|
| ||||
| ||||
|
nejnovějších dob. Bude fřeba poznati aspoň v krátkosti ducha františkánské církevní hudby a zpěvu vůbec od jeho počátků, jak se vyvíjel, jak působil na církevní hudbu a zpěv, jak se v mnohém dokonce stával nositelem zvláštních forem hudebních a zpěvných. Je vidět, že práce, přihlédne-li se k ní blíže, není tak prostá a jednoduchá, jak se na první pohled zdá, nýbrž roste takořka pod rukama. K tomuto dílu se cítím ovšem nejméně povolaným a také prosím čtenáře, aby ode mne nečekali nějaké odborné znalosti hudební. Spíše jen veden láskou k františkánské minulosti v našich vlastech učiním slabý pokus o krátké vylíčení jednak františkánské hudební a zpěvní minulosti obecně, jak se v celém řádě pěstovala od počátků řádu, a jednak zvláště, jak se tato působnost řádu v tomto, ohledu projevovala v našich vlastech.
V historii řádového musikálního umění přidržuji se osvědčených výsledků vědeckého bádání známého historika františkánského vědeckého studia v 13. st. P. HilarMa Feldera (Geschichte der wissenschafflichen Studien im Franziskanerorden bis um die Mifte des 13. Jahrhundertes, Freiburg im Breisgau 1904). Jeho vývody jsou správné již proto, že jsou vlastně jen snůškou z nejstarších kronik a ustanovení řádových v ohledu církevního bohoslužebného zpěvu a hudby, jak je ostatně budeme citovati v poznámkách. Jest obecně známo, že musika pafřila do středověkého souboru svobodných umění, a to do kvadrivia. (Kvadrivium bylo čtvero umění více rázu reálního: arifhmefika, geometrie, musika a astronomie, kdežto předcházející frivium bylo spíše rázu slovesného, formálního: gramatika, retorika a dialektika.) Než jak filosofie, tak bylo i studium svobodných umění (liberales artes) zvláště v 13. sto-letí obecně theologům zakázáno jako nepotřebné a dokonce škodlivé pro posvátnou vědu theologickou, tak tomu býti mělo i s musikou. Ale s uměním musiky byla učiněna již v raných dobách středověku výjimka. Musika byla sice již v časném středověku přičleněna ke kvadriviu, a to v nejužším spojení s matematikou. Aby někdo byl považován za pěstitele musiky, nestačilo jen zpívati a hráti na různé nástroje, nýbrž se spíše požadovalo, aby musicus měl také spekulativní znalosti o poměru a vztazích tónů jednoho s druhým. Bylo mu třeba znáti dále také vztahy jeho umění k arithmetice a musel býti s to, aby podal úsudky,o zpusobu tónů a rytmu, o druzích zvuku, jejich směsi, krátce o všem, co patřilo v oblast nauky o tónu.l Ba dokonce měl se naučiti hotoviti a opravovati musikální nástroje, jak výslovně to žádá františkán Roger Baoon- s poznámkou, že je to věc upotřebené geometrie, aby vedla musika? Než tohoto hlubšího a důkladnějšíhospekulativního poučení dostalo se velmi málo žákům v 13. století. Bacon si velice naříká na nedostatek všestranného po-jetí musiky u většina scholárů.4 Odpadla-li však spekulativní theorie a omezovala-li se musika na pouhé výkonné umění, byla tím porušena soudržnost její s matematicko-kvadriviálními obory a musika byla vyloučena ze školního pěstění artistické fakulty. A tomu také skutečně tak bylo v mnoha případech v 13. století. Existovaly musikální školy samy pro sebe jen pro praktické účely, docela nezávislé na studiu artistickém, s nímž již neměly nic společného. Takové školy se připomínají i u nás, kde nebylo tehdy vysokého učení, nýbrž jen škola katedrální u sv. Víta, kde se učilo různým předmětům a také liturgickému zpěvu. Kronikář Kosmas byl již jejím žákem. Škola katedrály pražské udržela se až do 14. století. Jinými takovými školami liturgického zpěvu byly školy v jednotlivých klášteřích, zakládané již v 10. století. Pokud jde jen o praktické výkony musiky, nemají 1 Drasticky líčí Guido da Arezzo rozdíl mezi musikem a zpěvákem těmito slovy: ,Musicorum et cantorum magna est disfantia. Isti dicunt, illi sciunf, quae oomponit musica. Nam, qui facif, quod non sapif, diffinitur bestia. Ceterum tonantis vocis si laudet acumina, superabit philomelam vel vocalis asina, quare eis esse suum tollit dialecfica.`° (Felder 1. c. 424 pozn. 1. a Guidonis Aret, Regulae musicae, vyd. Migne Patr. lat. sv. 141, eol. 405.) 2 Opus fertium sive Summa ad Clementem IV. pp. vyd. Brewer p. 298, 300. 3 Praktická čili upotřebená geometrie má se podle B. zabývati měřičstvím, architekturou, domácí, mechanickou a vojenskou invenýrskou vědou, zhotovováním astronomických, musikálních, optických, barologických, fysikálních, lékařských, chirurgických a chemických přístrojů. (Opus majus ad Clem, pp. IV. vyd. Bridges, I, LVIL) 4 ,Multae partes musicae, non sunt notae vulgo, nec efiam multitudini eorum, qui sapientes existimantur" (Op. tertium, 1. e. 229). 59 | ||||
|