|
| ||||
| ||||
|
posvátnou
ve Slezsku. zároveň Jednoty e2avate C a ze3a%toz OBSAH: Poznámky a vysvětlivky k Rorátním zpěvům dne nedělniho, dle vydání F. J. l.elinerova. — Cyrillská jednota. - Arcidie- Císlo 4 cese Pražská; Jednatelská zpráva »obec. Jedn. CyrlilskéK. Dlrtník. 1880. Roe. Vil. U. Brněnská: Brno. - D. Litoměřická: Bezno. - D. Budějovická: Tábor. — Ii hudební příloze. Poznámky a vysvětlivky k Rorátním zpěvům dne nedělního, dle vydaní F. J. Lehner-ova. Píše arcibiskupský ceremonář Josef Pachta. — (Pokračování.) katolickou Čechách, na T V nápěvech chorálních zvětšená kvarta f-h (obsahujíc tři celé tóny slula proto Tritonus) a převrat její zmenšená kvinta h - f (Semidiapente) jen zřídka kdy se trpěly. 0 tom praví Haberl ve spisu svém Magister choralis (3. Auftage §. 17.) : Es giebt eine Grundregel beim Choralgesange, die bei den einzelnen Oktavengattungen angewendet werden muss : „Eine iiberm issige Quart (Tritonus) und eine verminderte Quint sind unznl žssig im Choral, und miissen, wo sic dennoch sich finden, in reine Iutervalle verwandelt werden.” Podobně dokládá Kornmiiller (Lexicon der kirchlichen Tonkunst pag. 447.): Das h wurde, wenn ein Gesang von F ausgieng und nach h schritt, oder nach F zuriickkehrte, immer in h erniedrigt, wenn auch kein b vorgezeichnet war." — Staři krátce to označovali výrokem : „Mi (=h) contra fa (=F) diabolns in musica.0 Celá středověká theorie bála se tohoto hudebního cfábla, na jehož zažehnáni bylo pravidelně h měněno v y. I v století 16. drží se Glarean těchže zásad. Praví o tritonu: „Tritonus, quarta dura, et generi diatonico plane iuepta, ex tribus tonis constat, quo uno saltu nemo in cautu utitur, sed in secunda (e - h) atque tertia (f - c) diapente speciebns est, semitonio minore inferne supernegne connexo.” (Dodekachordon 1. I. c. 8.)1) 0 zmenšené kvintě praví Glarean (1. c.) ; „Semidiapente quinta imperfecta, saepe ex e clave in fa, quod est in b clave (e - b, b - e). Haec in cantu non admittitur uno saltu, sed continuato vel descensu vel ascensu.” ~) Triton zamezován pravidelně snížením h o půl tónu. 0 tom di Glarean (Dodekachordou pag. 14.) : „Ad evitandum tritonum uno quidem saltu in genere diatonico inauditum iusuavemque saepe eadem mi in fa permutatio (změněni h v b) contingat necesse est.” 'j Čistá kvarta sluje diatessaron, čistá kvinta dia- pente. První způsob kvinty jest na základním tónu d, tedy (I-a; druhý způsob na e (e-h), třetí pak spočívá na f (f-c); v druhém a tře- tím způsobu kvint může se objevit tritouus f-h. Moderní muzikanti tu a tam velblouda triton (f-h, g-cis atd.) v melodii bez rozpaků polykají. 1) Clavis zde není klíč v našem smyslu. nýbrž tón, auta. Tak sluly noty soustavy Guido- novy claves graves, finales, acutae atd. „Fa quod est in b clave,” jest b rotundum (- hea), k čemuž náleží tetrachord { f - g - a - b. Naše ut re mi fa h (> durum, quadratum slulo v solmisaci mi. — „Semidiapente uno saltu non admittitur,” prav! Glarean. Této zásadě protivi se nápěv | ||||
|