|
| ||||
| ||||
|
tora církevní hudby" — napsal o svém otci J. B. Foerster.4 Význam právě této Foerstrovy práce je velmi důležitý: je pojata tak, že by úp,ně obstála vzorném úhlu kritiky ve stanovisku reformované hudby z Regensburgu (Witt a j.); a přece předcházela tuto reformu (1872) a tím spíše i začátky její u nás (1876); Josef Foerster jako by předvídal směr, jímž se bude bráti vývoj nové hudby církevní. A druhá věc: vedle Josefa Foerstra by1 tu F. Z. Skuherský, který prvý začal pracovat pro reformovanou hudbu z Německa. Jenže u tohoto našeho skladatele znamenáme prvé období vývojové, v němž jsou ještě názvuky na hudbu úpadkovou — v jeho mši III. a prvých motetfech („Benedictus sit Deus" atp.); tohoto zjevu neznamenáme u josefa Foerstra vůbec; a při tom: jestliže F. Z. Skuherský později ve mši k sv. Václavu zapřel v sobě rozeného polyfonika, nikdy tak ne-učinil Josef Foerster. Velikost zjevu F. Z: Skuherského tím sice zvlášt netrpí — zejména ne pro nově objevené mety ve mši svatováclavské, jak jsem to prokázal jinde;) ale důslednost, přímočarost a zejména svébytnost Josefa Foerstra tu ve srovnání vystupuje. Z vokálních prací Foerstrových přihlašuje se v začátcích výrazně: ,Salve Regina", ,Pange lingua" a „Ave Maria”' vesměs pro smíšený sbor bez průvodu. Jsou to věci skládané ve slohu přísné německé reformy církevní hudby. A přec i v jejím strohém prostředí, udržovaném jasnými a v pod-statě přísnými maximami, josef Foerster nepracuje bezduše, jenom pro povrch; i z mála prostředků dociluje hodně, a v této snaze vystupuje po prvé a budoucně zase; prosvítá skladbami (zejména v ,Salve Regina") aspoň v místech trochu jasu v harmonii i melodice, je tu úsilí i navenek dáti smíšenému sboru více bar-vy (všimněte si toho, jak se mu v ,Salve" najednou objeví ve frázi samostatný mužský sbor) a pod. A nezapomínejme pořád, že tu jde o naši reformu v začátcích, o rok 1879, tedy dvě léta potom, co vyšla jedinečná Skuherského motetfa (v jejich prvém dílu č. 1—79). LI obou skladatelů stejné úsilí: prorážet aspoň místy příliš tvrdé předpisy, jež přece sk,adatelskou vůli mnohdy dusily; a při tom právě tato nová ve své povaze místa ve skladbách plynula přirozeně z celého prostředí a hlavně: zněla i ,ona docela duchem ryze církevním) S tímto typickým úsilím setkáváme se u Josefa Foerstra i v dalších dvou jeho pracích mešních, jimiž jsou: „Missa in hon. S. Adalberti” (op. 31) z roku 1877, „Missa de Beata” (op. 32) z roku 1877 a ,Missa in honorem S. Methodii" (op. 35) z roku 1879, nebo „Offertorium ad III. Missam in die Nativitatis Domini” a pak ono překrásné „Regina Coeli” pro čtyř až osmihlas, pak pro čtyřhlas druhé,, dále „Tě Boha chválíme” pro čtyřhlasý smíšený sbor a varhany (op. 32) a „Te Deum laudamus”. Nelze se však spokojiti s pouhým výčtem těchto sk,adeb a se všeobecnou poznámkou. Tak hned „Missa in hon. s. Adalberti”; jaká je to uš,echtilá práce ve všech svých složkách, jejichž výslednicí je ryzí náboženský výraz, ideálně přiléhající jednotlivým fázím mešního oficia; mohl bych začíti s uchvacujícím prožitkem obsahu, jenž i navenek se projevuje vzorným, vzácně čistým zhudebněním slova, jež podivuhodně dává výraz obsahu větnému i každičkému slovu, a jehož stylisace'v melodii i jejím af polyfonickém, či harmonickém rámci je tolik jemná. A jedno místo upozorňuje na sebe zcela zvláštně; je to ,crucifixus sub Pontio Pilato", nejdříve homofonicky ve smíšeném sboru, pak opakováno v unisonu tenorů a basů v tvrdém čtyřčtvrtečním rytmu, do něhož ve sfz vstoupí jednohlasem v oktávě soprán s altem, aby pak sbor ve smíšené sestavě vyzpíval závěr tohoto skvělého místa: ,ef sepultus est" v pp. V celé mši kontrapunktická práce je h.avním půvabem. „Missa de Beata” (duabus vocibus puerilibus vel quatuor vocibus imparibus comitante organo concinenda) vykazuje,oproti předchozí mši trochu rozdílu v tom, že varhanní průvod tu vystupuje samostatněji, podpírá sbor všude, nejen místy, není jenom prostou parafrází sboru, ale vyznívá aspoň chvílemi samostatněji; jinak je tu vůbec vzestup, a to zejména v tom, jak sbor dává bližší výraz větě a slovu, a to způsobem novější deklamaci b,ižším. Upozorňuji zejména na ,Et incarnatus est" (alt a due) — Adagio —, jež je velmi výraz-
4 Jos. B. Foerster: ,Co život dal", 1942, stat „Josef Foerster”, str. 117—119. 5 Viz mou stat „F. Z. Skuherský” (Jeho hudba církevní). — „Cyril”, 1943, str. 9—16. 6 II, příloha „Cyrilla”, 1879. 7 Příloha č. 2. a 3. „Cyrilla” z roku 1879. 50 | ||||
|