|
| ||||
| ||||
|
tyto školy nic co činiti, jak praví Bacon, s vlastním studiem, nebot' studium záleželo v přednáškách a disputacích.0 Bacon se sice snažil výmluvnými slovy a s poukazem na svaté Ofee dokázati, že musika pro pochopení a porozumění theologie jest nejeli užitečnou, nýbrž bezpodmínečně potřebnou.? Ale zatím co Bacon měl na mysli především spekulativní musiku a to v zájmu theorefického porozumění Písma svatého,$ bylo umění musikální pěstěno většinou u minoritů (františkánů) již z lásky k liturgicko-praktické theologii.
Ve všech klášteřích již raného středověku byly k pěstění hudby a zpěvu školy. Již malí hoši, dříve než uměli čísti, a později po celý čas studií, denně byli povinni zpívati při rozličných obřadech a především při „officium divinum” (církevních hodinkách — brevíři). Na františkány se foto rané středověké zařízení nedá beze všeho přenésti. Liturgická bohoslužba nemohla míti tak slavnostní ráz, jak tomu bylo v kostelích opatských a katedrálních. Ba, kdybychom přijali některé moderní názory bez kritiky, pak staří minorifé vůbec nikdy nezpívali hodinek, nýbrž jen recitovali. Tím by pak beze všeho odpadlo vyučování zpěvu v jejich řádě. Ale tomu tak není. Nevývratný důkaz, že minorifé aspoň v polovici XIII. století pěstovali a cvičili liturgický zpěv, podávají nám notované brevířové rukopisy řádu, které nám jsou z té doby zachovány. Dva rukopisy již vydané0 — patrně jsou to ty nejstarší — pocházejí: jeden z doby okolo 1250,a druhý ještě starší. Rukopisy ty obsahují všecka zpívaná officia církevního roku v cheironomickém a neum-ovém písmě, na čtyřlinkovém systému notovém s dokonalou přesností a uměleckou zručnosti. Tento oficiální brevíř řádový dokazuje, že liturgie v řádě, kde bylo jen možno, konala se za slavnostního zpěvu. Bylo by také protimyslné, domnívati se, že se minorifé namáhali veškeru dosavadní liturgii opisovati v notách a každé nové officium vložiti v hudbu a psáti neumy, kdyby pak byli recitovali pouhé slovní znění. Sv. Bonaventura ve svých spisech, jimiž obhajuje svůj řád proti pomluvám a kousavým námitkám protivníků, odpovídá také na námitku, proč bratři jeho nebydlí v malém počtu dvou nebo čtyř v chudičkých chatrčích podle vzoru sv. Františka a jeho prvních druhů tím, že poukazuje, že ve větších komunitách dá se udržeti lépe přísná kázeň a zvláště, že v těchto domech mohou se církevní hodinky krásněji a důstojněji konati.10 Rozeznává dále docela přesně mezi zpívanými a prostě recitovanými částmi officia. Novicové se mají podle jeho návodu pafřičně vzdělávati v ,obojím druhu: ve správném přednese chorálního zpěvu i v částech čítaných.11 Ku pří-pravě na officium zvláště v neděle a větší svátky patří nutně také, aby byl připraven zpěv „in nota”. Dokonce i mimo chór bylo občas podle jeho svědectví officium bratřími zpíváno. Tyto názory však sahají ještě dále. Rubriky, sepsané generálem řádu Haymanem de Faversham v r. 1241 pro celou liturgii řádovou, překvapují přímo vysokými požadavky, kladenými pro slavnost a vznešenost bohoslužby ve františkánských klášteřích.t2 Z těchto rubrik vidíme, že kanonické hodinky byly brzy reci- s Opus tertium, str. 303. 7 Opus maius I, 237; Opus tertium, 229. 8 ,Nam licet non oportet propter scienfiam scripturae, quod habeat theologus usum cantus et instrumentorum et aliarum rerum musicalium, tamen dehet seire rationem omnium isforum, ut sciat naturas et proprietates harum rerum et operum, secundum qu.od speculafiva musica speculativa et pracfica docent." (Opus maius 1, 237.) 9 P. Hilarin Felder: Die liturgischen Reimoffizi,en auf die hli. Franziskus und Antonius, gedichfet u, komponiert von Fr. julian v. Speier, Freib, in der Schweiz 1901, 77-90. io Opusc. XIII. Determinationes quaesfionum p. II, q. 15. S. Bonav. Opera omnia VIII. p. 367, Quaracchi 1898. 11 .. Legenda et c a n t a n d a studiose ante pra-evisa ... Debitus legendi et c a n t a n d i modus.. • In sabbatis quoque et praecipuarum solemnitatum vigiliis praevidendum est divinum officium tam in liífera quam in n o t a. Quoties autem extra chorum cantafur, propfer honestatem, et ne oranfibus vel studenfibus Fratribus impedimentum praesfetur, v o c e m i n c a n t u de p r í m i d e-c e t..." .. •" S. Bonav. Spec. disciplinae p. 1. c. 14. a 15. vyd. Opera omnia VIII. 595, Quaracchi 1898. 12 H. Felder: „Francois d'Assise et le Breviaire Romain” včas. Étud-es franciscaines V. 1901, 498 a násl. a Gesch. der wissenschaftlichen Stud. ira Franziskanerorden etc. 427, pozn. 3. 60 | ||||
|