovi, s nimiž dnes naše čtenáře seznamujeme. Tyto písně máme zachovány v rukopisném konvolutu Zemské a universitní knihovny pražské, sign. XVII. E. 49 (srov. Jos. Truhlář, Katalog rukopisů, č. 226), který obsáhuje vedle spisku ,o sv. Prokopu a dvou zlomků spisků o sv. Ludmile výhradně spisy, zlomky a maferiálie, vztahující se k sv. Ivanu. Tento konvolut pochází nesporně z majetku podpřevora a pozdějšího opa-ta benediktinského kláštera u Sv. Jana pod Skalou, P. Eugenia Prudíka, autora spisu „Zjevnější sláva sv. Ivana” z r.1758 a latinského spisu „Florilegium Ivane-um”, zachovaných v rukopisném oddělení téže knihovny. V našem rukopisném konvolutu zachovala se na 1. 17a—19a „Píseň o sva€,ym Ivanu, patronu Český země”, kterou tu podáváme v přesném přepise moderním pravopisem. Jazyková forma zůstává beze změny, připojil jsem pouze interpunkci. 34 | ||||
|