|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Čechách a na Moravě ROČNfK LXIX 1943 Čf5LO 5-8 Dr Cyrill Sychra : Josef Foerster. (* 22. února 1833, t 4. ledna 1907.) Vlastní smysl celého života Josefa Foerstra nejlépe vystihl jeho syn, následovatel a částečně i doplňovatel jeho velkého díla, J. B. Foerster: „Život je pohyb, ustavičná změna jest odvěkým zákonem. A přece je v tom neochabujícím kolo-tání pevný bod, střed, stálost, osa: — Bůh. Marně se ho zříká nový člověk, ochablý skeptik, který zůstal v polovici cesty a rozhlíží se bezradný po svém cíli. Nebot je bezradný, at je již umělcem neb vědcem, pánem neb sluhou, mistrem neb dělníkem.” Tak asi mluvíval ke mně v posledních letech svého života můj drahý otec.l Víra v jsoucnost Boží, formovaná ve výrazu velké Církve, byla stálým motivem J. Foerstrovy práce, jež v uměleckém směru, at v oboru skladebném, či z va''né části i reprodukčním, byla jí napiněna cele. Josef Foerster když tvořil umělecky, myslil po katolicko. A právě v tomto oboru práce dokázal nejvíce; jistě také proto, že tu pracoval nejvýš poctivě; jeho umělecká tvorba a její náměty byly v naprostém souladu s jeho přesvědčením vnítřním, s jeho hlubokou vírou; kladl na to váhu právě u církevních skladatelů („skladby jsou provanuty církevním duchem i pravou zbožností, dokazujíce, že skladatel slovo podložené také procítil"),2 zrovna jako u těch, kteří církevní hudbu provozovali. („Studujte ... sk'.adby velkého Palestriny a blízkých stoupenců jeho, stále majíce na pa-měti ducha pravé zbožnosti, z něhož veliká tato díla jako ze svého zdroje vyprýštila a který při provedení též vyjádřen býti musí.)3 Tohle je mravní i umělecké charakteristikon rodu Foerstrův —Josef Foerster je přejal jako dědic těch poctivých členů rodiny, kteří předcházeli, a Josef Bohuslav Foerster je přejal a nově vyjádřil a to ne už jenom ve své duchovní a církevní hudbě, nýbrž i v hudbě světské, která v tomto směru dává příklady až překvapující krásy a výmluvné přesvědčivosti, a jež nadto je obsažena i v četných jeho pracích literárních. Chci se v tomto článku (jemuž je letošní jubileum Foerstrova dne narození vnějším důvodem, podrobnější prozkum jeho skladeb, jehož se nedostávalo, důvodem hlavním), zabývati hlavně Foerstrovou hudbou církevní. Zahajuje ji prvotina „Katolický varhaník” (1872). Sk'adatele tu zachycuje ceská píseň duchovní, v její původní, ničím nenarušené kráse. Ze svého rodiště, z Osenic, si při-náší s sebou tento názor na lidovou píseň kostelní tak, jak 'i s úctou hráli a zpívali a jak ji měli z míry rádi učitelé z rodu Foerstrů. ,Nap~nilo jej bolestí, když byl nucen v Praze doprovázeti naše krásné zpěvy zkomolené melodicky a nechápané harmonicky. To venku, v rodné vísce, zpívalo se jinaki Tam — otec, přísný učitel a v celém okolí vážený hudebník, jeden ze starých vzorných kantorů, ovládající téměř všechny hudební nástroje, dbal, aby kostelní písně byly dětem vštěpovány ve své čistotě a ryzosti. A mladému nadšenci nedalo pokoje, pokud nevyhledal spolehlivé prameny, neopravil písně do jejich původního melodického zně-ní, a jako výborný znalec starých tónin nezpracoval i harmonicky podklad jednotlivých zpěvů. Tak vznikla sbírka „Katolický varhaník”, jež způsobila blahodárný obrat a zlepšení vkusu, tak byl učiněn první krok pozdějšího reformá- 1 J. B. Foerster: „Josef Foerster” (K 25. výročí jeho úmrtí). — „Cyril”, roč. 1932, str. 6. 2 Viz kritiku sbírky ,Cantiones sacrae" od F. A. Vatexa (,,Cyrill", 1883, str. 56). 3 Josef Foerster: Palestrinova ,Missa brevis" (Přednáška o cyrillských exerciciích). „Cyrill% 1886, str. 58-60. 49 | ||||
|