|
| ||||
| ||||
|
rigent říditi um!...", psal tenkrát P. Lehner v „Cyrilu”. A stejně nadšený referát je v ,Daliboru" v roč. 1886 o dalších cyrilských produkcích v [lstí nad Orlicí (jak tehdy objektivně po-soudil učitel Mazánek Fibichovu ,Missa brevis" v její slabé stránce, jíž j•e sladké a nepůvodní „Benedictus"). V „Cecilii” ústecké jíž před reformou byla pěstována nadšeně hudba duchovní a církevní v kostele i v koncertech; dávali tam na př. Haydna „Sedm slov Kristových”, pak docela jeho „Stvoření světa” po prvé 26. července 1842 řízením výborného Františka Hniličky. Ofec Jaroslava Kociana, sám znamenity” houslový pedago($, ale také někdejší vokalista křižovnického kůru v Prazee, naučil svého syna zpívat v církevním sboru. Jaroslav od nejútlejšího mládí hrál Také v orchestru ústecké „cecilie”, zejména na kůru, a tato kruchta zůstala mu navždycky drahou; jako houslista, zpěvák, shormistr a dirigent pro ni vždycky pracoval a s nadšením; z vlastní zkušenosti to mohu potvrditi; v našich patnácti letech sestavil jaro-slav Kocian z nás mladých lidí mužský sbor, měli jsme své smyčcové kvarteto i sextet, zpívali a hráli jsme, kde nás bylo potřeba v těch let-ech i pozdějších, zejména ovšem v ústeckém chrámu Páně. Odtud čerpal Kocian podněty pro svoie usilování skladebné, v němž mu byl Také výborným učif,elem na konservafoři Antonín Dvořák. Je tu jedna jeho mše s průvodem varhan a orchestru, pak řada skladeb sólových a sborových, zejména text „Ave Maria” ho k sobě zvábil vícekrát. Směru jsou Tyto věci zřejmě dvořákovského, a to asi podle způsobu jeho mše
„Rozlette se, zpěvy, vzhůru?” Mešní píseň velikonoční. Slova Dr čeněk Tomíško, hudba Stanislava Macha. Družsf,evní nakladafetství v Hradci Králové. Církevní schválení Ordin. v Hradci Králové. — Tuto píseň možno doporučiti; myš-lenky přiléhají k nejsv. Oběti a vyjadřují radost velikonoční, hudba velmi pěkná. Typograficky by se doporučovalo rozvést opakování v první sloce a do 8, taktu přidat křížek (fis). — Stran 4, cena 25 hal. Adam Michna z Ofradovic: Loutna česká. K novému vydání připravil PhDr Emilián Trolda. Vy-dal v dubnu 1943 František Novák v Praze I1. Cena 40 K. Stran 60. — Rekonstrukce tohoto díla Michnova od Dr Troldy je tím záslužnější, že byly k disposici pouze 2 hlasy, soprán a gener. bas. Vtěsnání vnitřních 2 hlasů'bylo vzhledem ke sporým signaturám dosti obtížné a je provedeno tak, že jiným způsobem bez násilností nebo bez přídavků není dobře myslitelno. V tom-to vydání upraveny zpěvy tak, že nahoře každé stránky je melodie s první slokou, na spodu stránky přidán varhanní doprovod, jehož provedení staří skladatelé jinak vždy přenechávali improvisaci varhaníků. Ve vokální části nebyl při-dán druhý hlas, ač na začátku stojí poznámka: 2 Canti. LIpravovatel nepřidělal dále ritornely, jež předcházely jednotlivým písním, a jsou za-chovány pouze v generalbasu (a ještě defekt-ním); prováděny byly podle poznámek snad 2 houslemi nebo 3 violami. Vůbec postupováno bylo podle zásady, že konservování památek má D-dur; jsou to tedy skladby, které navazují na církevní barok, ale které zároveň napájejí svou hudbu i z nových prostředků projevu. Nelze za-pomenouti Jaroslavu Kocianovi, jak mě1 a má církevní hudbu rád, jak mu stále zůstává drahou kruchta ústeckého kůru, jak si dovede vroucně vzpomínat jednotlivých svých výkonů na ní, jak má stále v představě všechny ty, s nimiž na tom-to kůru hrál, zpíval, je řídil, pro ně komponoval; a my, kteří jsme bývali s ním, zase vděčně při-pomínáme jeho vzorné práce pro hudbu církevní, a zjev Jaroslava Kociana pro nás zůstává zářným proto, že i v dobách, kdy Kocian svými vý. kony patřil celému světu, kdykoliv vracel se do svého rodného města, neopomíjel vstupovat na ústecký kůr a pracovat tam tak, jak byl zvyklý od svého nejúfleišího mládí: s takovou láskou, s takovým porozuměním a nadšením, v jakém ho vedl v začátcích jeho života drahý jeho otec. --C. S. — „Sfabaf Mater” pro smíšený sbor složil Letos prof. Antonín Srba. Dílo má 9 částí, je pracováno koncisně a trvá jeho provedení půl hodiny. Pěvecký sbor ve Zbirohu cvičil skladbu pilně pod vedením autora, jenž řídil první provede-ní 15. srpna v zámecké kapli zbirožské. Autor stavěl své dílo zčásti homofonně, většinou však uplatňuj-e polyfonii ku prospěchu skladby, ve dvou dílech pak nechává sbor zpívati unisono chorálně. Dílo bylo dokončeno 19. června 1943. — Red. -- Hudebniny se omezit na stávající součástky a nic se nemá přidávat. — IIvádím,e zde ještě nadpisy a začátky jednotlivých písní. 1. Předmluva: „Kdo by tě chváliti zadal, Maria”. 2. Povolání duchovní nevěsty: „Byly tři někdy bohyně.” 3. Matky Boží slavná nadání: >,ó vinšovaná hod'ino." 4. Svateb-ní prstýnek: ,Kleopatra, hrdá žena". 5. Panenská láska: „Sem všickni lidé přistupfe.” 6. Žehnání s světem: „Ach, jak ve mně srdce hoří.” 7. Duchovní svatební lázeň, díl I.: „Již jest lázeň zatopena.” Díl II.: „Jak jsi se pak zachovala.” 8. Duší věno, díl I.: „Povstaň, srdce milující.” Díl IL: ,Teresa to uvážila." 9• Andělské přátelství: „N,ebeští kavalerové.” 10. Svatební věneček: Posypte mne kvítkami." 11. Den svatební: ,Za-čněte, panny, zpívati." 12. Domácí vojna mezi duší a tělem: , Kdež pospícháš, hříšné tělo." 13. Smutek bláznivých panen: „6 žalostné dřímání.” — Toto utěšené dílko způsobí radost milovníkům staré hudby. — R. Nově objevená skladba prof. Karla Sfeckra. („Te Deum"). V posledních týdnech zabýval jsem se sepsáním knihy o prof. Karlu Steckrovi — vycházím ze studií, které vycházely v „Cyrilu”, než rozvrstvení látky je tu ne sice v základě, ale v jednotlivostech podstatně jiné, zejména ve skladatelské činnosti mnohem podrobnější. Stu-diem pramenů byl jsem upozorněn na důležitou věc: v našem listu v roč. 1891, na str. 18, ve stati P. Ferdinanda Lehnera je obšírnější zpráva o působnosti prof. Karla St-eckra jako ředitele kůru v klášteře u Voršilek v Praze — citovány sklad- 45 | ||||
|