|
| ||||
| ||||
|
továny, brzy zpívány. Recitace byla vlastně jen náhrada v nouzi místo chórového zpěvu. Všecky předpisy týkají se především zpěvného způsobu přednesu a před-pokládají zpěvný přednes většinou i o dnech docela obyčejných (feriá:ních).13 Recitace se předpisuje toliko jako (rest v době obecného interdiktu.11 Konvent-ní mše svatá byla jako středisko liturgického denního pensa vždy zpívána.l'
A možno jíti ještě dále v těchto věcech. Okolo roku 1235, když Berthold Regensburgský vstoupil do františkánského řádu, byla církevní hudba v řádě již zavedena. David Augsburgský, Bertholdův novicmistr, doporučuje tomuto, aby se věnoval povinnosti zpěvu důstojně a zbožně, nikoliv lámati nóty dvořanskou marnivostí ani nevyvyšovati hlasu jako pozoun, aby se nehonil po chvále p,asluchačů. Nebot, kdyby to při chvále Boží záleželo vše na krásném zvuku a něžnosti hlasu, mohli bychom prý konečně celý chorál nahraditi jemnými hudební-mi nástroji nebo zpěvnými ptáky.11 V témž roce (1235) bylo již rýmované officium na slavnost sv. Františka před-nášeno s dokonalým uměním u přítomnosti samého papeže Řehoře IX.11 Ještě o pět let dříve generální kapitola, jež byla slavena u příležitosti přenesení těla sv. Františka, dala zaslati notovaná antifonaria na všecky provincie, aby tím jed-nota liturgického chorá'.0 v celém řádě byla umo2něna.18 To vše předpokládá, že církevní zpěv byl zaveden již za času sv. zakladatele řádu. Rozumí se to vlastně samo sebou, poněvadž sv. František předpisuje ve své řeholi svým synům slaviti božské officium podle řádu svaté římské církve.ls A církev, jak obecně může býti známo, nechtěla nikdy postrádati liturgického zpěvu. Tento náležel bez odporu v důsledku starodávné tradice i zřejmého církevního práva jako podstatná část k chórové hohoslužbě. Pouhé čtení nebo jednofónové psalírování všech částí officia neodpovídalo nikterak ideálu církevní liturgie, nýbrž poskytuje jen nouzovou náhradu za to. Tak chápali i nejstarší minorité a sv. František sám příslušný příkaz řehole ,o hodinkách podle řádu římské církve. Ukáže se ihned, že Bernard de Bessa, sekretář sv. Bonaventury, a generál řádu Jan z Parmy bez jakéhokoliv rozpaku předpokládají, že minorité by nejednali podle „řádu římské církve”, kdyby ne-pěstovali Iiturgii přesně podle slov i podle chórového zpěvu, jak se to děje v papežské dvorní kapli. Také Salimbene je téhož názoru. Na mnohé stížnosti některých zástupců světského kleru, že konventní zpívaná mše svatá odvádí věřící od farních kostelů a tak že faráři přicházejí o peněžní obětiny,211 odpovídá fr. Salimbene: „To není nikterak naším úmyslem ani vinou. Zda lidé přijdou nebo ne, musíme v každém případě bohoslužbu konati slavnostním zpěvem, poněvadž podle řehole jsme povinni dostáti officiu podle vzoru a řádu svaté římské církve."21 „Zvyk svaté církve římské nám to ukládá jako povinnost dokonce i o vigiliích sloužiti pozdní mši svatou zpívanou,” jak připojuje rubrika nejstaršího minoritského brevíře notovanéh0.22 Tento brevíř také počíná hodinkové zpěvy zvláštním označením své identity s římským řádem: „Ad honorem omnipotentis Dei et beatae Virginis incipit breviarium ordinis minorum frafrum secundum consuetudinem sanctae romanae ecclesiae alleluja, alleluja, alleluja."23 13 H. Felder: Geschichte 428, pozn. 1. 11 „Tempore vero interdicfi generalis fratres legant officia distincte et simpliciter sine nota”. Tamtéž, str. 428, pozn. 2. 13 Salimbene: Chronica, vyd. Holder-Egger v Mon. Germ. hist. 32, Hann. 1905, a H. Felder: Geschichte str. 428, p. 3. Ic Fr. David ab Augusta: De exterioris et interioris hominis oompositione lib. 1. c. c. 21. Quarracchi 1899, 27 a násl. 17 Eccleston: De adventu Minorum in Angliam, vyd. Brewer 62, a v Anal. Franc. I, 251. la „In Bodem capitulo generali breviaria et antiphonaria secundum ordinem provinciae suní transmissa.” Iordanus a Iano: Chronica num. 57, vyd. Voigt 542 a v Anal. Franc. I, 7. Ss Regula bullata z roku 1223 c. 3. v Seraphicae legislationis textus originales, Ad Claras Aquas 1897, str. 38. 20 Salimbene: Chronica 214. 21 Tamtéž 215. 22 , De omnibus vigiliis, in quibvs ieiunium celebramus, si non est festum, dicimus nocte et die cursum psalmiste, missam dicimus de vigilia, sed quamvis de vigilia missam cantemus in mane, secundum consuetudinem curie illa missa debet cantari ad nonami” (Cod. Monac. viz Felder Geschichte etc. 430, pozn. 3. 23 Tamtéž pozn. 4. 61 | ||||
|