|
| ||||
| ||||
|
Kusem práce opravdu význačné je op. 40:,,15 Pange Iingua" pro smíšený sbor a capella — smíšený sbor je pravidelně čtyřhlasý; č. 5 je šestihlasé, č. 14 pěfihlasé; převládá jako myšlenkový základ chorá,ní melodie „Pange lingua”. A uzavíraje výsledky Foerstrovy práce na půdě hudby církevní (již podávám aspoň ve výběru), musím ještě uvésti jeho skvělé ,Ecce saeerdos magnus" (z r. 1889), dílo psané pro smíšený sbor bez průvodu. Blíží se slavnému „Regina coeli” — tak je v účinu mohutné, v kontrastu neobyčejně plastického výrazu. Krásnou sk'.adbou je i šestihlasé „Te Deum",op. 3'9 in falsobordone (s varhanami).
Ve vývoji české hudby církevní je skladebná činnost Josefa Foerstra až do-sud podaná základním kamenem, ani ne pro množství skladeb, jako pro jejich vysokou hodnotu v jakostech. „Katolický varhaník” je jasnou předtuchou budoucího nového vývoje reformované hudby církevní; ,Missa in hovorem S. Adalberti” je první mešní skladbou v oboru české církevní hudby reformované. A jiný znak je obsažen ve Foersfrově hudbě církevní: přes určitou strohost v práci probleskuje v jeho mších, v hymnech a motetfech vůle k monumentálnosti ve skladbě, jíž by skladatel chtěl napojiti svá díla, k oné výrazové síle, jak se mu podávala z velkých děl klasiků staré hudby církevní, k oné mohutnosti pro zachycení hlubokého náboženského roznícení; pro ni však hledány nové cesty, jež by také navazovaly na to, co by se dalo využíti z nových projevových prostředků, jak je znala doba, v níž Foerster sám žil. A upoutává josef Foerster ještě fím, jak je neochvějně důsledným ve svých komposičních zásadách, a při tom zase jak je umělecky oele svůj. Jedinkráte jenom se vychýlil Josef Foerster ze zásad přísné reformy německé. Bylo to tehdy, kdy komponoval svou 1íb~eznou pastorellu „Aj, v jesličkách děfátko” (op. 22) pro soprán a mezzosoprán s průvodem malého orchestru nebo varhan. Obnova církevní hudby vyšla z odporu proti výstřelkům baroku, rokoka, empiru a biedermeieru v hudbě. Pastorella, také typicky česká pastorella, rovněž přestala žíti v prostředí reformované hudby; a přece nebylo lze tak lehce na ni zapomenouti; žilaf svým zvláštním, tak milým životem, stala se přirozenou součástí ovzduší chrámových vánoc — v prostředí vážné, k`_asicismem staré hudby církevní nasycené hudby nebylo pro ni už živné půdy. Reforma dovedla dáti katolickým vánocům hudbu novou, jíž se nemohlo vytknout, že by byla docela setřela pel roztouženého citu pro všechnu tu barokní a rokokovou poesii a vznešenost zrození božského dítěte; byly tu projevy nové, jež daleko ocítaly se od sezemštění i v nejjemnějším slova smyslu; zůstaňme třeba u nás; vánoční mofetta Skuherského („Laetentur coeli", „Tui sunt coeli”, ,Sederunt principes", „Omnes de Saba venient” za příklad) — jak krásné, v jakých skvělých náladách podané práce, jakých vznosných, mystických tónů, a při tom jak ryzího církevního ducha! Hruškovo graduale ,Viderunt omnes fines terrae" jest už volnější, ale přece jen ještě v duchu reformy; vánoční motetta Karla Sfeckra jsou skvostnými příspěvky pro vánoční liturgii katolickou, a přece jsou jasně psány ve směru reformním, i když s osobitým naprostým uvolněním projevovým, jež je zák'_adem Steckrovy hudby církevní. Než již za prvých dob platnosti přísných zákonů reformy právě v pastorelách dovedli dělati výjimky jako třeba Koenen ve sboru ,Quem vidisfis, pastores"; u nás takovou výjimku šfastně udě'.al jako prvý josef Foerster. Je-ho pastorela není myšlena přirozeně přímo pro účely liturgické; je napsána po-dle obdoby barokního stylu onoho rodu, který tak výjimečně dovedl nálézfi sám v sobě a přesvědčivě pravý slohový výraz pro nejvyšší něhu a lásku ještě lidskou, zejména když šlo o vztah tak vzácný, jako je v životě lidském mateřství, a kdy dovedli v posvátné ovzduší vnésti neobyčejně zušlechtěnou náladu, vyvolanou představou o zrození Božího dítěte. Snad nejsem daleko od pravdy, když se domnívám, že josefa Foerstra měly ke komponování této skladby zažifky z tolikrát strávených vánoc v kostelíku jeho rodiště. S touto pastorelou u nás na mladoboleslavském kůru nedovedli jsme se na vánoce nikdy dosti dobře rozloučiti; tak byla pro nás milou, nenahraditelnou. Výjimečná ukázka skladatelské zdatnosti J. Foerstra; pro svou ušlechtilou melodičnosf a vůbec neobyčejně šfastnou koncepci. 52 | ||||
|